6 Tdo 37/2026 — Nejvyšší soud

6 Tdo 37/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 2. 2026 Spisová značka:6 Tdo 37/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.37.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příčinná souvislost Doprava Důležitá povinnost uložená podle zákona Nedbalost Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 37/2026-287 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný L. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2025, č. j. 11 To 229/2025-254, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 66/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 30. 6. 2025, č. j. 1 T 66/2023-210 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný L. K. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: dne 5. 7. 2023 ve 14:50 hodin řídil autobus značky SOR, r.z. XY, po silnici č. XY ve směru jízdy od XY na XY, kde v obci XY, okres XY, při projíždění pravotočivé zatáčky v mírném stoupání u čp. XY, kdy neměl před sebe dostatečný rozhled, porušil ustanovení § 17 odst. 5 písm. a), b) a § 17 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, začal předjíždět skupinu cyklistů a na konci předjížděcího manévru se zařadil k pravému okraji komunikace, čímž vytlačil cyklistku H. P., nar. XY, jedoucí na jízdním kole zn. Gian-LD18-RD mimo komunikaci, přičemž ta najela na nezpevněnou krajnici pozemní komunikace, kde upadla na levý bok, v důsledku čehož utrpěla zlomeninu levé klíční kosti, byla následně ošetřena v Oblastní nemocnici Jičín, kde jí byla přiložena ortéza, kterou nosila pět týdnů, kdy po tuto dobu měla bolesti, spala v sedě, měla omezenou hybnost levé ruky a byla odkázaná na pomoc svého manžela, který jí pomáhal s hygienou, oblékáním, s doprovodem k lékaři a v domácnosti. 2. Za to byl obviněnému uložen podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 15 000 Kč, vyměřený podle § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve 100 denních sazbách po 150 Kč. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl zároveň uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu 12 měsíců. 3. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 30. 9. 2025, č. j. 11 To 229/2025-254, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2025, č. j. 11 To 229/2025-254 (dále jen „napadené usnesení“), napadl obviněný dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě. 5. Na úvod v krátkosti shrnul dosavadní průběh řízení, když uvedl, že byl nejprve rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 4. 12. 2024, č. j. 1 T 66/2023-121, odsouzen za přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit skutkem popsaným výše, a dále byl týmž rozsudkem zproštěn viny pro přečin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání co do výroku o vině pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 2. 2025, č. j. 11 To 43/2025-142, tak, že rozsudek Okresního soudu v Jičíně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, přičemž mu uložil provést další důkazy, které by mohly svědčit ať už ve prospěch či v neprospěch obviněného. Jednalo se zejména o výslech svědkyně R. V. a opětovný výslech znalce, který měl být schopen odpovědět na odvolacím soudem položené otázky. Na základě toho Okresní soud v Jičíně znovu přezkoumal celý případ a rozhodl tak, jak je uvedeno v bodě 1. výše. 6. Poté, co zrekapituloval dosavadní průběh řízení, přešel obviněný k odůvodnění svého dovolání. Uvedl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, především proto, že provedením důkazů, které bylo soudu prvního stupně nařízeno odvolacím soudem, nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti. Svědkyně R. V. sdělila ty stejné skutečnosti, které uvedla již v dřívější fázi řízení, pouze při svém výslechu použila nové formulace. Její tvrzení o tom, že poškozená H. P. (dále též jen jako „poškozená“) byla obviněným vytlačena až k samému okraji pozemní komunikace, v důsledku čehož jí sjelo přední kolo, nemůže obstát ve srovnání s kamerovým záznamem. Podle tohoto záznamu k žádnému kontaktu mezi autobusem a poškozenou nedošlo, a zároveň mezi předjetím autobusem a pádem poškozené byla časová i vzdálenostní prodleva. Soud prvního stupně však ve skutkové větě použil spojení „(…) na konci předjížděcího manévru se zařadil k pravému okraji komunikace, čímž vytlačil poškozenou (…)“. 7. Ke zjištění nových skutečností nedošlo v novém projednání ani opětovným výslechem znalce. Naopak, v důsledku opětovného výslechu znalce měly vyvstat důvodné pochybnosti o příčině pádu poškozené, neboť znalec uvedl, že důvod jejího pádu je součinem více faktorů. Mezi tyto faktory má patřit nedodržení bočního odstupu autobusu, stav krajnice, jezdecká technika a věk poškozené a případný poryv vzduchu. Znalec měl konstatovat, že míru jednotlivých faktorů nelze určit. 8. Vzhledem ke zjištěním plynoucím z výslechu znalce obviněný dovozuje, že rozhodnutí nižších soudů jsou nesprávná, jelikož příčinná souvislost musí být jistá, nikoliv pouze pravděpodobná. Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem musí být prokázána bez důvodných pochybností a pokud existuje více alternativních průběhů děje, které nelze vyloučit, nelze uznat vinu. Soudy, i přes existenci více faktorů podílejících se na pádu poškozené, uzavřely příčinnou souvislost jako jistou. Takový postup je však v rozporu s požadavkem trestního práva na jistotu. Jelikož existují důvodné pochybnosti o příčinné souvislosti, soudy porušily zásadu presumpce neviny a z ní plynoucí zásadu in dubio pro reo, neboť vzniklé pochybnosti měly hodnotit ve prospěch obviněného. Podle obviněného proto napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť soudy obou stupňů dovodily příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a pádem poškozené, aniž by byla prokázána bez důvodných pochybností. 9. Následně obviněný shrnul, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, neboť soudy dovodily, že poškozenou vytlačil mimo vozovku, ačkoliv videozáznam nezachycuje žádné vytlačení ani kontakt, svědecké výpovědi jsou rozporné a znalec nedokázal určit mechanismus pádu. Toto navíc potvrzuje i fakt, že mezi minutím autobusu a pádem poškozené existuje časová i vzdálenostní prodleva. 10. Závěrem svého dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení, jakož i rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, zrušil a přikázal odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout. 11. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že z obsahu dovolání je patrno, že dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se má vztahovat také k rozsudku soudu prvního stupně, a že usnesení odvolacího soudu chtěl patrně dovolatel napadnout podle písm. m) citovaného ustanovení. Dále konstatoval, že obviněný pouze opakuje svou obhajobu, kterou již uplatnil před nalézacím soudem a kterou shrnul ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. S těmito argumenty se však vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, soud prvního stupně v bodě 14. odůvodnění, odvolací soud v bodech 9. – 11. odůvodnění napadeného usnesení. Jelikož odůvodnění ze strany soudů považuje za dostatečné a podrobné, plně se s nimi ztotožňuje. 12. Dále uvedl, že ačkoliv dovolatel ve svém dovolání opakovaně zmínil i nesprávné právní posouzení skutku, neuvedl k tomu žádnou argumentaci. Veškeré jeho námitky směřují pouze proti skutkovým zjištěním soudů, že příčinou pádu a zranění poškozené byl způsob, jakým ji předjížděl svým autobusem. Následně státní zástupce vyložil, kdy je nesprávnými skutkovými zjištěními z