6 Tdo 757/2022 – Nejvyšší soud

6 Tdo 757/2022-509 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2022 o dovolání, které podal obviněný D. D., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 4. 2022, č. j. 5 To 16/2022-467, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 15 T 70/2021, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují - rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 4. 2022, č. j. 5 To 16/2022-467, - rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 22. 11. 2021, č. j. 15 T 70/2021-444, a to ve výrocích o vině a trestu ve vztahu k obviněnému D. D., nar. XY, - také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 222 odst. 2 tr. ř. se věc obviněného D. D. pro skutek spočívající v tom, že dne 16. 8. 2020 v čase 00:10 hodin v XY, ulici XY, v prodejně rychlého občerstvení K., p. a c., která byla otevřena, poté, co L. Ch. z dosud přesně nezjištěné příčiny fyzicky napadl poškozeného J. O., nar. XY, tak, že ho levou rukou chytil za mikinu, současně svoji pravou ruku svírající otevřený zavírací nůž s čepelí dlouhou 6 cm přiložil do oblasti jeho hrudníku a následně ho rukama a svým tělem natlačil na sedadlo a zeď prostoru občerstvení určeného pro zákazníky, kde se poškozený útoku bránil tím, že se snažil L. Ch. odtlačit, udeřit čelem a rukama do hlavy, se k fyzickému napadání poškozeného O. přidal i obviněný D. D., který poškozeného opakovaně levou rukou uzavřenou v pěst silně udeřil nebo se snažil udeřit do oblasti hlavy, přičemž napadání skončilo až po zásahu obsluhy rychlého občerstvení, čímž obviněný D. D. poškozenému způsobil pohmožděniny s podkožním krevním výronem levé strany čelní krajiny velikosti asi 2 x 2 cm, pohmožděniny ve vlasech za levým uchem a v temenní krajině, což si spolu s poraněním způsobeným L. Ch. vyžádalo následné ošetření poškozeného v nemocnici v XY, bez pracovní neschopnosti, postupuje Městskému úřadu v Lounech, jako orgánu příslušnému, neboť ve vztahu k tomuto obviněnému není trestným činem, ale může být posouzen jako přestupek. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 22. 11. 2021, sp. zn. 15 T 70/2021, byl obviněný D. D. uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Týmž rozsudkem byl další obviněný L. Ch. uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a dále přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustili tím, že „dne 16. 8. 2020 v čase 00:10 hodin v XY, ulici XY, v prodejně rychlého občerstvení K., p. a c., která byla otevřena, nejprve obžalovaný Ch. z dosud přesně nezjištěné příčiny fyzicky napadl poškozeného J. O., nar. XY, tak, že ho levou rukou chytil za mikinu, současně svoji pravou ruku svírající otevřený zavírací nůž s čepelí dlouhou 6 cm přiložil do oblasti jeho hrudníku a následně ho rukama a svým tělem natlačil na sedadlo a zeď prostoru občerstvení určeného pro zákazníky, kde se poškozený útoku bránil tím, že se snažil obžalovaného Ch. odtlačit, udeřit čelem a rukama do hlavy, načež se k fyzickému napadání poškozeného O. přidal i obžalovaný D., který poškozeného opakovaně levou rukou uzavřenou v pěst silně udeřil nebo se snažil udeřit do oblasti hlavy, přičemž napadání skončilo až po zásahu obsluhy rychlého občerstvení, čímž obžalovaný Ch. poškozenému způsobil 2,5 cm dlouhou bodnou ránu pravé prsní krajiny zasahující do velkého prsního svalu, pruhovitou oděrku pravého ramene dlouho asi 4 cm, pruhovitou oděrku pravé paže dlouhou asi 2 cm, a obžalovaný D. poškozenému způsobil pohmožděniny s podkožním krevním výronem levé strany čelní krajiny velikosti asi 2 x 2 cm, pohmožděniny ve vlasech za levým uchem a v temenní krajině, což si vyžádalo následné ošetření poškozeného v nemocnici v XY, bez dalšího následného ošetření a pracovní neschopnosti, přičemž obžalovaný Ch. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. 2 T 76/2007, odsouzen pro trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.“ 2. Za to byl obviněný D. D. odsouzen podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 1 roku. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků. 3. Spoluobviněný L. Ch. byl podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 62 odst. 1, § 63 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. 4. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. O. odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na zdraví na řízení ve věcech občanskoprávních. Stejně byla podle téhož zákonného ustanovení odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody i poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky. 5. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný D. D., bylo rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. 5 To 16/2022, rozhodnuto tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek částečně zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo při nezměněném výroku o vině znovu rozhodnuto tak, že jmenovaný obviněný byl podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za užití § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 30 denních sazeb po 1.000 Kč, tedy celkem ve výši 30.000 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný D. D. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Čechury dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 7. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že se nemůže ztotožnit s tím, že mu vytýkané jednání naplňuje veškeré znaky skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Jeho jednání nemůže být identifikováno jako trestný čin, když naplňuje jen znaky a intenzitu přestupku. S touto argumentací se příslušné soudy neztotožnily, a to ani přesto, že i na státní zástupce, přítomný u hlavního líčení, měl o tvrzené intenzitě a nebezpečnosti jednání obviněného značné pochybnosti. Navíc prvotní závěr vyšetřovatele GIBS k projednávané věci byl takový, že skutek nenaplňuje svojí intenzitou a závažností znaky trestného činu a je třeba jej řešit v rámci kárné odpovědnosti příslušníka vězeňské služby ČR. 8. Pokud měly rozdílné instituce v uvedeném směru různé názory, lze v těchto úvahách najít výraznou míru pochybností o tom, jaká byla skutečná společenská škodlivost jednání obviněného. Bylo proto třeba brát v úvahu i zásadu subsidiarity trestní represe. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, což soudy de facto učinily. Intenzitu jednání, míru zavinění i společenskou škodlivost je naopak třeba řešit individuálně v každém jednotlivém případě, a to při zohlednění § 39 odst. 2 tr. zákoníku. 9. Dovolatel nastínil, že před spácháním skutku vedl řádný život, neměl a nemá konflikty se zákonem. Ve svých osobnostních rysech nemá žádné agresivní chování. Již několik let je zaměstnán u vězeňské služby, chová se v souladu se zákonem a plní svědomitě svoji práci S odkazem na zmíněnou zásadu subsidiarity trestní represe pak zopakoval, že jeho jednání bylo vhodnější posuzovat jako kázeňský přestupek. 10. Skutkový děj je navíc podle jeho přesvědčení třeba hodnotit jako dvě nezávislá jednání každého z obviněných. Kdyby nedošlo ze strany spoluobviněného L. Ch. k incidentu s nožem, pak by se jeho jednáním nikdo nezabýval, řešilo by se to na místě maximálně domluvou. Tuto okolnost však soudy řádně nezohlednily a svůj postup nevysvětlily. 11. Následně obviněný zdůraznil, že prvotní konflikt byl vyprovokován poškozeným, což sice soudy připouštějí, ale rovněž dostatečně nezohledňují. Vyprovokování ze strany poškozeného má zásadní význam na posuzování společenské škodlivosti jednání obviněného. Prvotní konflikt vznikl ještě před vstupem do prodejny kebabu, když se poškozený ptal, zda obvinění nemají peníze a nepůjčí mu. Obviněný neměl zájem vyvolat incident, jednání poškozeného přešel a šel si objednat jídlo. Do konfliktu se zapojil až po eskalaci komunikace mezi poškozeným a spoluobviněným L. Ch. Po incidentu poškozeného dále nijak nenapadal, naopak uklidňoval spoluobviněného. Všichni účastníci konfliktu měli alkohol v krvi a to L. Ch. 1,23 g/kg, obviněný 1,06 g/kg a poškozený 1,88 g/kg. Do konfliktu se zapojil bez přípravy či rozmyslu. Jeho jednání trvalo 7 sekun