6 Tdo 658/2014 — Nejvyšší soud

6 Tdo 658/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 5. 2014 Spisová značka:6 Tdo 658/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.658.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 196 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 7. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 658/2014-21 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. května 2014 o dovolání obviněného Ing. M. Z. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 28. 8. 2013, č. j. 55 To 114/2013-215, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 145/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2013, č. j. 55 To 114/2013-215, byl k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 14. 3. 2013, č. j. 3 T 145/2012-104, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle § 196 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků a dále bylo obviněnému podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo, aby podle svých sil zaplatil ve zkušební době dlužné výživné a dále řádně platil běžné výživné a nově podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků a dále, aby podle svých sil zaplatil ve zkušební době dlužné výživné a dále řádně platil běžné výživné (§ 82 odst. 2 tr. zákoníku). Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2013, č. j. 55 To 114/2013-215, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podaném dovolání argumentuje tím, že „odvolací soud po provedeném dokazování a úplném zjištění skutkového stavu zjištěné skutečnosti po právní stránce nesprávně vyhodnotil“. Poukazuje na to, že soudy nepřihlédly k nově nastalým skutečnostem (ztráta zaměstnání, narození dcery z druhého vztahu) a vycházely při svém rozhodování z jeho výdělků z doby, kdy se mu dařilo finančně. V úvahu podle něj nebylo bráno, že za matku a nezl. syna musel hradit řadu dluhů, dostal se do insolvence a přišel o celkové úspory i majetek, je evidován na úřadu práce a pobírá dávky hmotné nouze, družka pobírá pouze rodičovský příspěvek a nelze po něm požadovat, za situace, kdy jeho příjmy jsou pod hranicí existenčního minima, aby platil nepřiměřené výživné a doplácel „astronomickou částku na výživném 491.800,- Kč“. Dále uvádí, že „svým jednáním po subjektivní stránce nenaplnil skutkovou podstatu uvedeného přečinu, neboť nebylo prokázáno, že by jednal způsobem, jak uvedeno v obžalobě, ani nebylo prokázáno, že by z vytýkaného jednání měl nějaký prospěch a pokud by tak neučinil, přišel by o veškerý majetek v exekuci pouze s tím rozdílem, že by mu podstatně narostla celková dlužná částka. Podle obviněného nesou rozhodnutí obecných soudů znaky libovůle a dovozuje, že ze strany soudů nebyly dodrženy zásady spravedlivého procesu, neboť mu bylo uloženo splácení výživného ve výši, která mnohonásobně převyšuje jeho možnosti a tím došlo k porušení jeho práva na lidskou důstojnost. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek „Vrchního soudu v Olomouci“ a tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, případně sám obviněného podle § 226 písm. a), b), c) tr. ř. obžaloby zprostil. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného sdělil, že neshledal nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na jedné straně a právními závěry soudu na straně druhé. Poukazuje na to, že z rozhodnutí soudů je patrno, že obviněný měl k dispozici vysokou finanční částku a rovněž měl možnost dosahovat nemalého výdělku. S ohledem na charakter námitek státní zástupce navrhl odmítnout dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k r