6 Tdo 380/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 380/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:22. 4. 2010 Spisová značka:6 Tdo 380/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.380.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Organizátorství Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 5. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 380/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. dubna 2010 o dovolání, které podal obviněný J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 2 To 93/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 7/2009, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 9. 2009, sp. zn. 1 T 7/2009, byl obviněný J. K. uznán vinným účastenstvím ve formě organizátorství na trestném činu loupeže podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) k § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „obžalovaný J. K. v době od konce měsíce září 2008 do měsíce listopadu 2008 zorganizoval loupežné přepadení M. m. v N. B. tím způsobem, že prostřednictvím inzerátu se seznámil s obžalovaným M. H. a využil jeho tíživé finanční situace k provedení tohoto loupežného přepadení, když obžalovanému M. H. popsal prostory muzea, uvedl místa, kde jsou umístěny věci, které má odcizit, dal mu přesný popis těchto věcí, vybavil ho batohem a taškou pro odnesení odcizených věcí, plátěným obalem na spací pytel a textilií za účelem znemožnění výhledu a hovoru přepadené osoby, sdělil mu, že má zakoupit provaz a šroubovák, když tyto věci použije při přepadení muzea, nakreslil mu plánek odchozích a příchozích cest do muzea, popsal mu osobu ředitele muzea a dal mu telefonní číslo na něho s tím, že mu má zavolat z veřejného telefonního automatu a objednat se k návštěvě muzea jako zájezd, přičemž mu sdělil, že má odbyt na odcizené věci a slíbil mu polovinu z finančních prostředků získaných z prodeje odcizených věcí, když obžalovaný M. H. na základě těchto informací dne 10. 11. 2008 v době od 10.00 hod. do 10.15 hod. v N. B., ul. B. N. čp., okr. H. K., K. k., pod pohrůžkou střelné zbraně, plynové pistole černé barvy s označením, kterou namířil na ředitele muzea pana J. P., bytem J. M., N. B., pod smyšlenkou, že je vedoucí předem objednaného zájezdu, když poškozený vypisoval pokladní doklad, tohoto uchopil se slovy „Jestli budeš dělat dobrotu, nic se Ti nestane, jdu si pro jeden obraz na zakázku“, a odvlekl ho do jedné z místností muzea, kde s ním smýkl na zem a spoutal přineseným provazem na horních i dolních končetinách, ze kterého se poškozený rychle vyprostil, a proto ho udeřil pěstí do spánku, spoutal týmž provazem, ze kterého se poškozený opět vyprostil, a tak jej odvlekl do výstavní síně, kde ho povalil na zem, opět svázal, do úst mu jako roubík vložil kus textilie, kterou zavázal kolem hlavy a na hlavu mu nasadil povlak od spacího pytle v úmyslu zakrýt mu výhled a poté pomocí přineseného šroubováku odstranil zajištění vitrín v této místnosti, z nichž odcizil 2 Dukáty Zikmunda Lucemburského v celkové hodnotě 25.600,­- Kč, Dukát Matyáše Korvína v hodnotě 15.200,- Kč, Dukát Ladislava Pohrobka v hodnotě 17.700,- Kč, Dukát Města Hamburk v hodnotě 23.400,- Kč, Minci Josefa II. v hodnotě 61.300,- Kč, Dukát Josefa II. v hodnotě 6.500,- Kč, Minci Marii Terezie v hodnotě 58.300,­- Kč, Minci Františka II. v hodnotě 7.000,- Kč, Minci Františka Josefa I. v hodnotě 9.000,- Kč, Dukát Františka Josefa I. v hodnotě 3.500,- Kč, Florén Jana Lucemburského v hodnotě 70.000,- Kč, Dukát Marie Terezie v hodnotě 54.200,- Kč, Stokorunu Františka Josefa I. v hodnotě 35.000,- Kč, 4 Dukáty Holandské konfederace v celkové hodnotě 24.500,- Kč, Dukát Karla IV. v hodnotě 95.000,- Kč, Dukát Matyáše Korvína v hodnotě 13.000,- Kč, Dukát Města Gdaňsk v hodnotě 30.000,- Kč, Dvoudukát Ferdinanda II. v hodnotě 180.000,- Kč, Dukát z roku 1923 v hodnotě 3.000,- Kč, Medaili „Odměna pro žáky latinských škol“ v hodnotě 500,- Kč, náramek kruhový, navlékací bez uzávěru, celý pozlacený v hodnotě 10.000,- Kč, double náramek zhotovený z dutých lisovaných článků ve tvaru mušle propojený pérovými spojkami v hodnotě 5.000,- Kč, zlatý závěs k náušnici, tříhranného tvaru zdobený 4 hranatými rubíny a jedním kusem zeleného berylu v hodnotě 10.000,- Kč, dva kusy zlacených přívěsů k náušnicím kosočtverečného tvaru zakončeného kuličkou v hodnotě 4.000,- Kč, ozdobnou přezku - spona na pásek v hodnotě 5.000,- Kč, 1 kus šperku - taneční pořádek, když se jedná o knížku s monogramem MB v hodnotě 5.000,- Kč, zlatý náhrdelník tvořený dvou až třířadovým řetězem se sedmi zdobenými kapkami, českými granáty a říčními perlami v hodnotě 50.000,- Kč, zlaté dámské hodinky zvané „Jeptišky“ v hodnotě 10.000,- Kč, z chodby z vitrín pak Benátskou Bibli v hodnotě 120.000,- Kč, knihu Publius Ovidii Nasonis „Metamorphoseon Libri XV“ v hodnotě 15.000,- Kč, knihu Konvolut děl M.T. Cicerona v hodnotě 20.000,- Kč, knihu Martin Kuthen „Katalog knížat a králů českých ... „ v hodnotě 75.000,- Kč, knihu Bohuslava Balbína „Výtah z dějin českých“ v hodnotě 20.000,- Kč, knihu Bohuslava Balbína Historické rozmanitosti království Českého v hodnotě 5.000,- Kč, knihu nazvanou jako „Opravená početní kniha zaměřená na bílou a černou minci“ v hodnotě 12.000,- Kč, následně ze druhého patra muzea odcizil obraz Jana Zrzavého Domek na Ile de Sein z roku 1934 v hodnotě 1,500.000,- Kč a obraz Václava Špály - Zátiší s ovocem z roku 1936 v hodnotě 200.000,- Kč, když tyto věci dal do donesené tašky a batohu a při odchodu dále z kanceláře muzea zcizil mobilní telefon značky Nokia v hodnotě 850,- Kč a svazek klíčů v hodnotě 302,- Kč, kdy uzamkl mříž u vstupu do muzea na schodišti a odešel, a tak svým jednáním způsobil odcizením věcí M. N. B. škodu ve výši 2.799.852,- Kč, a poškozením vitrín škodu ve výši 164,- Kč, a to M. N. B.“. Za tento trestný čin byl obviněný J. K. podle § 234 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo poškozené M. N. B. odkázáno se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněného M. H. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný J. K. (dále jen „obviněný“), rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 2 To 93/2009, jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že skutek popsaný v rozhodnutí soudu prvního stupně nebyl ve vztahu k jeho osobě správně právně posouzen, když soud nesprávně aplikoval ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. o účastenství ve formě organizátorství. Zjištěný skutek podle jeho názoru není trestným činem loupeže, ale lze ho podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu neoznámení trestného činu podle § 168 odst. 2 tr. zák. Poznamenal, že za podklad skutkových zjištění vzal nalézací soud výpověď spoluobviněného H., ačkoliv je osamocená, neboť neexistují žádné další nepřímé důkazy, jejichž řetězec by ho v kontextu s touto výpovědí usvědčoval z jednání, jímž byl uznán vinným. Konstatoval rovněž, že soud učinil skutkové závěry z výpovědi spoluobviněného H., aniž by se zabýval skutečností, že tento se svou výpovědí mohl snažit pouze zmenšit svůj podíl na trestné činnosti, resp. že soud apriori vycházel z pravdivosti tvrzení spoluobviněného, aniž by přihlédl k dalším v řízení provedeným důkazům, které jsou s nimi v rozporu (výpověď svědků D. a P.). Prohlásil, že zcela opomenuto zůstalo, že reálie N. B. mohl znát spoluobviněný H. stejně dobře jako on (obviněný). Podle jeho slov se soudy nevypořádaly ani se zjištěním, že se zprostředkovateli převážně komunikoval spoluobviněný H. (viz výpověď svědků D. a P.), resp. že spoluobviněný převzal naprostou většinu finančních prostředků z prodeje věcí. Shledal, že je uvažován jako organizátor, ačkoliv jeho jednání takové postavení nevykazuje, ba naopak, provedené důkazy nasvědčují jeho obhajobě v tom smyslu, že pouze spoluobviněného H. po spáchání loupeže neoznámil orgánům činným v trestním řízení. Soudům nižších stupňů vytkl, že p