6 Tdo 388/2007 — Nejvyšší soud

6 Tdo 388/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:18. 4. 2007 Spisová značka:6 Tdo 388/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.388.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 388/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. dubna 2007 o dovolání obviněného V. K., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 2006, č. j. 50 To 252/2006-277, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 1 T 131/2005, t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně obviněného V. K. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. 50 To 252/2006, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 1 T 131/2005, z r u š u j í . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Plzeň – sever p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 24. 2. 2006, č. j. 1 T 131/2005-241, byl obviněný V. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. Za tento trestný čin mu byl podle § 224 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, když podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená R. R., a poškozená V. z. p. P. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně se trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. obviněný měl dopustit tím, že „v postavení ředitele společnosti K. K. s. r. o. se sídlem v P., J., poté co v přesně nezjištěné době kolem data 13. 4. 2003 projednal v P. s jedním z jednatelů uvedené společnosti J. Z., v souvislosti se zajištěním ostrahy objektu podnikové prodejny včetně přilehlých prostor v obci H. B., okres P., umístění do tohoto objektu k uvedenému datu již pořízeného psa rasy rotvajler, následně po vybudování ocelového kotce v areálu této prodejny již nezajistil proškolení nejen vedoucích pracovníků této společnosti v souvislosti s chovem psa, čímž tak nesplnil svoji povinnost zejména ve smyslu odstavce 1 písm. a) přílohy č. 6 k nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, podle kterého je zaměstnavatel povinen při chovu psů organizovat práci a stanovit pracovní postupy zejména s ohledem na rizika pokousání, poškrábání nebo povalení při napadení psem, jednak ve smyslu odst. 3 citované přílohy, podle kterého má jako zaměstnavatel povinnost v době, kdy pes neprovádí střežení objektu, tohoto řádně a bezpečně zajistit v kotci, kdy navíc ani neměl v postavení zaměstnavatele zpracován – stanoven pracovní postup při chovu zvířat ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 a § 4 písm. g) citovaného nařízení vlády č. 27/2002 Sb. ze dne 10. 12. 2001, což mělo za následek to, že vzhledem k absenci takového proškolení nebyl pes v důsledku nedostatečných znalostí obviněné L. K. z její strany náležitě zajištěn v ocelovém kotci dne 20. 11. 2004 v obci H. B., ze kterého tak utekl a následně napadl poškozenou R. R., jež utrpěla závažná poranění blíže specifikovaná v obžalobě“. Naproti tomu obviněná L. K., byla podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., který podle obžaloby okresního státního zástupce Plzeň – sever ze dne 29. 8. 2005, sp. zn. Zt 81/2005, měla spáchat tím, že „jako prodavačka podnikové prodejny firmy K. K. s. r. o. se sídlem v P., J., v obci H. B., okres P., dne 20. 11. 2004 v ranních hodinách po příchodu do zaměstnání v době kolem 8:00 hodin náležitě nezajistila ocelový kotec, ve kterém byl umístěn pes rasy rotvajler, určený k ostraze objektu zmíněné prodejny, což mělo za následek to, že tento z něho utekl a v době kolem 10:00 hod. v objektu skladových prostor prodejny zaútočil na zákaznici, R. R., která tak v důsledku tohoto napadení psem utrpěla čtyři vychýlené zlomeniny levé loketní kosti, zhmoždění a hluboké oděrky vlevo na hrudníku, tedy těžké zranění, které si vyžádalo mj. i chirurgický zákrok u zlomeniny loketní kosti s nezbytností zpevnění úlomků pomocí kovových pomůcek, neboť došlo i k poranění nervů u této levé horní končetiny, čímž tak byla výrazně poškozena funkční schopnost levé ruky poškozené, která je tímto podstatně omezena v obvyklém způsobu života, přičemž následky poranění nervů dosud přetrvávají s tím, že nelze stanovit, zda zanechají trvalé následky nebo zda dojde k úplnému vyléčení“, neboť důkazy provedenými v hlavním líčení nebylo prokázáno, že spáchala žalovaný trestný čin. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená R. R., a poškozená V. z. p. P. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 10. 2006, č. j. 50 To 252/2006-277, k odvolání obviněného V. K. a okresního státního zástupce Plzeň – sever zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. napadený rozsudek a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného V. K. uznal vinným, že „v postavení ředitele společnosti K. K. s. r. o. se sídlem v P., J., poté, co v přesně nezjištěné době kolem data 13. 4. 2003 projednal v P. s jedním z jednatelů uvedené společnosti J. Z., v souvislosti se zajištěním ostrahy objektu podnikové prodejny včetně přilehlých prostor v obci H. B., okres P., umístění do tohoto objektu k uvedenému datu již pořízeného psa rasy rotvajler, následně po vybudování ocelového kotce v areálu této prodejny již nezajistil proškolení nejen vedoucích pracovníků této společnosti v souvislosti s chovem psa, čímž tak nesplnil svoji povinnost zejména ve smyslu odstavce 1 písm. a) přílohy č. 6 k nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, podle kterého je zaměstnavatel povinen při chovů psů organizovat práci a stanovit pracovní postupy zejména s ohledem na rizika pokousání, poškrábání nebo povalení při napadení psem, jednak ve smyslu odst. 3 citované přílohy, podle kterého má jako zaměstnavatel povinnost v době, kdy pes neprovádí střežení objektu, tohoto řádně a bezpečně zajistit v kotci, kdy navíc ani neměl v postavení zaměstnavatele zpracován – stanoven pracovní postup při chovu zvířat ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 a § 4 písm. g) citovaného nařízení vlády č. 27/2002 Sb. ze dne 10. 12. 2001, což mělo za následek to, že vzhledem k absenci takového proškolení nebyl pes v důsledku nedostatečných znalostí obviněné L. K. z její strany náležitě zajištěn v ocelovém kotci dne 20. 11. 2004 v obci H. B., ze kterého tak utekl a následně napadl poškozenou R. R., jež utrpěla závažná poranění spočívající ve čtyřnásobné vychýlené zlomenině levé loketní kosti, zhmoždění a hlubokých oděrkách vlevo na hrudníku, kterážto zranění si vyžádala chirurgický zákrok u zlomeniny loketní kosti s nezbytností zpevnění úlomků pomocí kovových pomůcek, neboť došlo i k poranění nervů u této levé končetiny, čímž byla výrazně poškozena funkční schopnost levé ruky poškozené s následným podstatným omezením v obvyklém způsobu života nejméně do 24. 2. 2006“. Obviněnému byl podle § 224 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Rozsudek dále obsahuje zprošťující výrok podle § 226 písm. b) tr. ř. ohledně L. P., rozené K. Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru skutkový stav, který soud zjistil, není trestným činem, neboť nevykazuje znaky objektivní stránky trestného činu a rozsudek konstruuje trestní odpovědnost obviněného toliko jako odpovědnost za následek. Namítl, že je mu kladeno za vinu, že nevypracoval a nezajistil školení podřízených zaměstnanců potud, pokud jde o písemné zpracování pracovních postupů při chovu psů. Domnívá se však, že samotné obžalobou tvrzené nevypracování předpisu nebo pokynu by v tomto konkrétním případě nemělo žádný trestněprávní následek, neboť samo o sobě nijak nezvyšuje nebezpečnost jeho jednání. Má za to, že v tomto případě se o žádný trestný čin nejedná. Škodlivý následek vznikl tak, že pes se z neznámých a nezjištěných příčin dostal ze zajištěné klece a pokousal poškozenou. Spoluobv