6 Tdo 728/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 728/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 9. 2025 Spisová značka:6 Tdo 728/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.728.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví Dotčené předpisy:§ 146 odst. 1, 3 tr. zák. § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 728/2025-441 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný N. T. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. 5 To 98/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 128/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného N. T. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2025, sp. zn. 9 T 128/2024, byl obviněný N. T. (dále také jen „obviněný nebo dovolatel“) uznán vinným těmito trestnými činy: - zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1), - přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1), - přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2), - přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ad 2 a 3). 2. Za to mu byl uložen podle § 145 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen též trest vyhoštění z území České republiky v trvání 8 roků. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozeným Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky částku ve výši 687 449 Kč a M. B. částku ve výši 97 984 Kč a na náhradě nemajetkové újmy poškozenému M. B. částku ve výši 518 098 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. B. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. 5 To 98/2025. Podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným těmito trestnými činy: - zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku [ad 1)], - přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku [ad 2)], - přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku [ad 1) – 3)]. 5. Těchto trestných činů se obviněný dopustil podle zjištění odvolacího soudu tím, že: „1) dne 29. března 2024 v 01:04 hodin v Brně na ulici XY XY v provozovně XY baru před dalšími návštěvníky baru bez předchozí rozepře udeřil poškozeného M. B., nar. XY, pěstí pravé ruky s nápřahem a velkou intenzitou do oblasti nosu, následkem čehož došlo ke ztrátě vědomí poškozeného a jeho bezvládnému pádu dozadu na podlahu tvořenou dlažbou, kde zůstal ležet, čímž poškozenému způsobil zranění spočívající v tržné rance dolního rtu, oděrce sliznice rtu, zlomenině nosních kostí, otoku a krevní podlitině měkkých tkání na čele táhnoucí se vpravo přes temeno na týl hlavy, zlomenině klenby lební v oblasti šípového švu zasahující na čelní kost mírně vpravo, krvácení pod měkkou plenu nad oběma čelními laloky, zhmoždění mozku na spodině obou čelních a spánkových laloků, otoku mozku se vznikem nedokrveného ložiska v týlním laloku vlevo, v důsledku čehož byl poškozený citelně omezen v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 8 týdnů, přičemž omezení spočívalo v jeho hospitalizaci v nemocnicích s nutností postoupit operace, nemožnosti činit běžné denní činnosti bez pomoci třetí osoby, jakož i skutečnosti, že poškozený oslepl a není schopen se orientovat v čase a místě, 2) dne 1. dubna 2024 kolem 00:10 hodin v Brně na ulici XY XY v provozovně XY baru před dalšími návštěvníky baru, kde docházelo k napadání poškozeného M. R., narozeného XY, ze strany doposud neustanovených osob, udeřil M. R. rukou, následkem čehož poškozený spadl na zem, kde ho opakovaně kopnul do horní části těla a hlavy, čímž M. R. způsobil zranění spočívající ve zhmoždění hlavy, které si vyžádalo lékařské ošetření, v důsledku čehož byl poškozený omezen v obvyklém způsobu života po dobu do 7 dní, nicméně s ohledem na způsob vedení útoku jen shodou okolností a náhod nedošlo ke vzniku poranění závažnějších, např. otřesu mozku či zlomenin obličejového skeletu, které by poškozeného citelně omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu 2 až 5 týdnů, 3) dne 6. dubna 2024 kolem 23:28 hodin v Brně na ulici XY na chodníku před XY barem před dalšími osobami, poté co sledoval potyčku několika osob, fyzicky napadl doposud neustanovené poškozené, a to tak, že využil pádu jedné osoby na zem, přistoupil k ní a pravou nohou ji kopl do horní části těla, načež došlo k pádu další neustanovené osoby na zem, k této přistoupil a kopl ji pravou nohou, z místa poté poodešel, načež se vrátil zpět a kopl další ležící osobu pravou nohou do oblasti zad“. 6. Odvolací soud za to obviněného odsoudil podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu 8 roků. 7. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jej zavázal k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozeným Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky částku 687 449 Kč a M. B. částku 97 984 Kč a poškozenému M. B. ještě na náhradě nemajetkové újmy částku 518 098 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného M. B. se zbytkem jeho nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.II. Dovolání a vyjádření k němu II./1. Dovolání obviněného8. Proti citovanému rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měl za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a dále dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 9. Obviněný tvrdil, že odvolací soud chybně kvalifikoval především skutek pod bodem 1) skutkové věty. Byl přesvědčen, že tento skutek, tak jak je popsán ve skutkové větě, znaky zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku nenaplňuje. Chybí zde totiž subjektivní stránka trestného činu blížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, tedy úmysl směřující ke způsobení ublížení na zdraví. Aby mohl být za daný trestný čin odsouzen, muselo by být zjištěno, že měl v úmyslu způsobit poškozenému ublížení na zdraví. To však ze skutkové věty nevyplývá. Není v ní žádná zmínka o tom, jaká byla jeho subjektivní stránka, ať již ve vztahu ke skutečně způsobeným zraněním anebo ve vztahu k tomu, jaká zranění měl v úmyslu poškozenému způsobit. Již z toho důvodu je právní posouzení skutku ze strany odvolacího soudu vadné. 10. Obviněný pokračoval, že pro to, aby skutek mohl být kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku, nestačí že daným jednáním mohlo dojít k ublížení na zdraví ve smyslu § 122 odst. 1 tr. zákoníku, ale nezbytným předpokladem je, že se jednání pachatel dopustil v úmyslu poškozené osobě ublížení na zdraví způsobit. Ohledně jeho úmyslu však nebylo v řízení zjištěno vůbec nic. Měl tudíž za to, že se v případě skutku popsaného pod bodem 1) skutkové věty (rozsudku odvolacího soudu) o trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku nejedná. 11. Dovolatel zdůraznil, že jeho námitky korespondují s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, která se zabývá subjektivní stránkou trestného činu ublížení na zdraví. Připomenul rozhodnutí sp. zn. 2 Tz 22/67, 9 Tz 46/62, 10 Tz 21/63, 5 Tdo 521/2014, z nichž vyplývá, že k naplnění subjektivní stránky trestného činu ublížení na zdraví nestačí, že pachatel úmyslně vykonal jednání, které vedlo ke zranění, ale je nezbytné, aby úmysl pachatele směřoval přímo ke způsobení ublížení na zdraví, tedy aby pachatel chtěl nebo byl alespoň srozuměn s tím, že takový následek nastane. 12. V návaznosti na to dovodil, že je