6 Tdo 393/2016 — Nejvyšší soud

6 Tdo 393/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 5. 2016 Spisová značka:6 Tdo 393/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.393.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o dovolání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 9. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 393/2016-26 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2016 o dovolání, které podal obviněný B. R. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 68 To 140/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 20/2015, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného B. R. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. 1. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 5 T 20/2015, uznal obviněného B. R. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že „jako žadatel o dávku hmotné nouze - příspěvek na živobytí, se záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch, při vyplňování této žádosti dne 6. 2. 2012 vědomě zamlčel rozhodné skutečnosti pro výplatu této dávky, kdy konkrétně zamlčel, že je majitelem a provozovatelem vozidel Škoda 120L, RZ: ..., RZ: ... a Alfa Romeo 166, RZ: ..., což vyplynulo ze sdělení Magistrátu města Olomouce, kdy mu následně bylo Úřadem práce ČR, pod č. j. MPSV UP/948510/12/HMN přiznán od 1. 2. 2012 nárok na dávku hmotné nouze a dále v průběhu pobírání těchto dávek nesplnil oznamovací povinnost vyplývající mu z ust. § 49 zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, v platném znění, ač byl o této povinnosti řádně poučen a dále úmyslně zamlčel, že dne 17. 5. 2012 nabyl do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 17. 5. 2012 vozidlo Audi A6, RZ: ... za částku 63 000 Kč, dále dne 19. 3. 2012 nabyl do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 19. 3. 2012 vozidlo Hyundai Sonata, RZ: ... za částku 14 000 Kč, dále dne 9. 8. 2012 nabyl do vlastnictví na základě kupní smlouvy pozemkovou parcelu č. ... zapsanou na listu vlastnictví č. ..., nacházející se v katastrálním území H., obec P. za částku 50 000 Kč, kterou následně dne 3. 10. 2012 se ziskem za částku 62 111 Kč prodal, dále dne 31. 8. 2013 nabyl do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 31. 8. 2013 vozidlo Škoda Felicia, RZ: ... za částku 9 500 Kč, které následně dne 27. 9. 2013 se ziskem prodal V. V. za částku 14 000 Kč a dále dne 20. 4. 2014 nabyl do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 20. 4. 2014 vozidlo Opel Astra, RZ: ... za částku 4 500 Kč, kdy rozhodnutím Úřadu práce ČR - Krajská pobočka v Olomouci ze dne 25. 9. 2014, č. j. 142469/2014/OLO, jež nabylo právní moci dne 24. 10. 2014, bylo rozhodnuto, že obžalovanému B. R. byla dávka hmotné nouze - příspěvek na živobytí za období od 1. 2. 2012 do 31. 1. 2013 ve výši 4 460 Kč měsíčně a za období od 1. 2. 2013 do 30. 4. 2014 ve výši 4 540 Kč měsíčně vyplácena neprávem, tedy, že od období 1. 2. 2012 do 30. 4. 2014 takto neoprávněně pobíral příspěvek v celkové výši 121 620 Kč, přičemž takto jednal, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 7 T 163/2009, ze dne 6. 5. 2010 ve znění rozsudku KS Ostrava, pobočka Olomouc, sp. zn. 55 To 256/2010 ze dne 4. 10. 2010 odsouzen mimo jiné pro trestný čin podvodu podle ust. § 250 odst. 1 tr. zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12-ti měsíců nepodmíněně se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou, kdy tento trest vykonal ke dni 31. 1. 2012,“ 2. Takto popsané jednání obviněného jmenovaný soud právně kvalifikoval jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Uložil mu za to podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců nepodmíněně. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ho pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému Úřadu práce ČR, Krajská pobočka v Olomouci, kontaktní pracoviště v Olomouci částku 121.620 Kč. 3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 68 To 140/2015, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. K uplatněnému dovolacímu důvodu dovolatel uvedl, že setrvává na svých námitkách presentovaných již před soudy obou stupňům, když nevypořádání se s těmito námitkami soudem prvého stupně i soudem odvolacím mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a mělo podle něj zásadní vliv i na nesprávné hmotněprávní posouzení věci. Zdůraznil, že z důkazů provedených v dosavadním řízení nebylo možné dovodit skutkové závěry, ke kterým soudy dosud ve věci činné, dospěly. Okresní soud dospěl k závěru, že obviněný v době, kdy žádal o dávku hmotné nouze, byl majitelem a provozovatelem tří motorových vozidel (Škoda 120l, VAZ a Alfa Romeo). Tedy podle skutkových závěrů měl obviněný v žádosti o přiznání dávky uvádět vědomě nepravdivé údaje, že není vlastníkem žádného hodnotného majetku a tím neoprávněně vylákat dávky hmotné nouze. Obviněný namítal, že z provedených důkazů tento závěr nelze dovodit. Poznamenal přitom, že od počátku uváděl, že vlastníkem takových vozidel nebyl a jeho vlastnictví nemohlo být prokázáno záznamem v evidenci motorových vozidel, který zjevně neodpovídá faktickému stavu věci. O tom navíc svědčí i to, že na výzvu úřadu práce nepředložil velké technické průkazy předmětných vozidel, protože ani ty neměl k dispozici a vlastnictví vozidel popřel. Podle obviněného vlastnictví vozidel nebylo možno dovodit pouze na základě takových údajů. Vlastnictví pouhým jejich nesprávným záznamem v evidenci nebylo osvědčováno. Pokud tedy obviněný nebyl v době podání žádosti faktickým vlastníkem žádného vozidla, což správnímu orgánu uvedl, nemohl se dopustit trestného činu podvodu. 6. Druhá část skutkových závěrů soudu prvního stupně se týkala zjištění, že v době, kdy obviněný pobíral dávky hmotné nouze, uzavřel kupní smlouvy o koupi vozidel Audi, Škoda, Opel a Hyundai a dále kupní smlouvu o koupi pozemku v katastrálním území H., přičemž nabytí těchto věcí úřadu práce zamlčel, ačkoliv byl povinen hlásit jakékoliv změny v jeho majetkových poměrech ve lhůtě 8 dnů. Z dokazování vyplynulo, že obviněný tyto věci prodal se ziskem. I tímto jednáním měl naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu a způsobit škodu odpovídající výši neprávem mu vyplacených dávek, tj. ve výši 121 620 Kč. Výše škody byla soudem prvního stupně zjištěna na základě rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Olomouci ze dne 25. 9. 2014, č. j. 142469/2014/OLO, z nějž vyplynulo, že obviněný nesplnil svou oznamovací povinnost podle § 49 zákona č. 111/2006 Sb. Dovolatel byl přesvědčen, že pouze z tohoto rozhodnutí nebylo možné učinit skutkový závěr, že v rozhodném období neměl nárok na dávky hmotné nouze, a to ani částečný oproti jemu vyplaceným dávkám. Podle jeho mínění nemohl obstát závěr, že pobíral dávky zcela neoprávněně, když nebylo zřejmé, že k neoprávněnému pobírání dávek s ohledem na jeho skutečné poměry nedošlo pouze částečně. V takovém případě nemohl obstát závěr o výši škody, kterou měl svým jednáním způsobit. Tento nesprávný závěr o výši údajné škody pak měl zásadní vliv na nesprávnou právní kvalifikaci jeho jednání. Z provedeného dokazování ani z rozhodnutí soudů obou stupňů nebylo zřejmé, zda měl nárok na dávky hmotné nouze, byť jen částečně. Bylo podle něj nutné zkoumat, zda na takové dávky měl nárok v případě, že by řádně uvedl orgánu rozhodujícímu o přiznání těchto dávek veškeré rozhodné údaje či nikoliv. Z provedeného dokazování bylo patrno, že nabyté věci prodal sice se ziskem, avšak se ziskem zanedbatelným, který neměl vliv na zásadní změnu jeho majetkových poměrů. Samotné rozhodnutí správních orgánů nemohlo být dostatečným podkladem pro posouzení výše škody a nemohlo zakládat jeho trestní odpovědnost. 7. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 68 To 140/2015, tak i rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 5 T 20/2015, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. K podanému dovolání se vyjádřil státní zá