6 Tdo 49/2023 — Nejvyšší soud

6 Tdo 49/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 2. 2023 Spisová značka:6 Tdo 49/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.49.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení důležité povinnosti Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:3. 6. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1621/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 49/2023-821 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. P., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 10 To 188/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 140/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. 10 T 140/2020 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný J. P. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 25. 4. 2018 v 9:45 hodin řídil nákladní automobil LIAZ, RZ: XY, po silnici I/3 ve směru Praha - Benešov, v km 8,11 v katastru obce XY nevěnoval dostatečnou pozornost provozu a nestačil včas reagovat na před ním jedoucí osobní vozidlo Mercedes - Benz Viano, RZ: XY, které řídil Y. J. P., při intenzivním brzdění vlivem závady na brzdovém systému, kdy u vozidla zcela nebrzdilo pravé přední kolo, o čemž obžalovaný, který vozidlo pravidelně užíval, věděl, uvedl vozidlo do smyku, přejel částečně vlevo do protisměrného jízdního pruhu, kde se bočně střetl s protijedoucím osobním vozidlem Peugeot 3009, RZ: XY, s řidičkou M. Š. H., a poté pravým předním obrysem jim řízeného vozidla narazil do levého boku protijedoucího osobního vozidla Ford Mondeo, RZ: XY, které řídil L. Z., nákladní vozidlo se následně stočilo a narazilo zadním obrysem do levého boku protijedoucího osobního vozidla Škoda Rapid NH, RZ: XY, s řidičem J. R.; při nehodě utrpěl poškozený L. Z. polytrauma s dominujícím poraněním kraniocerebrálních a nitrohrudních orgánů s hospitalizací v Ústřední vojenské nemocnici v XY do 12. 6. 2018 a následnou odbornou léčbou, která doposud trvá a důsledkem jeho zranění je invalidita třetího stupně dle § 39 odstavec 2 písmeno c) zákona č. 155/1995 Sb., kdy z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u poškozeného poklesla jeho pracovní schopnost o 75 %, dále došlo ke zranění J. R., který utrpěl tržnou ránu nad levým obočím a distorzi C páteře s dobou léčení a pracovní neschopností do 17. 7. 2018, přičemž veškerá zranění poškození utrpěli proto, že J. P. jako řidič vědomě porušil důležité povinnosti, které mu ukládá zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, konkrétně ustanovení § 5 odstavec 1 písmeno a), b), kdy užil vozidlo, které nesplňuje technické podmínky stanovené zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a nevěnoval se plně řízení vozidla a nesledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích“. 2. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let. Dále mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozenému L. Z. škodu ve výši 3.105 Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byl poškozený L. Z. odkázán podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 10 To 188/2022, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 2, 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu také uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Poškozenou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Nejvyšší soud na tomto místě uvádí, že v dané věci již jednou rozhodoval, a to usnesením ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. 6 Tdo 1131/2021, jímž podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 10 To 116/2021, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 10 T 140/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Benešově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 10 To 188/2022 (dále také jen „napadený rozsudek“), napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Nejdříve shrnul závěry z předchozího (výše citovaného) usnesení Nejvyššího soudu. Následně namítl, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. V této souvislosti podrobně rozebral své výhrady ke zjištění, kdo vyvolal nebezpečnou situaci, vyjádřil své přesvědčení o tom, že provedené důkazy neposkytují v žádném případě spolehlivý podklad pro závěr, k němuž dospěly soudy obou stupňů. Vytkl jednostranné a tendenční hodnocení provedených důkazů v jeho neprospěch v rozporu se zásadami spravedlivého procesu. Na základě konkrétních výtek k provedeným důkazům pak uvedl, že existuje-li více hypotéz o průběhu nehodového děje, přičemž žádná z nich nebyla provedeným dokazováním spolehlivě potvrzena, resp. ty zbylé nebyly dokazováním spolehlivě vyvráceny, měly soudy postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. Soudy nižších stupňů podle něj postupovaly v rozporu se závěry prezentovanými v jím citovaných nálezech Ústavního soudu. Skutkové zjištění o tom, že se plně nevěnoval řízení, nahradily pochybnou úvahou opírající se o nejednoznačný výklad výpovědi svědka G. Uzavřel proto, že pochybnosti o průběhu nehodového děje nebyly provedeným dokazováním odstraněny, a nelze tak bez důvodných pochybností učinit závěr, že prvotní příčinou nehodového děje bylo to, že se dostatečně nevěnoval řízení nákladního vozidla a nesledoval situaci v provozu. 6. Obviněný následně rozvedl své námitky k závěru soudů nižších stupňů, že příčinou smyku vozidla LIAZ byl stav pravé přední brzdy. I stran této otázky – technický stav vozidla – namítl, že skutkový stav nebyl zjištěn v rozsahu, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, byl podle něj zjištěn neúplně. Odvolacímu soudu vytkl, že se nijak nevypořádal s argumenty obhajoby, jimiž bylo poukazováno na pochybení znalce při zkoumání technického stavu vozidla. Nevypořádal se ani s hodnocením znaleckého posudku znalce Zelenky znalcem Ing. Topolem. Vzhledem k důvodným pochybnostem o správnosti a úplnosti závěrů znaleckého posudku znalce Zelenky, na které obhajoba setrvale upozorňovala a jejichž důvodnost doložila vyjádřením jiného znalce z oboru strojírenství a doprava, měly podle názoru obviněného soudy přibrat znalce z oboru strojírenství k vypracování revizního znaleckého posudku, avšak odvolací soud tento důkazní návrh zamítl. Případně měl být v souladu se zásadou in dubio pro reo učiněn závěr, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že závada pravé přední brzdy byla příčinou (či jednou z příčin) dopravní nehody. 7. Ve vztahu k porušení povinnosti podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu) (dále také jen „zákon o silničním provozu“) obviněný namítl, že ani v novém řízení nebylo prokázáno, že by o závadě na brzdném systému věděl, nebo o ní vědět měl a m