6 Tdo 589/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 589/2025-518 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 o dovolání, která podali obviněný F. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, a obviněný O. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 2. 2025, sp. zn. 13 To 17/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 22/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných F. D. a O. K. odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 10. 2024, č. j. 3 T 22/2024-397 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byli obvinění F. D. a O. K. uznáni vinnými zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustili tak, že dne 11. 6. 2023 ve 20:15 hodin přijeli osobním vozidlem zn. VW Bora, černé barvy, rz XY, na volně přístupné prostranství poblíž fotbalového hřiště v obci XY naproti penzionu „XY“, kde z vozidla vystoupili a ihned zde fyzicky napadli poškozeného J. P., narozeného XY, který seděl na lavičce, a to tím způsobem, že ho oba opakovaně napadali údery pěstí do oblasti hlavy a celého těla, obviněný F. D. mu vytrhl mobilní telefon zn. Honor 7 lite, poškozený v sebeobraně vytáhl palnou zbraň (revolver) – flobertku zn. Alfa a touto dvakrát vystřelil do vzduchu, avšak flobertku mu vzápětí vytrhli z ruky, tuto si ponechali a poškozeného nadále fyzicky napadali a vulgárně mu nadávali, kdy obviněný O. K. za neustálého fyzického napadání poškozeného včetně držení, aby se tento nemohl bránit, vyzval F. D., aby mu vzal batoh, což tento učinil a batoh, který poškozený celou dobu držel při sobě, mu násilím vytrhl z ruky a odhodil ho na kapotu vozidla, poškozenému se pak podařilo utéct a obvinění nastoupili a odjeli z místa pryč; poškozený J. P., narozený XY, utrpěl lehčí zranění s lékařským ošetřením a škodu na odcizených věcech ve výši 3 230 Kč. 2. Obviněný F. D. byl za tento zločin a za sbíhající se zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 8. 2024, č. j. 1 T 40/2024-1482, odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 8. 2024, č. j. 1 T 40/2024-1482, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 3. Obviněný O. K. byl za tento zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 1 T 64/2023, odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 1 T 64/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 4. Dále byla podle § 228 tr. ř. oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému J. P. škodu ve výši 3 230 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně škodu ve výši 2 106 Kč s příslušenstvím. 5. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba obvinění i státní zástupkyně. O těchto rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 18. 2. 2025, sp. zn. 13 To 17/2025 (dále také jen „napadený rozsudek“ nebo „rozsudek soudu druhého stupně“), tak, že z podnětu odvolání obviněného O. K. rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu uloženém tomuto obviněnému a nově mu uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let. Odvolání obviněného F. D. i státní zástupkyně podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Obsah dovolání a vyjádření k nim 6. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal dovolání obviněný F. D. prostřednictvím ustanoveného obhájce Mgr. Tomáše Pavla z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Podané dovolání odůvodnil tak, že v řízení před okresním soudem bylo zcela jasně prokázáno, jakým motivem byl obviněný F. D. veden, když se na místo činu dostavil. Obviněný nijak nepopíral, že poškozeného skutečně fyzicky napadl a vytrhl mu z ruky telefon. Jediným motivem, proč tak učinil, bylo, aby proti němu poškozený tento telefon nemohl použít jako zbraň. Následně mu obviněný K. vytrhl k výzvě obviněného D. i batoh a tento odhodil do prostoru za sebou pouze z důvodu, aby předešel tomu, že poškozený v tomto batohu bude mít jinou věc, kterou by proti obviněným mohl jako zbraň použít. Oba obvinění shodně uvedli, že batoh, telefon i revolver odhodili a na místě nechali. Nikdo z obviněných ani svědků neviděl, že by sami obvinění kteroukoli z těchto věcí z místa činu odvezli. Sám okresní soud v tomto ohledu správně uzavřel, že není postaveno najisto, že věci poškozeného byly z místa činu odvezeny obviněnými nebo dokonce pouze s jejich vědomím. Krajský soud bez toho, aby k tomu měl jakoukoliv oporu v provedeném dokazování, učinil hypotetický závěr, že obvinění mohli v průběhu rvačky s poškozeným pojmout úmysl, že poškozeného o věci připraví. Tato skutečnost ale z ničeho objektivně nevyplývá. Z videozáznamu, který byl na místě pořízen, nijak nevyplývá, že by se obvinění domlouvali, že věci odnesou, že by jakkoliv hledali nebo se pídili po tom, kde jsou. Závěr krajského soudu učiněný v odstavcích 23. a 24. odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy soud konstatuje, že z jednání obviněných mohlo být možné dovodit, že jednali se záměrem zmocnit se věcí poškozeného, je pouhou spekulací nemající oporu v provedeném dokazování. V řízení nebylo jakkoliv prokázáno, že by kterýkoliv z obviněných byl veden záměrem zmocnit se jakékoliv věci poškozeného a v daném okamžiku nebo později s ní jakkoliv nakládat. Vůlí obviněného D. ve vztahu k uvedeným věcem bylo pouze to, aby tuto věc dočasně odstranil z dosahu poškozeného a znemožnil mu ji použít jako zbraň. Skutečnost, že se pak pistole a batoh ocitly v autě, nemůže být bez toho, aby bylo jednoznačně prokázáno, že tyto tam odnesl kterýkoliv z obviněných, kladena za vinu ani jednomu z nich. Všechny znaky trestného činu musí být vždy splněny ve vztahu ke každému pachateli takového činu. Nelze uzavřít tak, že kdokoliv jiný odnesl věci poškozeného z místa činu, aniž by o tom ostatní aktéři věděli, dopustili se obvinění trestného činu loupeže. Na místě se nenašel mobilní telefon, což nezakládá důvod k tomu, aby mohlo být konstatováno, že se jej obviněný D. zmocnil a z místa činu s ním odjel. Z šetření policie vyšlo najevo, že tento mobilní telefon se již nikdy nepřipojil do sítě, a není tak zcela zřejmý jeho osud. Obviněný má za to, že rozhodnutí krajského soudu a jeho závěry o tom, že obvinění v průběhu fyzického ataku na poškozeného pojali úmysl připravit poškozeného o jeho věci, nemá oporu v provedeném dokazování a je s ním v příkrém rozporu, což zakládá důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje obviněný především v tom, že okresní i krajský soud aplikovaly na uvedený skutek nepřiléhavou judikaturu a nesprávně posoudily motiv spáchaného činu, respektive došly k nesprávnému právnímu závěru, že odstranění předmětu představujícího potenciální zbraň z místa fyzického konfliktu představuje vůli aktéra konfliktu (byť v postavení primárního útočníka) zmocnit se cizí věci ve smyslu naplnění skutkové podstaty trestného činu loupeže. Závěrem obviněný D. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v rozsahu, kterým zamítl odvolání tohoto obviněného a dále přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 7. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal dovolání rovněž obviněný O. K. prostřednictvím ustanoveného obhájce JUDr