6 Tdo 671/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 671/2025-744 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. M. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 7 To 257/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 107/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 3. 2024, č. j. 4 T 107/2022-572 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný J. M. společně s obviněným A. O. uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustili tím, že dne 20. 12. 2021 v době od 17:36 hodin do 17:39 hodin v Praze XY, ulici XY XY, v podzemní garáži Obchodního centra XY Praha, v blízkosti betonových sloupů s označením H17 a H18, a to po předchozí slovní rozepři ohledně vrácení osobního automobilu značky Škoda Karoq, registrační značky XY, a půjčené finanční hotovosti, společně úmyslně fyzicky napadli poškozeného P. P., narozeného XY, a to tak, že ho nejprve obviněný J. M. chytil za oděv v oblasti pod krkem a tahal ho za něj, poté na místo incidentu z boku přiběhl obviněný A. O., který přesně nezjištěným způsobem podrazil poškozenému nohy, a současně ještě poškozený utržil od obviněného J. M. úder pěstí do oblasti pravého oka, kdy v důsledku těchto útoků poškozený nekoordinovaně upadl a vzápětí se hlavou udeřil o zem či zde stojící betonový sloup, přičemž tak utrpěl podkožní krevní výron horního a dolního víčka oka, podkožní krevní výron v levé temenní krajině hlavy s následným krvácením nad tvrdou plenu mozkovou nad čelním lalokem mozku vlevo, což si vyžádalo provedení urgentního operačního zákroku, který spočíval v otevření dutiny lební a odsátí krevního výronu nad tvrdou plenou mozkovou s následnou hospitalizací na Neurochirurgickém oddělení Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v době od 20. 12. 2021 do 25. 12. 2021, čímž mu tak způsobili zranění, které poškozeného citelně omezovalo v běžném způsobu života po dobu nejméně 6 týdnů a spočívalo prvotně v podrobení se neodkladnému neurochirurgickému výkonu, následným upoutáním na lůžko se zavedenou plicní ventilací a monitorováním životních funkcí a po znovunabytí vědomí nutností dodržovat klidový režim s omezenou funkcí pravé horní končetiny, kdy s ohledem na způsob a intenzitu útoku si museli obvinění být vědomi, že k závažným následkům na zdraví poškozeného, a to zejména ve formě poškození důležitého orgánu, tj. krvácení nad tvrdou plenu mozkovou s poruchou vědomí a obrnou pravé horní končetiny, může dojít. 2. Obviněný J. M. byl podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný A. O. byl podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit škodu ve výši 160 553 Kč poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a škodu a nemajetkovou újmu ve výši 243 745 Kč poškozenému P. P. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený P. P. se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 7 To 257/2024 (dále jen „napadené usnesení“), podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti tomuto usnesení podal dovolání obviněný J. M. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“), které odůvodnila zvolená obhájkyně Mgr. Barbara Martinů tak, že toto podává z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., když má za to, že ve věci je dána existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Obviněný namítá nesprávný popis skutku týkající se jednání obviněných, který nemá oporu v provedených důkazech, neboť podle něj těžká újma na zdraví poškozeného byla způsobena výlučným jednáním obviněného A. O., který jednal sám bez domluvy s dovolatelem, kdy měl odvézt předmětné vozidlo. O. poškozenému podrazil nohy poté, co ho poškozený sám škrtil. V době fyzického napadení poškozeného zapříčiněného výlučným jednáním A. O. byl podle výpovědi poškozeného obviněný J. M. vzdálen od osoby poškozeného a soustavně telefonoval s osobou jménem L., jakož i s Policií ČR. Nesprávný popis skutku nemá podle jeho slov oporu v provedených důkazech a zejména ve výpovědi poškozeného, když obviněný J. M. nedržel poškozeného, aby mohl obviněný O. poškozenému podrazit nohy. Obviněný M. neudeřil poškozeného pěstí do oblasti pravého oka, což potvrdil výslovně sám poškozený. Odvolací soud, jakož i soud prvního stupně, ignorovaly závěry znalkyně, která potvrdila, že zranění kvalifikovaná jako těžká újma na zdraví byla způsobena tvrdým pádem na zem. Znalkyně uvedla, že puklina v levé čelní kosti, vlasové pukliny a praskliny lebky vznikly pádem, nikoliv úderem do obličeje. Úder do obličeje měl za následek pouze hematom horního a dolního víčka, což není klasifikováno jako těžká újma na zdraví. Úder do obličeje rovněž nezpůsobil podkožní krevní výron v levé temenní krajině hlavy s následným krvácením nad tvrdou plenu mozkovou nad čelním lalokem mozku vlevo. Obviněný J. M. poškozeného fyzicky neudeřil, nohy mu nepodrazil a poškozeného nedržel, aby ho obviněný O. mohl podmést. Veškeré fyzické útoky, které měly za následek zranění poškozeného, byly způsobeny výlučně jednáním A. O. 6. Podle dovolatele odvolací soud i soud prvního stupně nesprávně vyhodnotily svědeckou výpověď poškozeného P. P., který při hlavním líčení konaném dne 13. 2. 2024 zcela vyloučil, že by ho obviněný M. jakkoliv udeřil do obličeje. Stejně tak poškozený popřel, že by mu J. M. podmetl nohy. Na přímou otázku, zda udeřil J. M. poškozeného, uvedl, že nikoliv. Na otázku, jak upadl, poškozený uvedl, že J. M. byl pryč, někdo zezadu přišel, M. byl v tu dobu 5 m od něho. Sám obviněný O. uvedl, že byl poškozeným napaden, že ho poškozený škrtil, on se bránil tak, že podmetem shodil poškozeného na zem. Poškozený tedy žádné rozpory ve výpovědi neměl. Pochybnosti měly být vyloženy ve prospěch obviněného J. M. a nikoliv v jeho neprospěch, zvláště v kontextu výpovědi obviněného O., který se doznal k podmetení poškozeného. Obviněný poukázal na výpovědi A. O., které soud odvolací, jakož i soud prvního stupně zcela ignoroval ve vztahu k popisu skutkového děje a ve vztahu ke zproštění obviněného M. Poukázal na úřední záznam o vyhodnocení telefonních hovorů J. M. ze dne 1. 2. 2022 se svědkem B. L. a s linkou 158. Z vyhodnocení telefonních hovorů vyplývá, že obviněný M. neustále telefonoval. Pokud tedy měl v jedné ruce telefon a druhou rukou vytáčel čísla volaných, nemohl současně držet za krk poškozeného, udeřit ho pěstí, či ho poslat úderem na zem. 7. Závěrem proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 257/2024 ze dne 4. 12. 2024 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 4 T 107/2022-149 ze dne 4. 3. 2024 zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze věc k novému projednání a rozhodnutí. 8. K dovolání obviněného J. M. se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že předpoklady vyžadované v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. procesní (skutkové) námitky obviněného nesplňují. Obviněný se svým nesouhlasem se způsobem hodnocení důkazů ze strany prvoinstančního soudu domáhá prostého přehodnocení důkazů tak, aby tím dosáhl jiného skutkového stavu, který odpovídá jeho obhajobě zastávané v předchozím průběhu řízení. Obviněný vůbec nebere v úvahu, že opětovné výpovědi poškozeného z hlavního líčení, jejíž obsah právě akcentuje dovolatel, prvoinstanční soud neuvěřil a zcela důvodně ji ze svých úvah při utváření skutkového stavu vyloučil. Rovněž tak si dovolatel vybírá jen některé závěry vyslovené ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, k újmě na zdraví poškozeného. Soudům nelze přičítat, že by přijaly takové závěry, jež by kolidovaly s odborným výstupem z písemného vyhotovení znaleckého posudku a z výslechu znalkyně MUDr. Markéty Kulvajtové v hlavním líčení. S obviněným rovněž nelze souhlasit v tom, že by na podkladě vyhodnocení jeho telefonické komunikace a její časové osy mělo být jednoznačně prokázáno, že neustále a soustavně telefonoval, a to konkrétně i v době, kdy mělo dojít k fyzickému napadení poškozeného. Jde-li o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod tento dovolací důvod, neuvedl. 9. Závěrem státní zástupce navrh