6 Tdo 458/2015 — Nejvyšší soud

6 Tdo 458/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 4. 2015 Spisová značka:6 Tdo 458/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.458.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Mimořádné opravné prostředky Provádění důkazů Spravedlivý proces Výpověď svědka Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 44 odst. 1 předpisu č. 104/2013Sb. § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 7. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 458/2015-23U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2015 o dovolání, které podal obviněný P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 8 To 431/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 135/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 7. 2014, sp. zn. 6 T 135/2013, byl obviněný P. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 173 odst. 1 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to žlutého kovového boxeru. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 1 T 7/2012, který nabyl právní moci dne 1. 11. 2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněných L. Š. a N. T.. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný P. K. a obviněná N. T., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 8 To 431/2014, jímž podle § 256 tr. ř. tato odvolání zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný P. K. (dále jen „obviněný“) dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru obviněného totiž nebylo prokázáno, že by se popsaného skutku dopustil on. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dále vyjádřil přesvědčení, že byl odsouzen na základě důkazů, které nemohou obstát jako důkazy usvědčující. Svědectví poškozených Y. T. W. a G. D. B. podle jeho názoru totiž takovými důkazy být nemohou. Pokud soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky ke čtení výpovědí poškozených z přípravného řízení podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř., zbavil se tím podle jeho mínění možnosti objasnit okolnosti celého případu, ale také možnosti odstranit závažné rozpory ve výpovědích poškozených a přesvědčivě zjistit skutkový stav. Obviněný vyslovil jednak pochybnost stran procesní použitelnosti uvedených výpovědí, jednak názor, že bez slyšení těchto svědků před soudem byl sám zbaven práva na spravedlivý proces. Soud prvého stupně podle něj předčasně rezignoval na výslech obou poškozených (obviněný tak neměl možnost se svědků před soudem dotazovat). Uvedl, že soudy obou stupňů současně bagatelizovaly rozpory ve výpovědích poškozených - závažné rozpory však mohl soud prvého stupně do jisté míry odstranit jejich výslechem na dožádání. Ani odvolací soud pak tato pochybení neodstranil, naopak vůbec se k rozporům nevyjádřil. Obviněný také namítl, že i tvrzení spoluobviněných o jeho (ne)přítomnosti v herně Omega v rozhodné době svědčí o tom, že se skutku nedopustil. Důkazem o jeho vině nemůže podle něj být ani skutečnost, že spoluobviněná T. vydala policejnímu orgánu mobilní telefon, který poškozený W. identifikoval jako svůj majetek, a konečně ani to, že obviněný sám vydal policejnímu orgánu žlutého kovového boxera, jelikož nebylo prokázáno, že právě touto zbraní byli poškození ohrožováni. Poznamenal také, že policejní orgán u něj při nečekaném zatčení nezajistil pistoli, kterou u sebe „malý pachatel s boxerem“ podle poškozených měl mít. Dovodil tedy, že jej soud prvého stupně uznal vinným skutkem, který nespáchal. Spolu s tím dodal, že pokud byly v jeho věci provedeny důkazy, které svědčily spíše v jeho prospěch, těmito se soudy ve věci činné nezabývaly, jako důkazy je nijak nevyhodnotily a převzaly bez dalšího do odůvodnění rozsudku popis skutku, jak jej popsali poškození. Soudy vyhodnotily provedené důkazy nesprávně, bez opory v provedeném dokazování dospěly k nesprávnému právnímu posouzení daného skutku. Dospěl tedy k názoru, že z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V závěru namítl, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a že nesprávná realizace důkazního řízení má v tomto konkrétním případě za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Plzni, č. j. 8 To 431/2014-542, ze dne 9. 10. 2014, a rovněž rozsudek Okresního soudu v Chebu, sp. zn. 6 T 135/2013, ze dne 25. 7. 2014, zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Chebu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k uvedenému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 8 To 431/2014, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, naplňují (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušn