6 Tdo 411/2023 – Nejvyšší soud

6 Tdo 411/2023-935 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2023 o dovoláních obviněných J. S. a A. M. K. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 12. 2022, sp. zn. 4 To 324/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 T 145/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. S. a A. M. K. odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 4. 2022, č. j. 7 T 145/2021-709, byly obviněné J. S. a A. M. K. (dále „obviněné“ nebo „dovolatelky“) uznány vinnými přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku, za který byly shodně odsouzeny podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. 2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněné přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku dopustily tím, že: obviněná J. S. v době od 21:30 hodin dne 23. 4. 2020 do 1:39 hodin dne 24. 4. 2020 v okrese České Budějovice, v obci XY, ulici XY, v místě jejího trvalého bydliště, za přítomnosti otce dítěte J. V., nar. XY, a duly A. M. K., v rozporu s ustanovením § 2 900 zákona č. 89/2019 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění (Občanský zákoník), si jako rodička nepočínala tak, aby nedošlo k újmě na životě nebo zdraví novorozence, neboť věděla, že existuje riziko pro plod při vaginálním porodu koncem pánevním, který si vyžaduje nezbytnost odborného vedení porodu ve zdravotnickém zařízení a zdravotnickým pracovníkem, přesto zdravotnické zařízení před porodem ani v průběhu porodu nekontaktovala, přistoupila k domácímu porodu, ačkoli v případě porodu koncem pánevním u šestatřicetileté prvorodičky ve 41. týdnu těhotenství by byl indikován primárně císařský řez, přičemž v důsledku jejího jednání novorozenec AAAAA, utrpěl udušení při porodu a zemřel, obviněná A. M. K. v době od 21:30 hodin dne 23. 4. 2020 do 1:39 hodin dne 24. 4. 2020 v okrese České Budějovice, v obci XY, ulici XY, v místě bydliště rodičky J. S., za přítomnosti otce dítěte J. V., nar. XY, jako dula prvorodičky, bez gynekologicko-porodnického či jiného zdravotního vzdělání, překročila povinnosti duly, ke kterým se zavázala dohodou o poskytování služeb duly uzavřenou s obž. J. S. dne 27. 2. 2020, když u J. S. prováděla gynekologické předporodní vyšetření ke zjištění připravenosti rodičky k porodu, přičemž si byla vědoma nefyziologické polohy dítěte a existence rizika pro plod při vaginálním porodu koncem pánevním, následně nevhodně stanovila strategii, resp. způsob vedení porodu, a nezvládla techniku vaginálního porodu koncem pánevním novorozence AAAAA, který v důsledku jejího jednání utrpěl udušení při porodu a zemřel. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 7 T 145/2021, podaly obě obviněné odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 12. 2022, č. j. 4 To 324/2022-857, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. II. Dovolání a vyjádření k nim 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podaly obě obviněné prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě dovolání, jež shodně opřely o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, přičemž podle obsahu dovolání lze uvedené námitky podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m). 5. Obviněná J. S. vytkla nesprávné právní posouzení skutku v otázce protiprávnosti, zavinění, objektu i objektivní stránky trestného činu, dále extrémní nesoulad skutkových zjištění a právního posouzení a porušení práva na spravedlivý proces v nepřipuštění důkazních návrhů, nevypořádání námitky podjatosti znalce a hodnocení důkazů bez jejich provedení odvolacím soudem. Rozhodnutí soudů nižších stupňů označila za nepřiměřená. 6. Dovolatelka vyjádřila přesvědčení, že projednávaná věc je prvním případem, kdy je ve vztahu k úmrtí při porodu či po něm obžalovaná samotná rodička, a to pro nedbalostní jednání. Vyzdvihla, že pokud je volána k trestní odpovědnosti v roli rodičky, kdy je jí kladen za vinu průběh a výsledek porodu, vyvolává to řadu otázek, které v soudní praxi nebyly dosud řešeny. Soudy podle ní nevysvětlily, z jakých skutečností dovozují naplnění všech podmínek pro nástup prevenční povinnosti a všech podmínek pro naplnění objektivní a subjektivní stránky trestného činu. Odvolací soud se nevypořádal s námitkou podjatosti znalce prof. MUDr. Aleše Roztočila, CSc., ani jeden ze soudů se nevypořádal s mimořádně nízkou úrovní kvality zpracování jeho znaleckého posudku. Soudy nesprávně určily okamžik smrti AAAAA, a to na základě vlastní laické úvahy, která není kompatibilní se znaleckými závěry ani jednoho ze znalců, což zakládá extrémní nesoulad skutkových zjištění a právních závěrů. Dovolatelka rovněž rozporovala skutkový děj, neboť podle ní nebyl prokázán úmysl rodit doma. Vymezila se proti zamítnutí řady jejích důkazních návrhů, které jsou pro skutkové posouzení věci nezbytné. Odvolací soud pochybil, pokud vyšel ze skutečnosti vyplývající z jejího důkazního návrhu, který však předtím zamítl. Nesouhlasila s hodnocením výpovědi svědkyně K. K. odvolacím soudem. Vytkla, že nemohla zaviněně způsobit smrt svého dítěte, neboť až do narození dítěte právně existuje jako subjekt práv pouze žena, která požívá osobnostních práv, včetně práva na soukromý život, zahrnujícího rovněž svobodu co do místa a způsobu porodu. Každému, tedy i těhotné a rodící ženě, svědčí právo na fyzickou integritu a nikdo nemá právní povinnost podrobit se zdravotní péči. Těhotenství a porod ženu tohoto práva na fyzickou integritu nezbavují, ani toto právo neomezují. Prolamování těchto ústavně garantovaných práv ex post poukazem na nedodržení prevenční povinnosti označila dovolatelka za nepřípustné. Podle ní absentuje v posuzované trestní věci znak protiprávnosti, stejně tak jako individuální objekt trestného činu a jeho předmět, tedy osoba „jiného“ ve smyslu § 143 tr. zákoníku, neboť plod až do okamžiku narození není subjektem práv, přičemž není dána ani objektivní stránka trestného činu, stejně tak, jako není dána příčinná souvislost a právně relevantní jednání. Relevantní jednání nemůže představovat proces rození, který je biologické podstaty a je z povahy věci prost jak volní, tak ovladatelnostní složky. Nepřivolání zdravotnické péče pak není opominutím, které by představovalo porušení právní povinnosti. Stejně tak není dáno ani zavinění. 7. Dovolatelka se v dovolání podrobně zabývala znaleckým posudkem znalce prof. MUDr. Aleše Roztočila, CSc., jako i osobou tohoto znalce, jehož označila za podjatého. Námitku podjatosti uplatnila v rámci odvolacího řízení s tím, že znalec bez jakýchkoliv podkladů dovodil její psychiatricko-psychologické poruchy. Navíc ji zesměšňoval v rámci odborné konference v Jihlavě, a to ještě před vydáním pravomocného rozhodnutí o odvolání, neboť na této konferenci postuloval svůj nesouhlasný postoj k porodům mimo zdravotnické zařízení a označil ženy, které takový porod zvolí, za nenormální. O podjatosti znalce mělo být soudem rozhodnuto, odvolací soud však námitku podjatosti nevypořádal a nevydal žádné procesní usnesení, přičemž tato vada je subsumovatelná pod vady extrémního rozporu. Podle dovolatelky znalecký posudek nesplňuje požadavky na něj kladené, jeho závěry jsou nepřezkoumatelné a objektivně neověřitelné, znalec posudek založil na nepřípustné selekci vstupních podkladů, neměl k dispozici zdravotnickou dokumentaci z místa porodu. Ve spojení s výslechem znalce vykazuje posudek významné logické rozpory. 8. Dovolatelka dále nesouhlasila s tím, že byl přesně určen okamžik úmrtí novorozence. Namítla, že soudy nahradily odborné znalecké závěry laickou úvahou. Vyšly totiž ze skutkového závěru, že okamžik smrti novorozeného AAAAA nastal až poté, co nejméně část jeho těla byla vypuzena z porodních cest obviněné. Oproti tomu oba ustanovení znalci, a to jak znalec se specializací gynekologie a porodnictví, tak znalec se specializací soudního lékařství, shodně uvedli, že k úmrtí došlo nejpravděpodobněji během druhé doby porodní, s tím, že ke smrti mozku novorozence v důsledku nedostatečné saturace kyslíkem dochází nejvýše do pěti minut. Skutkový závěr obou stupňů je tak v příkrém rozporu s obsahem znaleckých závěrů. Soudy přitom nejsou oprávněny samy nahrazovat odborné závěry znalce svými laickými závěry, jak vyplývá z konzistentní judikatury např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. z. III. ÚS 299/06. Na základě provedených důkazů měly za užití pravidla in dubio pro reo dospět k závěru, že s praktickou jistotou nelze určit přesný čas úmrtí AAAAA. Dovolatelka rovněž odmítla skutkový závěr soudů, že by plánovala domácí porod a podrobně rozvedla, jaká opatření učinila pro to, aby svého syna mohla porodit v Nemocnici Písek. 9. Dovolatelka rov