6 Tdo 469/2012 — Nejvyšší soud

6 Tdo 469/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 5. 2012 Spisová značka:6 Tdo 469/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.469.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 6. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.8.2012II.ÚS 3148/12JUDr. Dagmar Lastoveckáodmítnuto13.9.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 469/2012-16 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2012 o dovolání, které podal obviněný D. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 9 To 439/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 205/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 6 T 205/2011, byl obviněný D. H. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že 1) dne 7. 4. 2011 ve 14.28 hod. v Praze 10, ulicí Š., kde byl kontrolován hlídkou PČR, řídil neoprávněně osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW X3, rz …, bez řidičského oprávnění, neboť ačkoliv proti oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvě k odevzdání ŘP v důsledku pozbytí řidičského oprávněné vydaného Magistrátem hl. m. Prahy, ze dne 3. 5. 2010, č. j.: S-MHMP-DSA-391057/2010, podal námitky a poté proti rozhodnutí MHMP o jejich zamítnutí i odvolání, bylo rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 28. 3. 2011, č. j.: 321/2011-160-SPR/3, potvrzeno původní rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy o dosažení 12 bodů, které osobně převzal dne 30. 3. 2011, 2) dne 26. 4. 2011 v 10.40 hod. v Praze 2, ulicí V., kde byl kontrolován hlídkou PČR, řídil neoprávněně osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW X3, rz …, bez řidičského oprávnění, neboť ačkoliv proti oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvě k odevzdání ŘP v důsledku pozbytí řidičského oprávnění vydaného Magistrátem hl. m. Prahy, ze dne 3. 5. 2010, č. j.: S-MHMP-DSA-391057/2010, podal námitky a poté proti rozhodnutí MHMP o jejich zamítnutí i odvolání, bylo rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 28.3.2011, Č.j.: 321/2011-160-SPR/3, potvrzeno původní rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy o dosažení 12 bodů, které osobně převzal dne 30. 3. 2011. Za uvedený přečin byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 9 To 439/2011, jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Máchy dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že jím napadená rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, neboť skutek, jímž byl uznán vinným, nemůže naplňovat skutkovou podstatu přečinu podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku. Z dikce citovaného ustanovení („kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci“) dle obviněného plyne, že naplnění skutkové podstaty přečinu předpokládá ztěžování výkonu rozhodnutí, a to buď soudu, nebo jiného orgánu veřejné moci, přičemž oznámení o dosažení 12 bodů nelze v žádném případě postavit na úroveň rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci. Citací ustanovení § 67 správního řádu („… kdy rozhodnutím správní orgán určité věci zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo u určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách. Rozhodnutí se vyhotovuje v písemné formě. Rovněž se dá v zákonem stanovených případech pouze vyhlásit.“) a ustanovení § 68 správního řádu („rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků“) dospívá obviněný k názoru, že podstatnou částí rozhodnutí je poučení, v němž je účastník řízení upozorněn na to, že může proti rozhodnutí podat odvolání a je rovněž poučen o odkladném účinku. V jeho písemném vyhotovení se podle § 69 správního řádu rovněž uvede označení „rozhodnutí“ nebo jiné označení stanovené zákonem (jímž je usnesení podle § 76 správního řádu). Samotné oznámení o dosažení 12 bodů v žádném případě rozhodnutím není, neboť nemá zákonem předepsané náležitosti. Jeho nerespektování nemůže proto naplňovat skutkovou podstatu přečinu dle ustanovení § 337 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení zrušil a vrátil věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný toliko opakuje argumenty, jež uplatnil již v řízení před nalézacím a odvolacím soudem. Oba soudy se namítanou problematikou pečlivě zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s ní přesvědčivě a logicky vypořádaly. Není pochyb o tom, že obviněný vyčerpal všechny opravné prostředky k tomu, aby zvrátil oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, stejně jako výzvu k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Jeho námitky byly zamítnuty rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 3. 5. 2010, č. j.: S-MHMP-DSA-391057/2010, proti němuž podal odvolání, které zamítlo Ministerstvo dopravy, odbor silničních vozidel rozhodnutím s právní mocí dne 30. 3. 2011, sp. zn. 321/2011-160-SPR/3, které téhož dne bylo doručeno dovolateli. Obviněný po tomto datu vykonával činnost, která mu byla zakázána, přičemž v rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravy správních agend ze dne 29. 9. 2010, jež převzal dne 13. 10. 2010, byl poučen v tom směru, že po právní moci tohoto rozhodnutí musí být splněny povinnosti uvedené v § 123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, na základě pozbytí řidičského oprávnění, tj. že musí odevzdat řidičský průkaz odboru dopravně správních agend, oddělení evidence a odbavování občanů Magistrátu hl. m. Prahy. V souladu s ustálenou soudní judikaturou se za odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku považuje i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem obce s rozšířenou působností oznámení a výzva podle § 123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, k odevzdání řidičského průkazu. Pokud v situaci, kdy byly podány obviněným námitky do záznamu, kterým jmenovaný dosáhl 12 bodů a následně došlo k jejich pravomocnému zamítnutí ve smyslu § 123f odst. 4 cit. zákona, dotyčný řídil motorové vozidlo, naplnil nepochybně po objektivní i subjektivní stránce skutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Vzhledem k uvedenému státní zástupce shledal námitky obviněného, týkající se užité právní kvalifikace jeho jednání, jako zjevně neopodstatněné a závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně udělil souhlas k tomu, aby toto rozhodnutí, případně i jiné rozhodnutí učinil Nejvyšší soud za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání (§ 265 odst. 1 písm. c/ tr. ř.) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání obviněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 9 To 439/2011, je přípustné z hlediska ustanovení § 2