6 Tdo 697/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 697/2025-782 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný Ch. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 4 To 14/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 5/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2024, č. j. 4 T 5/2024-588 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný Ch. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že [tehdy ještě jako K. K. – proto je nadále (pouze) v popisu skutku používán ženský rod] v XY dne 23. 07. 2023 v přesně nezjištěný okamžik mezi 1:15 a 2:48 hodin v obývacím pokoji v přízemí domu (chalupy) s číslem popisným XY, po předchozí konzumaci alkoholu, poté, co nejprve vykonala na dvojlůžku oboustranně dobrovolný pohlavní styk s poškozenou P. M., narozenou dne XY, pomocí umělého penisu připevněného k tělu, tak následně, když již poškozená další styk nechtěla a chtěla odejít v důsledku urážek ze strany obviněné, ji chytila za ruku, ona se podvolila, a obviněná ji dále držela za ruku a proti její vůli vniknula do jejího přirození umělým penisem, a takto s ní po nezjištěnou dobu vykonávala vaginální pohlavní styk, kdy poškozená P. M. obviněné opakovala, že to nechce a že ji to bolí, snažila se ji odstrčit, avšak i vzhledem k rozdílu v jejich tělesné stavbě se jí to nepodařilo, přičemž obviněná jí zároveň po část tohoto styku držela ruku na ústech, druhou rukou jí svírala krk a nadávala jí a plivala na ni, a vlivem tohoto jejího jednání se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha, která se po dobu více měsíců, respektive do současnosti, projevovala a projevuje nespavostí, strachem z lidí, vracením vzpomínek na událost, depresivitou, došlo u ní k dekompenzaci psychického stavu (kdy se již před danou událostí psychiatricky léčila), dne 22. 04. 2024 byla i hospitalizována v psychiatrické nemocnici, s dobou léčby do současné doby. Za to byl odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost na náhradě nemajetkové újmy uhradit poškozené P. M. částku 100 000 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 4 To 14/2025 (dále také jen „napadené usnesení“ nebo „usnesení soudu druhého stupně“), rozhodl tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti tomuto usnesení podal obviněný Ch. K. prostřednictvím zvoleného obhájce Mgr. Petra Motyčky dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř. a zároveň uvedl, že bylo porušeno jeho právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a právo na spravedlivý proces. Odůvodnění podaného dovolání (č. l. 755–766) téměř doslovně kopíruje odůvodnění odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně (č. l. 628–636) společně s podáním nazvaným jako předložení důkazů (č. l. 649–651). Pod bodem III. odůvodnění dovolání obviněný popsal ze svého pohledu průběh večera z 22. 7. na 23. 7. 2023. V části IV. odůvodnění dovolání obsáhle popsal řadu skutečností, které svědčí o nevěrohodnosti poškozené, respektive o tom, že skutek se nemohl stát tak, jak byl v rozsudku soudu prvního stupně popsán. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ze svého pohledu zrekapituloval tak, že znásilnění by způsobilo šrámy na těle poškozené a působila by sklesle, znásilnění by se v daných okolnostech projevilo hlukem a zapojením na místě přítomného psa G. Výpověď a osoba P. M. vzbuzuje značné pochybnosti o pravdivosti výpovědi, neboť trpěla psychickými problémy a zkonzumovala značné množství alkoholu. Popis údajného znásilnění více připomíná znásilnění její sestry a elektronická komunikace z předmětného večera nic neprokazuje. Výše uvedené ve svém souhrnu podle obviněného svědčí o tom, že rozhodná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a aprobovaná odvolacím soudem jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 4. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve třetí alternativě obviněný podřadil tu skutečnost, že odvolací soud odmítl doplnit dokazování o návrhy, které během odvolacího řízení vznesl a jejichž význam pro řízení zároveň odůvodnil. Konkrétně se jednalo o výslech S. L. M., dříve S., J. S., O. M., E. K., D. S. a K. M., výslech obviněného a znalecký posudek, jehož předmětem mělo být posouzení požití návykových látek na vědomí a chování P. M. ve spojení s medikací na ADHD. 5. Dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. obviněný odůvodnil tak, že odkazuje na svoji argumentaci v předchozím odstavci svého dovolání. I kdyby se snad skutku dopustil, což zásadně odmítá, nebylo prokázáno, že by v příčinném vztahu s jeho jednáním došlo ke vzniku posttraumatické stresové poruchy poškozené. Nebylo tak možné učinit závěr o způsobení těžké újmy na zdraví, což zakládalo důvod pro kvalifikaci skutku jako zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. V případě nepotvrzení posttraumatické stresové poruchy jakožto těžké újmy na zdraví by byl ohrožen trestní sazbou začínající již na dvou letech odnětí svobody, což umožňuje uložení podmíněného trestu odnětí svobody. 6. Dále měl obviněný za to, že i kdyby dovolací soud jeho námitky nepodřadil pod dovolací důvody stanovené trestním řádem, lze jejich podstatu považovat za porušení základních práv garantovaných v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 odst. 2, čl. 2, čl. 4, čl. 10, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1, čl. 6 odst. 3 písm. a) a čl. 7 odst. 1 Protokolu č. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rovněž došlo k porušení ústavní zásady in dubio pro reo. 7. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a rozhodl, že podle § 265m odst. 1 tr. ř. se dovolatel zprošťuje obžaloby, případně, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň navrhl přerušit výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého obviněnému, neboť nástupem výkonu trestu, bude-li později rozhodnuto o nevině obviněného, dochází k zásadnímu a neodčinitelnému zásahu do ústavně zaručených práv obviněného. 8. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že podané dovolání je doslovným opakováním obhajoby obviněného uplatněné v předchozích fázích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit alespoň jeden z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., a to nejen jeho zákonným označením, ale i okolnostmi, jimiž je podložen. Těmito hledisky zároveň dovolatel vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Dovolací námitky, které obviněný podřazuje pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze s velkou mírou tolerance pod první a třetí alternativu tohoto dovolacího důvodu podřadit, ovšem v obou případech se jedná o námitky zjevně neopodstatněné. U hlavního líčení před Krajským soudem v Hradci Králové obviněný žádný návrh na doplnění dokazování nepřednesl. Návrhy na nové důkazy přednesl až v rámci odvolacího řízení. Tyto důkazní návrhy však Vrchní soud v Praze s přesvědčivou argumentací zamítl. Nedostatek tzv. extrémního rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů lze dovodit výlučně v případech svévolného hodnocení důkazů, tedy v situacích, kdy by odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovala obsah provedeného dokazování. Nemůže být, proto založen pouhou situací, kdy obviněný v návaznosti na vlastní hodnocení provedených důkazů dospěje k odlišným skutkovým závěrům než soudy. Podstatným usvědčujícím důkazem se stala především výpověď poškozené P. M. a oba rozhodující soudy se touto výpovědí, jakož i výpovědí dovolatele, podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutích přiléhavě rozvedly důvody, pro které vzaly za základ skutkového děje právě popis událostí prezentovaný poškozenou a nikoliv obviněným. Výpověď P. M. nezůstala důkazem osamoceným, její věrohodnost byla v plném rozsahu podpořena obsahem elektronické komunikace z inkriminovaného období, vyjádřeními části svědků, zprávami Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod, organizací Fokus Vysočina a Bílý kruh bezpečí, jakož i závěry znaleckéh