6 Tdo 401/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 401/2025-9170 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 9. 2025 o dovolání, které podali obviněný A. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Olomouc a obviněná V. V. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 6 To 19/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 4/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně (dále též „rozsudek soudu prvního stupně“) ze dne 26. 1. 2024, č. j. 69 T 4/2022-8897, byli uznáni vinnými · obviněný A. T. (v bodě I.1.) zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a (v bodě I.2.) zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, spáchaný formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, · obviněná V. V. (v bodě II.1.) zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a (v bodě II.2.) zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustili způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku. 2. Za to byli odsouzeni · obviněný A. T. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb po 5 000 Kč, celkem 2 000 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy obchodních korporací nebo zástupce obchodních korporací včetně zastupování na základě plné moci na dobu šesti let. · obviněná V. V. podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 300 denních sazeb po 2 000 Kč, celkem 600 000 Kč. Dále jí byl podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finančních prostředků ve výši 1 058 300 Kč a 50 EUR. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy obchodních korporací nebo zástupce obchodních korporací včetně zastupování na základě plné moci na dobu čtyř let. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla dále uložena povinnost nahradit škodu poškozené České republice – Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj: · obviněnému A. T. ve výši 27 797 507,01 Kč, · obviněnému A. T. společně a nerozdílně s V. V. ve výši 6 990 985,99 Kč, · obviněnému A. T. společně a nerozdílně s D. Š. ve výši 12 378 965 Kč, · obviněnému A. T. společně a nerozdílně se Z. J. ve výši 193 843 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká republika – Finanční úřad pro Zlínský kraj se zbytkem svého nároku na náhradu škody uplatněného vůči obviněné V. V. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Citovaným rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného D. Š. a Z. J. Naproti tomu obviněný L. Č. byl podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek specifikovaný ve výroku rozsudku. 5. O odvolání obviněných A. T., D. Š., V. V. a Z. J. proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 6 To 19/2024 (dále také jen „napadený rozsudek“), jímž ho podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku, jímž byl obviněný A. T. podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázán k povinnosti zaplatit poškozené České republice – Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj na náhradu škody částku ve výši 27 797 507,01 Kč. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému A. T. uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozené České republice – Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj na náhradu majetkové škody částku ve výši 24 245 467 Kč, přičemž se zbytkem nároku poškozenou odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných D. Š., V. V. a Z. J. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podali obviněný A. T. a obviněná V. V. prostřednictvím svých obhájců dovolání. 7. Obviněný A. T. své dovolání podal proti výroku o trestu odnětí svobody a peněžitém trestu a výroku o náhradě škody. Uplatnil v něm dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), i), m) tr. ř., přičemž poslední z nich v jeho druhé alternativě. 8. Obviněný namítl, že soudy pochybily, pokud mu byl uložen zároveň trest odnětí svobody a trest peněžitý. Tato kombinace odporuje ústavnímu požadavku na proporcionalitu trestních sankcí. V průběhu řízení se přičinil o odstranění škodlivých následků trestného činu, neboť společnosti, které přijaly fakticky neuskutečněná zdanitelná plnění, na jeho popud dodatečně daň zaplatily. Taktéž s ohledem na jeho kvalifikované doznání a další okolnosti snižující povahu a závažnost činu by mu měl být uložen mírnější trest. V zájmu doplnění represivní složky trestu je schopen v případě zachování jeho výdělečných možností zaplatit peněžitý trest ve výši 3–4 miliony Kč. 9. Došlo podle něj také k nesprávnému výkladu podmínek § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Soudy odkázaly na výkladová pravidla pro § 58 odst. 1 tr. zákoníku, avšak to se neslučuje s výkladem ani judikaturou vztahující se k § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení musí jít o takové výjimečné poměry pachatele či povahu trestné činnosti, které samy o sobě odůvodňovaly mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Podstatné přitom je, aby konkrétní poměry pachatele nevylučovaly jeho nápravu trestem odnětí svobody. Pro postup podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku tedy nejsou vyžadovány takové zvláštnosti v poměrech pachatele ani nižší míra povahy a závažnosti činu, jako je tomu v případě obecné úpravy moderačního ustanovení. Na rozdíl od obecné úpravy obsahuje pouze dvě kumulativní podmínky, přičemž hlavním hlediskem je možnost nápravy pachatele mírnějším trestem. K dosažení nápravy pachatele může být zároveň uložen jiný přípustný druh trestu či dostatečně citelná mimotrestní sankce (např. povinnost nahradit škodu). 10. Soudy v jeho případě sice připustily, že byla splněna podmínka prohlášení viny, snižovaly však jeho význam, neboť k němu došlo až v samotném závěru hlavního líčení. Podle jeho mínění však význam prohlášení viny nelze bagatelizovat. Co se týče kritéria poměrů pachatele, upozornil, že jsou v jeho případě příznivé s ohledem na dobré rodinné a pracovní zázemí. Ohledně jeho osoby nelze konstatovat cokoli negativního. Projevil, byť trochu opožděně, lítost a sebereflexi. V jiné věci taktéž spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení. Soudy podle jeho mínění nevzaly v úvahy příčinu jeho trestné činnosti – reálné náklady, které měly jeho společnosti v souvislosti s provozováním motosportu, nebylo možné zahrnout do účetnictví, takže snížil jejich daňovou povinnost v souladu s fakticky přijatým daňovým plněním, byť od jiného dodavatele. Tato okolnost je důležitá též z hlediska povahy trestné činnosti. Nesouhlasí, že byla natolik závažná, aby neumožňovala uložit trest pod spodní hranici trestní sazby. Podmínky pro uložení mírnějšího trestu nelze posuzovat izolovaně a je třeba přihlédnout k dalším kritériím trestání podle § 39 tr. zákoníku. 11. Odvolací soud podle mínění obviněného nesprávně nezohlednil, že se zasloužil o odstranění části škodlivého následku (což se ostatně projevilo v konečné výši povinnosti k náhradě škody). Podle § 41 písm. j) tr. zákoníku není nezbytné, aby škodlivé následky odstranil sám, ale vyžaduje se, aby svým jednáním účinně přispěl k jejich odčinění. Uvedený soud nesprávně vycházel pouze ze zprávy Finančního úřadu pro Zlínský kraj, která neposkytuje dostatečný podklad pro posouzení, zda byla zkrácená daň částečně zaplacena či nikoli. Oba soudy přitom disponovaly odborným vyjádřením daňové kanceláře Tomáš Goláň s.r.o. (poznámka Nejvyššího soudu – předloženo obhajobou soudu prvního stupně po skončení dokazování), podle něhož byla daň na základě jednání společnosti Fagus a.s. dodatečně přiznána a uhrazena. Pokud tedy odvolací soud tvrdí, že nebylo tvrzení obviněného objektivizováno, jde o nedostatky v dokazování vyplynuvší z toho, že soud nevyhověl jeho důkazním návrhům. Obviněný přitom tyto materiály založil do spisu a navrhl k provedení, byť po skončení dokazování. Přesto nebyly soudy provedeny a jedná se proto o opomenuté důkazy. 12. Podle mínění obviněného tedy byly podmínky pro postup podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku splněny. Trvá na tom, že při zohlednění jeho