6 Tdo 401/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 401/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 9. 2025 Spisová značka:6 Tdo 401/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.401.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Peněžitý trest Prohlášení viny Mimořádné snížení trestu odnětí svobody Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 401/2025-9170 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 9. 2025 o dovolání, které podali obviněný A. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Olomouc a obviněná V. V. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 6 To 19/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 4/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně (dále též „rozsudek soudu prvního stupně“) ze dne 26. 1. 2024, č. j. 69 T 4/2022-8897, byli uznáni vinnými · obviněný A. T. (v bodě I.1.) zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a (v bodě I.2.) zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, spáchaný formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, · obviněná V. V. (v bodě II.1.) zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a (v bodě II.2.) zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustili způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku. 2. Za to byli odsouzeni · obviněný A. T. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb po 5 000 Kč, celkem 2 000 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy obchodních korporací nebo zástupce obchodních korporací včetně zastupování na základě plné moci na dobu šesti let. · obviněná V. V. podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 300 denních sazeb po 2 000 Kč, celkem 600 000 Kč. Dále jí byl podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finančních prostředků ve výši 1 058 300 Kč a 50 EUR. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy obchodních korporací nebo zástupce obchodních korporací včetně zastupování na základě plné moci na dobu čtyř let. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla dále uložena povinnost nahradit škodu poškozené České republice – Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj: · obviněnému A. T. ve výši 27 797 507,01 Kč, · obviněnému A. T. společně a nerozdílně s V. V. ve výši 6 990 985,99 Kč, · obviněnému A. T. společně a nerozdílně s D. Š. ve výši 12 378 965 Kč, · obviněnému A. T. společně a nerozdílně se Z. J. ve výši 193 843 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká republika – Finanční úřad pro Zlínský kraj se zbytkem svého nároku na náhradu škody uplatněného vůči obviněné V. V. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Citovaným rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného D. Š. a Z. J. Naproti tomu obviněný L. Č. byl podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek specifikovaný ve výroku rozsudku. 5. O odvolání obviněných A. T., D. Š., V. V. a Z. J. proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 6 To 19/2024 (dále také jen „napadený rozsudek“), jímž ho podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku, jímž byl obviněný A. T. podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázán k povinnosti zaplatit poškozené České republice – Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj na náhradu škody částku ve výši 27 797 507,01 Kč. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému A. T. uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozené České republice – Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj na náhradu majetkové škody částku ve výši 24 245 467 Kč, přičemž se zbytkem nároku poškozenou odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných D. Š., V. V. a Z. J. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podali obviněný A. T. a obviněná V. V. prostřednictvím svých obhájců dovolání. 7. Obviněný A. T. své dovolání podal proti výroku o trestu odnětí svobody a peněžitém trestu a výroku o náhradě škody. Uplatnil v něm dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), i), m) tr. ř., přičemž poslední z nich v jeho druhé alternativě. 8. Obviněný namítl, že soudy pochybily, pokud mu byl uložen zároveň trest odnětí svobody a trest peněžitý. Tato kombinace odporuje ústavnímu požadavku na proporcionalitu trestních sankcí. V průběhu řízení se přičinil o odstranění škodlivých následků trestného činu, neboť společnosti, které přijaly fakticky neuskutečněná zdanitelná plnění, na jeho popud dodatečně daň zaplatily. Taktéž s ohledem na jeho kvalifikované doznání a další okolnosti snižující povahu a závažnost činu by mu měl být uložen mírnější trest. V zájmu doplnění represivní složky trestu je schopen v případě zachování jeho výdělečných možností zaplatit peněžitý trest ve výši 3–4 miliony Kč. 9. Došlo podle něj také k nesprávnému výkladu podmínek § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Soudy odkázaly na výkladová pravidla pro § 58 odst. 1 tr. zákoníku, avšak to se neslučuje s výkladem ani judikaturou vztahující se k § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení musí jít o takové výjimečné poměry pachatele či povahu trestné činnosti, které samy o sobě odůvodňovaly mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Podstatné přitom je, aby konkrétní poměry pachatele nevylučovaly jeho nápravu trestem odnětí svobody. Pro postup podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku tedy nejsou vyžadovány takové zvláštnosti v poměrech pachatele ani nižší míra povahy a závažnosti činu, jako je tomu v případě obecné úpravy moderačního ustanovení. Na rozdíl od obecné úpravy obsahuje pouze dvě kumulativní podmínky, přičemž hlavním hlediskem je možnost nápravy pachatele mírnějším trestem. K dosažení nápravy pachatele může být zároveň uložen jiný přípustný druh trestu či dostatečně citelná mimotrestní sankce (např. povinnost nahradit škodu). 10. Soudy v jeho případě sice připustily, že byla splněna podmínka prohlášení viny, snižovaly však jeho význam, neboť k němu došlo až v samotném závěru hlavního líčení. Podle jeho mínění však význam prohlášení viny nelze bagatelizovat. Co se týče kritéria poměrů pachatele, upozornil, že jsou v jeho případě příznivé s ohledem na dobré rodinné a pracovní zázemí. Ohledně jeho osoby nelze konstatovat cokoli negativního. Projevil, byť trochu opožděně, lítost a sebereflexi. V jiné věci taktéž spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení. Soudy podle jeho mínění nevzaly v úvahy příčinu jeho trestné činnosti – reálné náklady, které měly jeho společnosti v souvislosti s provozováním motosportu, nebylo možné zahrnout do účetnictví, takže snížil jejich daňovou povinnost v souladu s fakticky přijatým daňovým plněním, byť od jiného dodavatele. Tato okolnost je důležitá též z hlediska povahy trestné činnosti. Nesouhlasí, že byla natolik závažná, aby neumožňovala uložit trest pod spodní hranici trestní sazby. Podmínky pro uložení mírnějšího trestu nelze posuzovat izolovaně a je třeba přihlédnout k dalším kritériím trestání podle § 39 tr. zákoníku. 11. Odvolací soud podle mínění obviněného nesprávně nezohlednil, že se zasloužil o odstranění části škodlivého následku (což se ostatně projevilo v konečné výši povinnosti k náhradě škody). Podle § 41 písm. j) tr. zákoníku není nezbytné, aby škodlivé následky odstranil sám, ale vyžaduje se, aby svým jednáním účinně přispěl k jejich odčinění. Uvedený soud nesprávně vycházel pouze ze zpráv