6 Tdo 754/2008 — Nejvyšší soud

6 Tdo 754/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2008 Spisová značka:6 Tdo 754/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.754.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 754/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2008 o dovolání, které podal obviněný K. M ., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 9 To 374/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 2 T 144/2005, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 2 T 144/2005, byl obviněný K. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem podvodu spáchaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., neboť podle skutkových zjištění jmenovaného soudu „v prosinci roku 2003 jako jednatel společnosti K., s.r.o. J., uzavřel dohodu se zástupci společnosti A. A., a.s. Ž., D. K. Ing. V. L., o provedení likvidace nebezpečného odpadu pod kódem pro tuto společnost za částku 3.200,- Kč/1 tuna, zahrnující zaplacení rizikového poplatku dle zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech ve znění novel, ve výši 2.000,- Kč/1 tuna a po provedení prací zaslal společnosti A. A., a.s. faktury č., za likvidaci odpadu pod kódem o celkové tonáži 540,90 tun na částku 1,730.880,- Kč, ačkoliv žádný rizikový poplatek při likvidaci předmětného odpadu nezaplatil, společnost A. A., a.s. faktury společnosti K., s.r.o. neproplatila, mohla jí však být způsobena škoda ve výši 1,081.800,- Kč“. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 9 To 374/2007, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a s přihlédnutím k § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem podvodu spáchaným ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., protože „v prosinci roku 2003 jako jednatel společnosti K., s.r.o. J. uzavřel dohodu se zástupcem společnosti A. A., a.s., Ž., Ing. V. L. o provedení likvidace nebezpečného odpadu pod kódem pro tuto společnost za částku 3.200,- Kč za tunu, přičemž předstíral, že tato částka zahrnuje zaplacení rizikového poplatku dle zákona číslo 185/2001 Sb. o odpadech ve znění novel ve výši 2.000,- Kč za tunu, ačkoliv věděl, že žádný rizikový poplatek při likvidaci předmětného odpadu platit nebude, neboť nebezpečný odpad bude likvidován způsobem, na který se poplatková povinnost nevztahuje, toto mu zatajil a po provedení prací zaslal společnosti A. A., a.s., faktury č., za likvidaci odpadu pod kódem o celkové tonáži 540,90 tun na částku 1.730.880,- Kč, přičemž společnost A. A., a.s., faktury společnosti K., s.r.o. neproplatila, takže nedošlo ke vzniku škody ve výši 1.081.800,- Kč“. Za tento trestný čin jej podle § 250 odst. 3 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), f), g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že rozsudek považuje za zcela nespravedlivý a účelový a že setrvává na tom, že žádný trestný čin nespáchal. Vyjádřil přesvědčení, že postupem odvolacího soudu byla porušena jeho ústavní práva a svobody, a to zejména tím, že byl protiprávně odňat svému zákonnému soudci ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a že byl proveden protiprávní zásah do nestrannosti a nezávislosti soudu, když odvolací soud předchozí zprošťující rozsudky zrušil s tím, že nalézací soud v původním složení senátu nehodlá změnit svůj právní názor a své hodnocení důkazů, a odňal ho (obviněného) jeho zákonnému soudci jen proto, že nesouhlasil s právním názorem soudu první instance na hodnocení důkazů před tímto soudem provedených a zvolil tento postup proto, aby byl (obviněný) stůj co stůj odsouzen. Následně upozornil, že postup podle § 262 tr. ř. lze použít pouze výjimečně, připomněl podmínky jeho aplikace a prohlásil, že takovým postupem v jeho trestní věci došlo k porušení § 263 odst. 7 tr. ř., podle něhož je odvolací soud vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně, pokud je sám neprováděl, a že odvolací soud postupoval zcela proti konstantní judikatuře, podle níž je aplikace § 262 tr. ř. za účelem dosažení jiného způsobu rozhodnutí soudem prvého stupně, který by byl shodný s hodnocením důkazů odvolacím soudem, zásadně nepřípustná (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 8. 1991, sp. zn. 11 Tz 53/91). Uzavřel, že uvedený postup zakládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. a že z opatrnosti uplatňuje též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Podotkl přitom, že pro případ, že by dovolací soud konstatoval, že sice došlo k porušení jeho ústavního práva, ovšem tento zásah není subsumován příslušným ustanovením trestního řádu upravujícím důvody opravňující k dovolání, upozorňuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu České republiky (dále jen „Ústavní soud“) v tom smyslu, že chránit ústavní práva a svobody jsou povinny obecné soudy všech stupňů bez toho, že by tuto svou povinnost převalovaly na Ústavní soud co by „resortní“ a že takový postup je hodnocen jako pokračování v protiprávním krácení ústavních práv. Dále obviněný argumentoval, že soud po výměně senátu k projednání věci přistoupil zcela formálně - toliko zopakoval výslech jeho (obviněného) a výslech svědků K. a L. (ten nic nového do věci nepřinesl), zatímco ostatní důkazy „přečetl“ ze spisu. Připustil, že s tímto postupem souhlasil, ovšem za situace, kdy mu bylo jasné, že opakování celého řízení nemůže přinést žádnou změnu ve skutkových zjištěních. Poznamenal, že kdyby byla snaha nalézacího soudu o provedení rozhodujících důkazů upřímná, nemohl by pominout výpověď svědka K. Poté namítl, že soudy nižších stupňů se vůbec nevypořádaly s obchodněprávní stránkou věci (§ 261 a násl. obchodního zákoníku). V prvé řadě shledal, že u společnosti A. A., a.s. nedošlo k žádnému regulérnímu výběrovému řízení. Maximálně došlo k poptávkovému řízení, na jehož základě (obviněný) po jednání se subalterními zaměstnanci této společnosti, kteří i přes návrhy obhajoby nebyli nikdy zjištěni ani vyslechnuti, které vedl spolu se svědkem K. (a to jenom ohledně technických záležitostí, když o smluvních podmínkách se žádné jednání nevedlo), učinil dne 12. 12. 2003 písemnou nabídku v tom smyslu, že jeho společnost je schopna zlikvidovat barvy a jejich tuhé zbytky za 3,20 Kč/kg. Doplnil, že se svědky K. ani L. se (obviněný) v této fázi jednání nesetkal, osobně ani telefonicky, a tvrdí-li kdo co jiného, pak lže. S oběma jmenovanými se setkal až ve fázi, kdy urgoval za svou společnost proplacení oprávněně vystavených faktur. Do té doby se setkal pouze s terénními pracovníky společnosti A. A., a.s., kteří mu ukázali kontaminované místo a seznámili ho s konkrétními podmínkami jeho odtěžení. Poukázal na to, že svědek L. se ani neodvažuje tvrdit, že s ním (obviněným) jednal osobně, odvolává se na telefonický rozhovor, přičemž není schopen uvést žádné údaje (číslo volajícího nebo volaného), podle nichž by se dalo ověřit, zda k telefonátu došlo. Obviněný odmítl, že by takový rozhovor se svědkem absolvoval a akcentoval, že se jedná o tvrzení proti tvrzení, kdy soud měl postupovat podle pravidel a zásad trestního řízení a vyvodit závěr v jeho prospěch, což se ovšem nestalo. Svědectví z druhé ruky svědka K., že od svědka L. o telefonátu slyšel, je podle obviněného vyváženo svědectvím svědka K., jenž potvrzuje, že se v dané době jednalo jen se subalterními pracovníky společnosti A. A., a.s. Dále uvedl, že již z nabídky je zřejmé, že o žádném rizikovém poplatku nebyla a ani pojmově v této fázi jednání nemohla být řeč, neboť barvy a jejich tuhé zbytky se likvidují spalováním a žádný rizikový poplatek se při tomto druhu likvidace nevybírá. Konstatoval, že jeho nabídka na uzavření smlouvy o dílo byla společností A. A.