6 Tdo 377/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 377/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 9. 2022 Spisová značka:6 Tdo 377/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.377.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Účast na organizované zločinecké skupině Dotčené předpisy:§ 361 odst. 1 tr. zákoníku ve znění do 31.01.2017 § 361 odst. 2 tr. zákoníku ve znění do 31.01.2017 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 12. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 377/2022-1315 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2022 o dovolání, které podal obviněný L. N., nar. XY, trvale bytem XY, XY, okr. Sokolov, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 7 To 111/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 10/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. N. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. 5 T 10/2020, byl obviněný L. N. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem teroristického útoku podle § 311 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku za použití § 313 tr. zákoníku ve znění účinném do dne 31. 1. 2017, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, a zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 2, odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do dne 31. 1. 2017. 2. Za to byl odsouzen podle § 311 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. 3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 7 To 111/2021. Podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. byl napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 2, odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do dne 31. 1. 2017, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „jako občan České republiky, v záměru podpořit svojí aktivní účastí v ozbrojeném konfliktu proti vládě Ukrajiny nelegální separatistické struktury na území Doněcké a Luhanské oblasti ve východní části Ukrajiny, které samy sebe deklarují jako tzv. Doněckou lidovou republiku a Luhanskou lidovou republiku, odletěl dne 22. 7. 2015 z Letiště Václava Havla v Praze do Rostova na Donu v Ruské federaci, odkud odjel na východní Ukrajinu do Donbaské oblasti, t. č. ovládaného tzv. Doněckou lidovou republikou a tzv. Luhanskou lidovou republikou, přičemž po příjezdu se nechal vyškolit, vyzbrojit a vystrojit organizovanými ozbrojenými složkami těchto struktur, a následně se zapojil do týlové činnosti těchto složek, a takto na Ukrajině působil nejméně do dne 25. 1. 2016, načež přešel hranice Ruské federace a dne 31. 1. 2016 požádal na Českém velvyslanectví v Moskvě o vydání náhradního cestovního pasu a ještě téhož dne odletěl z Moskvy zpět do Prahy, přičemž tzv. Doněcká lidová republika byla skupinou protivládních separatistů nelegálně vyhlášena dne 7. 4. 2014 jako nezávislý stát, a tzv. Luhanská lidová republika byla skupinou protivládních separatistů nelegálně vyhlášena dne 27. 4. 2014 jako nezávislý stát, přičemž na jimi ovládaném území byly vytvořeny některé pseudostátní struktury především v oblasti vojenských a bezpečnostních složek, přičemž činnost těchto struktur a vyhlášení jejich nezávislosti bylo zcela v rozporu se články 17, 37, 73 a 132 Ústavy Ukrajiny“. 4. Za to byl obviněný odsouzen podle § 361 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. II. 5. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 6. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku připomněl, že v dosavadním řízení se dovolával toho, aby v případě, že bude mít soud prokázáno, že byl zapojen do činnosti ozbrojených složek tzv. Luhanské lidové republiky a tzv. Doněcké lidové republiky, bylo jeho jednání posouzeno jako pokus trestného činu služby v cizích ozbrojených silách podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k § 321 odst. 1 tr. zákoníku, tj. že jednal ve skutkovém omylu. Prvostupňový soud se s jeho obhajobou stran tvrzeného skutkového omylu nevypořádal, odvolací soud pak učinil skutkové zjištění, že tento omyl u něho nebyl dán. Dané skutkové zjištění je však ve zjevném rozporu s obsahem důkazů provedených v trestním řízení. Odvolací soud poukázal na jeho vlastní projevy, aniž by jakkoliv specifikoval, které konkrétní projevy považuje za rozhodné. Nijak přitom nezohlednil jeho výpověď učiněnou v hlavním líčení dne 7. 1. 2021, ze které vyplývá jeho skutkový omyl, a znalecký posudek z odvětví psychologie zhotovený znalcem PhDr. Slavomilem Fischerem, Ph.D., ze kterého rovněž vyplývá, že u něho byl skutkový omyl dán. Obviněný uvedl, že soudy neprovedly žádné další důkazy ohledně jeho subjektivního vnímání a možnosti jeho skutkového omylu, a prezentoval k tomu výňatky své výpovědi z protokolu o hlavním líčení ze dne 7. 1. 2021. Zdůraznil, že podle znaleckého posudku PhDr. Slavomila Fischera, Ph.D., je simplexní osobností s IQ v pásmu mírného podprůměru, je naivní a jeho všeobecná informovanost je na podprůměrné úrovni. Dodal, že odvolací soud také nezohlednil, že v době spáchání činu měl 21 let, tj. byl ve věku blízkém věku mladistvých. Závěr odvolacího soudu, že politická situace na východě Ukrajiny a na Krymu byla sdělovacími prostředky v ČR dostatečně zdokumentována a z těchto zpráv nebylo možno dovodit legalitu záboru území a vzniku nových „státních“ subjektů, označil za zcela nepodložený. Zdůraznil, že v tomto ohledu neprováděl soud žádné dokazování a že to nelze považovat za notorietu. Navázal, že česká média nesledoval a informace čerpal z ruských webových portálů a že na české mediální scéně působí a působilo mnoho proruských dezinformačních webových stránek (k dovolání přiložil seznam dezinformačních webových stránek působících v českém mediálním prostoru v roce 2015). V souvislosti se svojí argumentací připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 6 Tdo 153/2020, a ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 8 Tdo 310/2021. 7. Následně shrnul, že závěr odvolacího soudu, podle něhož jeho skutkový omyl nebyl dán, stojí „na vodě“. Nevěděl, že tzv. Luhanská lidová republika a tzv. Doněcká lidová republika nejsou uznanými státy, byl mladý, naivní, s nízkým rozhledem a ovlivněný proruskými dezinformačními médii. 8. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2021, sp. zn. 7 To 111/2021, zrušil co do výroku o vině i co do navazujícího výroku o trestu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 9. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který poznamenal, že obviněný zjevně opomněl uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť jeho část námitek zpochybňuje samotnou právní kvalifikaci přisouzeného jednání. Nicméně se jedná o vadu, která nebrání posouzení podaného dovolání. Obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jeho námitky odpovídají jen s jistou mírou tolerance. Existenci kvalifikované vady skutkových zjištění podle státního zástupce totiž obviněný neuplatnil, neboť ve svém dovolání pouze akcentoval některé dílčí pasáže ze své výpovědi, které mají dokládat existenci skutkového omylu, čímž nevybočil z rámce prosté polemiky s hodnocením takového důkazu, nikoli s jeho vlastním obsahem. Ani na základě nově zakotveného dovolacího důvodu se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění v celé šíři a mimo jeho meze jsou i nadále takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout pouze jiného hodnocení důkazů a tím i změny ve skutkových zjištěních a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje. 10. Státní zástupce navázal, že skutková zjištění soudů ve svém celku zjevně opodstatňují závěr, že obviněný byl v dostatečné míře se