6 Tdo 353/2012 — Nejvyšší soud

6 Tdo 353/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 8. 2012 Spisová značka:6 Tdo 353/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.353.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 224 odst. 1, 2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 9. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.11.2012I.ÚS 4457/12JUDr. Vojen Güttlerzrušeno24.7.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 353/2012-55 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. srpna 2012 o dovolání, které podala obviněná I. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 7 To 437/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 1 T 93/2010, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 1 T 93/2010, byla obviněná I. K. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), neboť podle skutkových zjištění jmenovaného soudu „jako porodní asistentka nestátního zdravotnického zařízení poskytující ošetřovatelskou péči rizikově těhotné a rizikové rodičce P. P., s níž byla dohodnuta na vedení tzv. domácího porodu, poté, co byla dne 21. 7. 2009 kolem 08.00 hod. telefonicky informována rodičkou o předčasném odtoku plodové vody téhož dne kolem 06.00, nezajistila nezbytnou hospitalizaci rodičky a provedení potřebných vyšetření, medikaci a případnou provokaci porodu a nedodržela tak standardní postup doporučený a schválený výborem České gynekologicko-porodnické společnosti, České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (dále ČGPS ČLS JEP), naopak dne 21. 7. 2009 v 10.00 hod. rodičku v jejím bytě ve III. poschodí domu na adrese Praha 3, J., pouze zevně vyšetřila a poslechla ozvy plodu, vyzvala rodičku, aby si každé tři hodiny měřila teplotu a aby ji zavolala, až bude mít kontrakce, byt rodičky bez dalšího opustila a přestože byla následujícího dne v ranních hodinách rodičkou informována o počátku kontrakcí již v nočních hodinách, začala asistovat u porodu až kolem 17.00 hod. v bytě rodičky, aniž by byla její péče dostatečně organizačně, personálně a materiálně-technicky zajištěna, čímž porušila svou povinnost vyplývající z § 12a odst. 1 zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, přičemž obžalovaná během porodu rodičku adekvátně nevyšetřovala, ani její vyšetření nezajistila jinak, v důsledku čehož včas nerozpoznala a řádně a včas nezareagovala na změnu porodu fyziologického na porod nefyziologický, při němž došlo k hypoxii plodu a aspiraci plodové vody s mekoniem, přičemž obžalovaná po porodu asfyktického novorozence A. P. dne 23. 7. 2009 v přesně nezjištěném čase před 00.51:43 hod. tomuto do příjezdu rychlé záchranné služby neposkytla řádnou resuscitační péči, když nezabránila ztrátě tepla, řádně nezajistila průchodnost dýchacích cest a ventilaci dítěte a neměla k dispozici ani potřebné technické a věcné vybavení, čímž rovněž porušila svou povinnost vyplývající z § 12a odst. 1 zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, kdy v důsledku tohoto dlouhotrvajícího nedostatečného okysličování organismu poškozeného, k němuž došlo v souvislosti se způsobem vedení porodu obžalovanou, včetně její resuscitace, v jehož průběhu obžalovaná porušila kromě již shora uvedených povinností své povinnosti zdravotnického pracovníka uvedené v § 11 odst. 1 a § 55 odst. 1, odst. 2 písm. a) zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu a dále povinnost vyplývající z čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (uveř. pod č. 96/2001 Sb. m. s.), poškozený utrpěl mimo jiné těžkou perinatální asfyxii provázenou multiorgánovým selháním poškozeného, která vyústila v další těžké choroby, na jejichž následky poškozený A. P. dne 25. 3. 2011 zemřel“. Za to byla obviněná podle § 224 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 49 odst. 1 tr. zák., za použití § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání porodní asistentky na dobu pěti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněná zavázána k povinnosti uhradit poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví škodu ve výši 2.702.071,- Kč. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 7 To 437/2011, jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku připomněla, že pojmovým znakem trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. je zaviněné porušení důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, přičemž základní skutková podstata tohoto trestného činu předpokládá porušení obecné prevenční povinnosti, příp. nedovolenost či protiprávnost jednání. Upozornila, že skutková věta rozsudku v tomto směru vychází z nedodržení standardních postupů doporučených a schválených výborem České gynekologicko-porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (dále též „ČGPS ČLS JEP“), z nedodržení povinnosti dostatečně zajistit péči organizačně, personálně a materiálně-technicky s odkazem na § 12a odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (dále jen „zákon o péči o zdraví lidu“) a z porušení § 11 odst. 1 a § 55 odst. 1, 2 písm. a) zákona o péči o zdraví lidu a čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně. Zdůraznila, že zmíněná ustanovení zákona o péči o zdraví lidu standardy pro porod či domácí porod nestanoví, neboť jde toliko o obecná zákonná ustanovení, která jejich existenci předpokládají a vymezují způsob jejich identifikace. V zásadě odkazují na zásady určené Ministerstvem zdravotnictví ve spolupráci se zákonem zřízenými komorami [§ 55 odst. 2 písm. a)] a na dostupné poznatky právní vědy (§ 11). Dále poznamenala, že uvedený § 12a odst. 1 definuje povinnost provozovatele zdravotnického zařízení respektovat hygienické a technické standardy určené prováděcím předpisem, a tudíž je na danou právní otázku, neaplikovatelný, neboť z rozhodnutí soudů dříve ve věci činných neplyne, že byla zdravotnickým zařízením nebo že takové zařízení provozovala. Stejně tak není právně možné, aby jí bylo přičítáno k tíži porušení zásad zdravotní péče stanovených ministerstvem ve spolupráci s profesní komorou, pokud ze skutkového stavu takový závěr nevyplývá. V neposlední řadě vyslovila též názor, že aplikace čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně je nesprávná, neboť tato stanoví subjektivní práva lidí a povinnosti státu, nikoliv povinnosti lidí a právo státu je vymáhat. Konstatovala, že v úvahu lze vzít jen odkaz na povinnost dodržovat současné poznatky lékařské vědy. Následně akcentovala, že není zákonné odsoudit osobu za nedodržení něčeho, co nebyla sto objektivně předvídat a dodržet. V daném případě je z hlediska zákona hraničním momentem, kdy jednání přestává být trestným činem pro absenci zavinění, definice nevědomé nedbalosti podle § 5 písm. b) tr. zák. Zde uvedená kriteria zavinění se musí vztahovat i na porušení důležité povinnosti ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty a na příčinnou souvislost s následkem, resp. účinkem. Otázka zavinění se tak právně redukuje na otázku, zda byla schopna objektivně vyhodnotit situaci tak, že měla zjednat intervenci lékaře, popřípadě, zda byla sto poskytnout adekvátní resuscitační péči a zda porušila závazná pravidla péče. Přitom seznala, že k těmto skutečnostem její zavinění vztahovat nelze. Prohlásila, že otázka porušení důležité povinnosti, která byla v procesním diskursu redukována na otázku, zda postupovala lege artis, se v právním hodnocení soudu opírá pouze o otázku dodržení standardů doporučených a schválených výborem ČGPS ČLS JEP, jež nemohly založit její povinnost, neboť nesplňují formální požadavky na existenci standardu ani definici standardů vztahujících se k její činnosti materiálně. Doporučené postupy jednoho občanského sdružení, které není ani veřejnou ani soukromou akademickou institucí, ani zákonem vytvořenou profesní komorou,