6 Tdo 391/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 391/2025-404 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 28. 11. 2024, č. j. 6 To 218/2024-352, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 149/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 8. 7. 2024, č. j. 13 T 149/2023-269, byl obviněný J. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterých se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 3. 2. 2023 kolem 19:30 hodin v XY, na adrese XY XY, v bytě číslo XY, slovně a fyzicky napadl svou matku V. K., narozenou XY, kdy ji nejprve urážel výrazy: „ty děvko, kurvo“, poté do ní strčil, v důsledku čehož upadla na zem, kde ji udeřil pěstí do oblasti obličeje, a v době, kdy ležela na zemi, vzal do ruky kuchyňský nůž s délkou čepele 14 cm, se kterým se k ní otočil a vyhrožoval jí, že ji může i zabít, čímž vyvolal v poškozené V. K. strach, že své výhrůžky uskuteční, a svým jednáním jí způsobil otřes mozku, zlomeninu nosních kůstek, zhmoždění obličeje, zhmoždění paže levé horní končetiny a zhmoždění břicha vpravo, což si vyžádalo ošetření v Uherskohradišťské nemocnici, a. s., s hospitalizací od 4. 2. 2023 do 6. 2. 2023 a s citelným omezením v obvyklém způsobu života pro závratě a bolesti po dobu nejméně tří týdnů. 2. Obviněný byl za tyto trestné činy a sbíhající se přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 5. 2023, č. j. 3 T 51/2023-77, odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 411 97 518, částku ve výši 7 954 Kč. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 5. 2023, č. j. 3 T 51/2023-77, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 11. 2024, č. j. 6 To 218/2024-352, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému za přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a sbíhající se přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 5. 2023, č. j. 3 T 51/2023-77, uložil podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 5. 2023, č. j. 3 T 51/2023-77, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, že soudy nevyhověly jeho důkazním návrhům, které blíže rozebírá a popisuje, ačkoliv důkazní situace ve věci byla nedostatečná k učinění závěru o jeho vině. Mezi tyto důkazy spadají kamerové záznamy ze dne 3. 2. 2023 z domu na ulici XY XY, XY a formulář z tohoto dne z Hotelu H., výslechy osob, jež byly „v inkriminovaných dnech“ ve styku s obviněným, znalecké posudky k hodnocení věrohodnosti poškozené, a z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Dále upozorňuje na skutečnost, že závěr o jeho vině je založen na nepřímém důkazu vyplývajícím z výpovědi svědkyně B. a na výpovědi poškozené, o jejíž věrohodnosti existují pochybnosti. Soudy pochybily, když za zjištěné důkazní situace nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. 5. Stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítá, že soudy neadekvátně „upřednostnily výpověď poškozené, aniž by provedly důkladné a objektivní hodnocení všech relevantních důkazů“. Výpověď poškozené je však nevěrohodná a nebyla řádně prověřena. Skutková zjištění jsou neudržitelná. S ohledem na to pak nemůže obstát ani soudy zvolená právní kvalifikace. 6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 28. 11. 2024, č. j. 6 To 218/2024-352, tak rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 8. 7. 2024, č. j. 13 T 149/2023-269, a dále ve smyslu § 265l tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Uherském Hradišti případně Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně k novému projednání a rozhodnutí. 7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten uvádí, že námitky obviněného považuje za zjevně neopodstatněné. Jsou totiž postaveny na jeho nesouhlasu s hodnocením důkazů soudem prvního stupně a aprobací jeho závěru soudem odvolacím. V právě řešené věci však nelze shledávat situaci, kdy by skutková zjištění soudů byla v tzv. zjevném rozporu s provedenými důkazy, který by odpovídal dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 8. Není pochybením, když byla výpověď poškozené soudy považována za spolehlivý usvědčující důkaz, neboť nebyl osamocený, ale podpořený dalšími důkazy (např. výpovědí svědkyně B., lékařskými zprávami, odborným vyjádřením, fotodokumentací). Tyto důkazy tvoří ucelený a vnitřně konzistentní celek, který umožňuje učinit závěr o vině bez důvodných pochybností. 9. Obviněný naznačuje vadu opomenutých důkazů, avšak z rozhodnutí soudů vyplývá, že se s jeho důkazními návrhy vypořádaly. Návrhy byly zamítnuty jako nadbytečné a soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily (viz bod 6. rozsudku soudu prvního stupně a bod 8. rozsudku odvolacího soudu). Takový postup nelze považovat za chybný ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 10. Námitkám obviněného jím podřazeným pod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze přisvědčit, pokud vycházejí z vlastní verze skutku odlišné od té, kterou zjistily soudy. Právním posouzením skutku se totiž rozumí aplikace hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudy, nikoli na skutkovou verzi prezentovanou dovolatelem. Obviněný tak prakticky nenamítá, a to ani formálně, žádné vady právní kvalifikace ve smyslu předmětného dovolacího důvodu. 11. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Posouzení dovolání 13. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost. 14. Lze tedy připomenout, že k naplnění označených dovolacích důvodů dochází pod