6 Tdo 59/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 59/2025-148 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný R. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2024, sp. zn. 6 To 213/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 36/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 66 T 36/2024 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný R. B. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: dne 8. 3. 2024 v době nejméně od 21:15 hod. do 21:35 hod., v XY, po ulicích XY, XY, XY a dále po silnici č. XY ve směru na obec XY – XY, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Fabia, reg. zn. XY, a činil tak vědomě navzdory skutečnosti, že před jízdou požil alkohol, což bylo zjištěno opakovanými dechovými zkouškami provedenými přístrojem Dräger v čase 21:39 hod. s výsledkem 2,68 g/kg alkoholu v dechu, v čase 21:48 hod. s výsledkem 2,38 g/kg alkoholu v dechu a v čase 21:54 s výsledkem 2,48 g/kg alkoholu v dechu, což vyloučilo jeho schopnost bezpečně ovládat motorové vozidlo, a v důsledku tohoto ovlivnění alkoholem nezvládl řízení a s vozidlem sjel do protisměru a následně levého silničního příkopu bez toho, aby na vozidle způsobil škodu, a odtud se pokoušel neúspěšně vyjet. 2. Za to byl obviněnému uložen podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 75 denních sazeb s výší denní sazby 400 Kč, tedy celkem ve výměře 30 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku soud prvního stupně určil, že peněžitý trest bude zaplacen v měsíčních splátkách ve výměře 3 000 Kč, splatných vždy každého 15. dne v měsíci, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, přičemž výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obžalovaný nezaplatí dílčí splátku včas. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl též uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu trvání 2 roků. 3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 23. 8. 2024, sp. zn. 6 To 213/2024, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání pro „nesprávné právní posouzení skutku a nesprávnou kvalifikaci skutku“, tedy opřené o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K tomu uvedl, že se cítí nevinen a nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Třebaže si celou situaci dostatečně nepamatuje, nebylo možné, aby dopravní nehodu zapříčinil, protože se nacházel na místě spolujezdce. Tomu ostatně svědčí i záznam z osobní kamery zasahujících policistů. Pokud na tomto záznamu učinil obviněný nějaká prohlášení, tak se „jedná o absolutně nepoužitelný důkaz, neboť se jedná o záznam, který nemůže být vydáván za výpověď kohokoliv“. Nebyla provedena ani „celá řada činností“, kterou policisté měli učinit. Navíc kamery policisté zapnuli, až když obviněného testovali na alkohol v krvi a nebylo tak zjištěno, jestli postupovali podle platných zákonů „a kdo vlastně seděl ve vozidle a na jaké sedačce“. Zasahující policisté ostatně neviděli, kdo řídil havarované vozidlo, takže nebylo vyloučeno, že mohla řídit jiná osoba. Vycházely-li v tomto ohledu soudy z výpovědi svědka M. H., ten rovněž neviděl, kdo měl nehodu způsobit. Nebyl ani schopen určit, zda obviněný byl muž, se kterým v rozhodné době mluvil. Učiněná skutková zjištění tak vychází pouze z nejasného časového sledu událostí, kdy zmíněný svědek viděl auto v silničním příkopě, jak se snaží popojíždět, po krátké rozmluvě s blíže neidentifikovaným řidičem zavolal policii, ta dorazila na místo nehody bez toho, aby potkala svědka M. H., a našla obviněného na místě spolujezdce. Vágnost časových údajů obviněný spatřoval i ve skutečnost, že nebylo přesně určeno, kdy k nehodě došlo a že je pouze přibližně určeno, kdy měli policisté zaregistrovat vozidlo v příkopě, zvláště, když měli už v 21:39 hod. dělat s obviněným dechovou zkoušku. Zpochybnil, že by policisté byli schopni během 4 minut (21:35 – 21:39 hod.) učinit řadu úkonů, o nichž vypověděli. Závěry soudů jsou tak pouhou spekulací o průběhu skutkového děje, čímž byla porušena zásada in dubio pro reo. S odkazem na řadu citovaných rozhodnutí Ústavního soudu se dovolatel věnoval obecným úvahám uvedené zásady a opakovaně nesouhlasil, že důkazy ve věci tvoří nepřerušený a ucelený řetězec, z něhož lze dovodit jeho vinu. Zejména není zřejmé, kdy přesně došlo k dopravní nehodě a kdo vůbec v jejím průběhu řídil. Toto nemohou spolehlivě uvést ani svědek M. H. ani policisté přítomní na místě. Obviněný na podkladě zásady presumpce neviny zdůraznil, že obžaloba, na níž má spočívat důkazní břemeno, nepředložila žádný relevantní důkaz, přičemž pokud soud doplňuje dokazování podle § 2 odst. 5 tr. ř. a zasahuje do procesních aktivit stran, jde o projev systémové dysfunkce fungování soudnictví, projev inkvizičního procesu, popření principu právního státu a práva na spravedlivý proces. 5. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V návrhu petitu uvedl též, že „dovolání se přiznává odkladný účinek“. 6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření konstatoval, že obviněný z podstatné části zopakoval obhajobu obsaženou již v jeho odvolání a namítl nesprávné právní posouzení skutku, ovšem opírající se o vlastní verzi skutkového děje. Žádnou hmotněprávní argumentaci neuvedl. Tvrzení porušení zásady in dubio pro reo (která je zásadou procesní) nenaplňuje samo o sobě ani jeden z taxativně vymezených dovolacích důvodů. Státní zástupce na četných rozhodnutích Nejvyššího soudu demonstroval, že porušení uvedené zásady se v rámci dovolacího přezkumu nepřipouští. Pouze v případech závažného porušení základních práv obviněného by se mohlo jednat o naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., k čemuž však v posuzovaném případě nedošlo. Obviněný místo toho jen vznesl pochybnosti o skutkových závěrech soudů nižších stupňů. Ty přitom zcela logicky a nezpochybnitelně odůvodnily, proč pochyby o vině obviněného neměly. Obviněný svou argumentaci ani nevymezil způsobem, který předvídá usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22. Pokud dovolatel na základě judikatury a odborné literatury dovodil vadnost české právní úpravy zásady in dubio pro reo a systémovou dysfunkci českého soudnictví, nic to nemění na tom, že soudy pochybnost o vině neměly, a na tom, že nejde o důvod dovolání. Není ani zřejmé, čeho se dovolatel domáhal požadavkem odkladného účinku dovolání. 7. Jelikož uplatněné námitky neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. V případě odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil s postupem ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí. 9. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2024, sp. zn. 6 To 213/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 10. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněnému důvodu dovolání. 11. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je urče