6 Tdo 373/2021 — Nejvyšší soud

6 Tdo 373/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 6. 2021 Spisová značka:6 Tdo 373/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.373.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Omyl právní Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 19 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 10. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2974/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 373/2021-3787USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2021 o dovolání, které podal obviněný C. H., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 1 To 40/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 11/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného C. H. odmítá. Odůvodnění:I. 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 43 T 11/2015 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný C. H. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným za skutek popsaný pod bodem I. skutkové věty výroku o vině zločinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a za skutek popsaný pod bodem II. skutkové věty výroku o vině zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu 8 let. Ve smyslu § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto také o náhradě škody. 2. Týmž rozsudkem byla uznána vinnou i obviněná obchodní společnost G., v likvidaci, a to rovněž zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustila podle skutkových zjištění popsaných pod bodem III. skutkové věty výroku o vině. Za něj byla odsouzena podle § 16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, k trestu zrušení právnické osoby. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 1 To 40/2020. Podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. uznal oba obviněné vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, kterého se podle jeho skutkových zjištění dopustili tím, že „dne 2.2.2012 na podatelně Celního úřadu XY v Brně, ul. XY, obžalovaný C. H. jako jednatel jednající za společnost G., IČ XY, pod čj. XY podal a podepsal Hlášení o splnění povinnosti uvedení minimálního množství biopaliv do volného daňového oběhu pro dopravní účely za rok 2011 (dále jen Hlášení), podle zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší (ve znění pozdějších předpisů), spolu s tímto Hlášením podal a podepsal přílohu č. 1 ze dne 30.1.2012, přičemž v této příloze uvedl záměrně menší množství biosložky nutné k uvolnění do volného daňového oběhu pro dopravní účely s odkazem na nepravdivé tvrzení, že 12.900.000 litrů motorové nafty je zbožím uvolněným z obměn státních rezerv jako zákonného důvodu pro osvobození od povinnosti dodat biosložku (§ 3a odst. 6 zákona č. 86/2002 Sb.). Podle účetních listin společnosti G. byla předmětná motorová nafta zakoupena od soukromoprávní německé společnosti GEPEO GmbH, kdy podle § 3a odst. 6 zákona osvobození od povinnosti dodat biosložku se vztahuje jen na státní hmotné rezervy České republiky, nikoli třetího státu, čehož si musel být jako osoba podávající Hlášení vědom. Následně nebyl schopen na výzvu Celního úřadu XY řádně doložit jím deklarovaný původ motorové nafty listinami prokazujícími vlastníka - slovinskou agenturu ZORD, spravující slovinské státní palivové rezervy a to vše činil v úmyslu zatajit poplatkovou povinnost a vyhnout se zaplacení zákonného poplatku z nedodaného objemu biopaliv, který dle § 3a odst. 10 citovaného zákona činil 40 Kč/l, v celkové výši 30.960.000 Kč, a který je dle § 3a odst. 12 tohoto zákona příjmem státního rozpočtu, ke škodě České republiky zastoupené Celním úřadem XY“. 4. Za tento trestný čin odsoudil odvolací soud obviněného C. H. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu současně uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu 5 let. Obviněnou obchodní společnost G., v likvidaci, odsoudil podle § 20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu podnikání s předmětem Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, na dobu 5 let. 5. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil odvolací soud stran bodu I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně týkající se obviněného C. H. věc soudu prvního stupně. II. 6. Proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 1 To 40/2020 (dále také jen „napadený rozsudek“), podal obviněný dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Hned v jeho úvodu požádal předsedu senátu Nejvyššího soudu, aby postupoval podle § 265o odst. 1 tr. ř. Následně uvedl, že se soudy nižších stupňů nevypořádaly, resp. nesprávně vyhodnotily podstatné skutečnosti, které svědčily o jeho nevině, a nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Jako člen statutárního orgánu jednal vždy s odbornou péčí (řádného hospodáře), v souladu se zájmy společnosti, jakož i se zásadami zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. 7. Obviněný namítal, že mu nebyl prokázán úmysl, přičemž trestný čin podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku je úmyslným trestným činem. Jednání, které je mu kladeno za vinu, bylo nedbalostní, a to s ohledem na právní úpravu Evropské unie k dané problematice. Obviněný byl jako jednatel společnosti přesvědčen, že podává na základě svého nejlepšího vědomí a svědomí řádně a včas pravdivé informace, neboť se jednalo o volný pohyb zboží a služeb mezi členskými státy Evropské unie. Následně obviněný popsal vývoj finanční situace v roce 2012 ve společnosti G. Odkázal také na výpověď svědka J. H., který předložil důkazy svědčící o tom, jak tato společnost fungovala, a hlavně, že neměla do března roku 2012 vážnější problém s úhradou DPH a SPD. Z ní podle obviněného vyplývá, že neměl úmysl dopustit se daného trestného činu. Obviněný také podrobněji mj. vysvětlil, na základě čeho dovozuje, že ani Celní úřad XY nepostupoval obezřetně, když již od prosince 2011 mu sdělil, že biosložka nemůže být dodána do České republiky z logistických důvodů v celém objemu. V první polovině roku 2012 měla celní správa k dispozici všechny podklady k množství 12 900 000 litrů motorové nafty. Navíc na začátku roku 2012 bylo toto množství motorové nafty po pominutí logistických problémů společností dovezené. 8. Obviněný chtěl před odvolacím soudem předložit nové důkazy svědčící v jeho prospěch, toto mu však nebylo umožněno, přestože dne 4. 12. 2020 zaslal na Vrchní soud v Olomouci žádost o odročení veřejného zasedání z důvodu přetrvávající pandemické situace a i s ohledem na jeho zdravotní důvody. Dne 10. 12. 2020 mu však bylo oznámeno, že žádosti vrchní soud nevyhověl, přičemž uvedl, že přítomnost obviněného není nutná, když byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn. Jelikož obviněný počítal s tím, že bude jeho žádosti vyhověno, jeho obhájce musel rychle zajistit substituta, avšak z uvedených důvodů nemohl předložit žádost o provedení dalších důkazů. Tímto způsobem byl zkrácen na svých právech na obhajobu a na spravedlivý p