6 Tdo 469/2012 – Nejvyšší soud

6 Tdo 469/2012-16 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2012 o dovolání, které podal obviněný D. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 9 To 439/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 205/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 6 T 205/2011, byl obviněný D. H. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že 1) dne 7. 4. 2011 ve 14.28 hod. v Praze 10, ulicí Š., kde byl kontrolován hlídkou PČR, řídil neoprávněně osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW X3, rz …, bez řidičského oprávnění, neboť ačkoliv proti oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvě k odevzdání ŘP v důsledku pozbytí řidičského oprávněné vydaného Magistrátem hl. m. Prahy, ze dne 3. 5. 2010, č. j.: S-MHMP-DSA-391057/2010, podal námitky a poté proti rozhodnutí MHMP o jejich zamítnutí i odvolání, bylo rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 28. 3. 2011, č. j.: 321/2011-160-SPR/3, potvrzeno původní rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy o dosažení 12 bodů, které osobně převzal dne 30. 3. 2011, 2) dne 26. 4. 2011 v 10.40 hod. v Praze 2, ulicí V., kde byl kontrolován hlídkou PČR, řídil neoprávněně osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW X3, rz …, bez řidičského oprávnění, neboť ačkoliv proti oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvě k odevzdání ŘP v důsledku pozbytí řidičského oprávnění vydaného Magistrátem hl. m. Prahy, ze dne 3. 5. 2010, č. j.: S-MHMP-DSA-391057/2010, podal námitky a poté proti rozhodnutí MHMP o jejich zamítnutí i odvolání, bylo rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 28.3.2011, Č.j.: 321/2011-160-SPR/3, potvrzeno původní rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy o dosažení 12 bodů, které osobně převzal dne 30. 3. 2011. Za uvedený přečin byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 9 To 439/2011, jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Máchy dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že jím napadená rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, neboť skutek, jímž byl uznán vinným, nemůže naplňovat skutkovou podstatu přečinu podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku. Z dikce citovaného ustanovení („kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci“) dle obviněného plyne, že naplnění skutkové podstaty přečinu předpokládá ztěžování výkonu rozhodnutí, a to buď soudu, nebo jiného orgánu veřejné moci, přičemž oznámení o dosažení 12 bodů nelze v žádném případě postavit na úroveň rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci. Citací ustanovení § 67 správního řádu („… kdy rozhodnutím správní orgán určité věci zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo u určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách. Rozhodnutí se vyhotovuje v písemné formě. Rovněž se dá v zákonem stanovených případech pouze vyhlásit.“) a ustanovení § 68 správního řádu („rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků“) dospívá obviněný k názoru, že podstatnou částí rozhodnutí je poučení, v němž je účastník řízení upozorněn na to, že může proti rozhodnutí podat odvolání a je rovněž poučen o odkladném účinku. V jeho písemném vyhotovení se podle § 69 správního řádu rovněž uvede označení „rozhodnutí“ nebo jiné označení stanovené zákonem (jímž je usnesení podle § 76 správního řádu). Samotné oznámení o dosažení 12 bodů v žádném případě rozhodnutím není, neboť nemá zákonem předepsané náležitosti. Jeho nerespektování nemůže proto naplňovat skutkovou podstatu přečinu dle ustanovení § 337 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení zrušil a vrátil věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný toliko opakuje argumenty, jež uplatnil již v řízení před nalézacím a odvolacím soudem. Oba soudy se namítanou problematikou pečlivě zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s ní přesvědčivě a logicky vypořádaly. Není pochyb o tom, že obviněný vyčerpal všechny opravné prostředky k tomu, aby zvrátil oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, stejně jako výzvu k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Jeho námitky byly zamítnuty rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 3. 5. 2010, č. j.: S-MHMP-DSA-391057/2010, proti němuž podal odvolání, které zamítlo Ministerstvo dopravy, odbor silničních vozidel rozhodnutím s právní mocí dne 30. 3. 2011, sp. zn. 321/2011-160-SPR/3, které téhož dne bylo doručeno dovolateli. Obviněný po tomto datu vykonával činnost, která mu byla zakázána, přičemž v rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravy správních agend ze dne 29. 9. 2010, jež převzal dne 13. 10. 2010, byl poučen v tom směru, že po právní moci tohoto rozhodnutí musí být splněny povinnosti uvedené v § 123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, na základě pozbytí řidičského oprávnění, tj. že musí odevzdat řidičský průkaz odboru dopravně správních agend, oddělení evidence a odbavování občanů Magistrátu hl. m. Prahy. V souladu s ustálenou soudní judikaturou se za odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku považuje i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem obce s rozšířenou působností oznámení a výzva podle § 123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, k odevzdání řidičského průkazu. Pokud v situaci, kdy byly podány obviněným námitky do záznamu, kterým jmenovaný dosáhl 12 bodů a následně došlo k jejich pravomocnému zamítnutí ve smyslu § 123f odst. 4 cit. zákona, dotyčný řídil motorové vozidlo, naplnil nepochybně po objektivní i subjektivní stránce skutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Vzhledem k uvedenému státní zástupce shledal námitky obviněného, týkající se užité právní kvalifikace jeho jednání, jako zjevně neopodstatněné a závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně udělil souhlas k tomu, aby toto rozhodnutí, případně i jiné rozhodnutí učinil Nejvyšší soud za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání (§ 265 odst. 1 písm. c/ tr. ř.) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání obviněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 9 To 439/2011, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože jím bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal obviněný prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný, zákonem stanovený dovolací důvod. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním pos