6 Tdo 618/2005 — Nejvyšší soud

6 Tdo 618/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 12. 2005 Spisová značka:6 Tdo 618/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.618.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 140/06 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 618/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. prosince 2005 dovolání, které podala obviněná PaedDr. M. T., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 5 To 235/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 5 T 27/2002, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné PaedDr. M. T. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 2. 2004, sp. zn. 5 T 27/2002, byly obviněné PaedDr. M. T. a K. B. uznány vinnými: obě obviněné, že 1/ obžalovaná PaedDr. M. T. v postavení ředitelky O. a. v Ú. ve snaze obejít úpravu limitu vyučovacích hodin sebe jako ředitelky, jakož i ostatních učitelů školy, obsaženou v § 10 zák. č. 143/1992 Sb. a nařízení vlády ČR č. 503/1992, uzavírala v přesně nezjištěných dnech v Ú. pracovní smlouvy s obžalovanou K. B. na školní roky 1992-1993, 1993-1994 a 1994-1995, podle nichž měla obžalovaná B. v uvedených školních letech vyučovat ve sjednaném rozsahu jako středoškolská profesorka matematiku na O. a. v Ú., ačkoli obě obžalované věděly, že hodiny matematiky obžalovaná B. neodučí, budou odučeny jiným učitelem a tomuto bude za uvedené hodiny vyplacena mzda, přičemž následně provedla výuku matematiky v jednotlivých třídách sama obžalovaná PaedDr. M. T., a ačkoli jí, jako ředitelce školy, mzda za přesčasové hodiny nenáležela, mzdu za tyto hodiny vykázanou na jméno obžalované K. B. si ponechala, čímž způsobila O. a. v Ú. škodu ve výši 28.469,- Kč, přičemž v přesně nezjištěné následující době obžalovaná K. B. dodatečně potvrdila převzetí mzdy za měsíce leden až říjen a prosinec 1994 a měsíc leden 1995 v celkové výši 15.490,- Kč i přesto, že žádnou mzdu nikdy nepřevzala, obviněná PaedDr. M. T. 2/ jako ředitelka O. a. v Ú. inkasovala v hotovosti část plateb za pronájem tělocvičny, učeben a dalších prostor školy, přičemž v období od 9. 12. 1993 do 13. 11. 1996 z těchto prostředků sama neuložila či nenechala uložit na účet vedlejší hospodářské činnosti školy, vedený pod č. Č. n. b. částku nejméně 38.480,- Kč, s nimiž naložila podle vlastního uvážení přesně nezjištěným způsobem a způsobila tak O. a. v Ú. škodu ve výši nejméně 38.480,- Kč. Takto popsané jednání soud prvého stupně právně kvalifikoval u obviněné PaedDr. M. T. v bodě 1/ výroku jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě 2/ výroku jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., dále v případě obviněné K. B. v bodě 1/ výroku jako pomoc k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Za tuto trestnou činnost byly odsouzeny, a to obviněná PaedDr. M. T. podle § 250 odst. 2 tr. zák. za užití § 35 odst. 1, § 53 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 80.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce hmotně odpovědného zaměstnance na dobu tří roků. Obviněná K. B. byla odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. za užití § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 5.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří týdnů. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné PaedDr. M. T. uložena povinnost uhradit poškozené O. a. v Ú., se sídlem Ú., P., způsobenou škodu ve výši 66.949,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná poškozená právnická osoba odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podala obviněná PaedDr. M. T. odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 5 To 235/2004, byl podle § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněné PaedDr. M. T. zrušen ve výroku o vině pod bodem 2/, ve výroku o trestu a náhradě škody. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1/ nedotčen, obviněnou odsoudil podle § 250 odst. 2 a § 53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 40.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost uhradit poškozené O. a. v Ú., ul. P., způsobenou škodu ve výši 28.469,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená právnická osoba odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 5 To 235/2004, bylo rozhodnuto, že obviněná PaedDr. M. T. je ohledně skutku pod bodem 2/ výroku o vině napadeného rozsudku účastna amnestie prezidenta republiky z 3. 2. 1998. Podle § 223 odst. 1 tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř. a čl. I písm. a) této amnestie bylo trestní stíhání zastaveno pro skutek spočívající v tom, že jako ředitelka O. a. v Ú. inkasovala v hotovosti část plateb za pronájem tělocvičny, učeben a dalších prostor školy, přičemž v období od 9. 12. 1993 do 13. 11. 1996 z těchto prostředků sama neuložila či nenechala uložit na účet vedlejší hospodářské činnosti školy, vedený pod č. Č. n. b. částku nejméně 38.480,- Kč, s nimiž naložila podle vlastního uvážení přesně nezjištěným způsobem a způsobila tak O. a. v Ú. škodu ve výši nejméně 38.480,- Kč, a v němž podle obžaloby byl spatřován trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Vůči citovanému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s výrokem o vině pod bodem 1/ v rozsudku soudu prvého stupně podala obviněná PaedDr. M. T. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejího názoru „rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení skutku“. Obviněná má za to, že odvolací soud tím, že ponechal nedotčen výrok o vině pod bodem 1/ v rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem, nesprávně hmotně právně posoudil skutek kvalifikovaný v obžalobě i rozsudku soudu prvého stupně jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a nikoliv jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku. Namítla, že z předmětného výroku nevyplývá, jak naplnila skutkovou podstatu zmíněného trestného činu po stránce objektivní i subjektivní, jakým způsobem uvedla účetní O. a. v Ú. (dále jen „obchodní akademie“) v omyl, zda lstí nebo nepravdivou informací. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že v postavení ředitelky obchodní akademie se pokoušela úmyslně obejít úpravu limitu vyučovacích hodin ve svůj prospěch. Tento výrok však není správný, neboť nemá oporu v hmotně právních předpisech. Po provedeném dokazování před okresním soudem i po opakovaném dokazování výslechem svědkyň M. Ch. a M. O. před odvolacím soudem, učinily soudy správný závěr, že obviněná K. B. na obchodní akademii vyučovala matematiku, naposledy ve školním roce 1991 až 1992, o čemž svědčí pracovní smlouva ze dne 25. 2. 1992. Ta byla po obsahové i formální stránce uzavřena v souladu s ustanoveními § 7 a § 33 odst. 1 zákoníku práce. Obviněná namítla, že ke dni podpisu této pracovní smlouvy (25. 2. 1992) nebyl v platnosti ani účinnosti zákon Federálního shromáždění č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost, ani nařízení vlády ČR č. 503/1992 Sb., kterým byla stanovena míra vyučovacích povinností učitelů, tj. limit vyučovacích hodin. Podle jejího názoru dospěly soudy obou stupňů k nesprávnému závěru, že předmětný skutek naplňuje znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., neboť ho neposuzovaly z pohledu jiných hmotně právních předpisů, zejména zákoníku práce a zákona o účetnictví včetně navazujících předpisů, a ani si neověřily, kdy nastala účinnost nařízení vlády ČR č. 503/1992 Sb. Školní rok 1992 až 1993 začal 1. 9. 1992. K tomuto dni měla být písemně uzavřena nová pracovní smlouva