6 Tdo 39/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 39/2025-3514 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 8 To 73/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 64 T 1/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 6. 6. 2024, sp. zn. 64 T 1/2024, uznal obviněného P. J. vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku na skutkovém základě, podle kterého (zestručněně) se spoluobviněným A. G. dne 16. 7. 2022 v ranních hodinách v XY, okres XY, po předchozí snaze nalézt poškozeného R. H., nar. XY, aby odčinil újmu, kterou jim podle nich v době svého pobytu v bydlišti P. J. v obci XY způsobil, a byl za své jednání potrestán, jej po vzájemné dohodě společně za použití násilí naložili do vozidla Opel Vectra. Vozidlo řídil A. G., zatímco P. J. poškozeného opakovaně fyzicky napadal. Když dojeli k rodinnému domu v obci XY XY, okres XY, který obýval L. G., poškozeného odvedli do sklepa. Zde jej dvě až tři hodiny drželi svázaného, zčásti ve stoje, zčásti vleže v tzv. kozelci, dílem s pytlem na hlavě, přičemž během této doby jej průběžně dále fyzicky napadali a zraňovali údery pěstí do obličeje a horní části těla, P. J. navíc za použití elektrické strunové sekačky. Následně jej svázaného zabalili do plachty, s pomocí L. G. přenesli k vozidlu zn. Opel Vectra, naložili do kufru, a odjeli. Po příjezdu do XY XY jej přenesli do sklepa, v němž jej proti jeho vůli drželi tři až pět dní, bosého, zprvu pouze ve spodním prádle, vleže svázaného na zemi, poté vestoje připoutaného řetězem. Zpočátku této doby příležitostně s menší intenzitou P. J. nadále poškozeného fyzicky napadal, A. G. poškozenému zhruba dvakrát denně poskytoval pervitin, který poškozený za jeho pomoci kouřil. Po několika dnech poškozený již zcela přestal přijímat potravu a při jedné z návštěv ho nalezli bezvládně visícího na řetězech, načež jej probrali k vědomí a vynesli do koupelny, kde jej A. G. umyl a převlékl. Poté jej umístili na gauč v obývacím pokoji, kde mu A. G. podal lék značky Questax, aby poškozený usnul. Následující den v ranních hodinách při kontrole poškozeného zjistili, že je mrtev. Během následujících dnů se mrtvého těla zbavili tak, že je na dvoře domu v kovovém sudu uvařili, oddělili tkáně od kostí, které spálili a pozůstatků se zbavili jejich vyvezením na odlehlá místa. Takto od ranních hodin dne 16. 7. 2022 do doby, kdy našli poškozeného nejevícího známky života, jednali s vědomím, že zejména opakované fyzické útoky spočívající v úderech sevřenou pěstí ruky či otevřenou rukou nebo v kopech do hlavy a dalších částí těla, či v použití nástroje – strunové sekačky, déletrvající svázání do tzv. kozelce a připoutání tzv. ukřižováním, nedostatečný příjem tekutin a potravy poškozeným za současného podávání pervitinu, několikadenní vystavení bosého a nedostatečně oblečeného poškozeného působení chladu a pobytu v uzavřeném prostoru, a psychický stav poškozeného spočívající v zakoušení bolesti, v šoku z náhlé ztráty svobody, v ponižujícím zacházení, v úzkosti z bezvýchodnosti jeho situace a v důvodné obavě o svůj život, zjevně mohou vést nejen k jeho újmě na zdraví, ale i ke smrti. 2. Za to byl obviněnému za použití § 54 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 26 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Shodně bylo rozhodnuto též o vině spoluobviněného A. G., jemuž byl uložen trest odnětí svobody v trvání 18 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo dovolateli uloženo společně a nerozdílně se spoluobviněným zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené R. H. 1 500 000 Kč, N. H. 1 000 000 Kč a poškozené H. Š. částku 1 000 000 Kč. Jmenovaní poškození se zbytky svých nároků a poškozený M. H. s celým nárokem byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Odvolání obviněného, spoluobviněného, státní zástupkyně a poškozeného M. H. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 8 To 73/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný v celém rozsahu dovoláním, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g), h) a m) tr. ř. 5. K prvně citovanému dovolacímu důvodu uvedl, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a to předseda senátu odvolacího soudu JUDr. Jiří Lněnička. Ten v rámci odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že „Odvolací soud nepřipustil další dokazování, protože má za to, že by došlo pouze ze strany G. k nějakému rozmělňování jeho doznání a že by to nakonec mohlo skončit v jeho neprospěch tím, že by všechno odvolal, a nakonec by mu byl ukládán přísnější trest, protože jediná okolnost, která v jeho prospěch svědčí, je právě to doznání“. Toto vyjádření je podle obviněného v rozporu se zákonem, neboť předseda senátu, aniž by konal dokazování, předjímal možný výsledek řízení, a svědčí to o zvýšené ochraně spoluobviněného A. G., která je na úkor obviněného. Jestliže by se totiž prokázalo, že míra zavinění spoluobviněného je vyšší, resp. zásadní, pak by se měnila důkazní situace ve prospěch obviněného. 6. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že skutek, pro který byl odsouzen, postrádá oporu v provedených důkazech. Mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry je zřejmý extrémní nesoulad. Z žádného důkazu podle něj nevyplynulo, že měl poškozeného zraňovat strunovou sekačkou. Pokud jde o zranění, která měla být poškozenému tímto nástrojem způsobena, ta mohla vzniknout již v XY, když poškozený před obviněnými utíkal hustým křovím, případně když jej nakládali do vozidla a strhávali z něj oblečení. V řízení nebylo jednoznačně ustáleno, jaký tvar má zranění způsobené křovinořezem. K tomu obviněný navrhoval provedení vyšetřovacího pokusu. Zabezpečený křovinořez navíc není tím, který měl být použit v obci XY. 7. Zásadním skutkovým zjištěním v rozporu s provedeným dokazováním pak je údaj, že poškozeného drželi ve sklepě 3-5 dnů. Pokud soudy dokazováním neodstranily pochybnosti o tom, jak dlouho byl poškozený ve sklepě držen, měly v souladu se zásadou in dubio pro reo ustálit, že se jednalo o 3 dny. Důkazy však podle obviněného svědčí o tom, že se jednalo o podstatně kratší dobu. Poškozeného do XY přivezli dne 16. 7. 2022 v podvečerních hodinách a k jeho smrti došlo před narozením štěňat dne 19. 7. 2022 v ranních hodinách. Poškozený byl tedy přemístěn do horního patra již dne 18. 7. 2022 v odpoledních hodinách. Ve sklepě tak byl necelých 48 hodin. To koresponduje i s fotografií ze dne 22. 7. 2022, ze které je dovozováno, že se mělo jednat o zbavování se věcí souvisejících s trestnou činností. Pokud totiž likvidace následovala po zbavení se těla, je třeba počítat s posmrtnou ztuhlostí, která trvá obvykle dva dny. Likvidace těla zahrnovala jeho uvaření, které trvalo včetně chladnutí vody v kotli další téměř dva dny. Také úklid domu zabral několik dní. Dne 23. 7. 2023 psal obviněný M. R., aby mu přijela do XY pomoci se štěňaty. V té době tedy už byly všechny stopy zahlazeny. Odvolací soud nezohlednil vyjádření spoluobviněného pronesené u veřejného zasedání, podle kterého poškozený ve sklepě strávil necelých 48 hodin, a písemné vyjádření obviněného, které bylo odvolacím soudem akceptováno jako jeho výpověď. 8. V rozporu s provedeným dokazováním je podle obviněného i závěr, že měl v XY poškozeného s menší intenzitou fyzicky napadat, neboť to z žádného důkazu nevyplývá. K tomu odkázal na vyjádření spoluobviněného v rámci jeho výpovědi, v rámci rekonstrukce a u veřejného zasedání. 9. Za zásadní pak obviněný označil svou výhradu k závěru, že byli se spoluobviněným srozuměni se smrtelným následkem. Vrchní soud v tomto směru částečně korigoval závěr soudu prvního stupně v tom smyslu, že úmysl poškozeného usmrtit nemusel být obviněným zřejmý od počátku, ale nejpozději v průběhu jednání ve sklepě v XY už museli zaregistrovat, že hrozí smrt poškozeného. Tento závěr považuje obviněný za rozporný s provedenými důkazy. Nebyl si vědom toho, že mohou poškozenému způsobit smrt, ani s tím nebyl srozuměn nebo smířen. V takovém případě by ho nevezli do XY, kde bylo zřejmé, že jej uvidí řada svědků. Obviněný měl navíc úmysl z XY odjet a potrestání poškozeného považoval za vyřešené. Také spoluobviněný přesvědčivě vypověděl, že je smrt poškozeného překvapila. Pokud by obvinění s takovou možností počítali, jistě by měli aspoň v hrubých rysech rozmyšleno, jak naloží s tělem. Podle spoluobviněného také věděli, že nemohou takto poškozeného pustit na ulici nebo domů, že se musí nějak zotavit a bude se o něj muset dalších čtrnáct dní nebo týden starat. Poškozený byl obviněným