6 Tdo 774/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 774/2025-350USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Všehrdy, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 7 To 351/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 67/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 10. 2024, sp. zn. 3 T 67/2024 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. H. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným (zvlášť závažným) zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do dne 31. 12. 2024), jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: v přesně nezjištěné době od 01:00 hodin do 05:00 hodin dne 21. 4. 2024 v pokoji č. XY, který měl pronajatý v penzionu XY v obci XY, ulice XY č. p. XY nejprve na základě jejich předchozí domluvy požadoval po poškozené L. D. (roz. V.), nar. XY, orální sex, a když poškozená odmítla a chtěla odejít, tuto fyzicky napadl opakovanými údery rukama sevřenýma v pěst i otevřenými dlaněmi do různých částí hlavy, těla i končetin, a poté ji strčením shodil na podlahu pokoje, kde jí i přes její výslovný a zjevný nesouhlas i aktivní odpor rukama roztáhl nohy od sebe a vykonal na ní vaginální soulož, přičemž poškozené se později podařilo obviněného ze sebe odstrčit, avšak obviněný pak poškozenou znovu opakovaně fyzicky napadal údery rukama do hlavy, těla a končetin do té doby, než se jmenovaná ze strachu pokálela a nato se jí podařilo nahé a bez oblečení i osobních věcí z pokoje a domu uprchnout pryč, čímž poškozené na hlavě, těle i končetinách způsobil vícečetná poranění v podobě drobných oděrek, škrábanců a podlitin, s tím, že této vznikla i hmotná škoda ve výši 1.790 Kč na věcech, které byla nucena při útěku zanechat v domě. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 5 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená L. D. (dále jen „poškozená“) odkázána s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 7 To 351/2024, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že v posuzované věci nastala situace „tvrzení proti tvrzení“, která vyžadovala důsledné posouzení věrohodnosti proti sobě stojících výpovědí obviněného a poškozené. Ač byly dány důvodné pochybnosti o průběhu skutkového děje, v rozporu se zásadami presumpce neviny a in dubio pro reo nebyl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zkoumající psychický stav poškozené. Ta totiž podle obviněného je osobou nedůvěryhodnou, jejíž skutková tvrzení si protiřečí s výpověďmi ostatních svědků. Jestliže poškozená uvedla, že měla po dobu napadení obviněným volat o pomoc, rozchází se tím s výpovědí svědka P. M., podle kterého nebylo voláno o pomoc, pouze byly slyšet ženské výkřiky. Podle svědka R. M. měla poškozená působit zmateně a sdělit mu, že „ji znásilnili nějací cigáni“, načež po zjištění, že má přijet policejní hlídka, utekla. Ani zranění, která jí měl obviněný způsobit, neodpovídají nedobrovolné souloži. Ta totiž vznikla v důsledku potyčky, která byla zapříčiněna poškozenou, a kterou sám obviněný od počátku zmiňoval. Naproti tomu nebylo zjištěno žádné předpokládatelné poranění v oblasti genitálií poškozené. Bez významu nemělo být ani to, že sama poškozená měla s obviněným dříve toho dne dobrovolný pohlavní styk, byť ho předtím neznala, na ubytovně, kam dobrovolně odjela, byl v plánu opětovný pohlavní styk, přičemž poškozená je uživatelkou alkoholu a drog. Soudy nižších stupňů tak nedostály své povinnosti náležitě zjistit skutkový stav, neboť tyto okolnosti nevzaly v potaz. K tomu ještě obviněný dodal, že pokud vyložily ve prospěch poškozené, že během hlavního líčení prožívala trauma, nebylo nikterak ustanoveno, že toto trauma vzniklo v důsledku jednání obviněného. Dále se také vymezil vůči uloženému trestu. Odvolací soud při jeho výměře nepřihlížel k zásadě subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku, pouze obecně odkázal na obecná ustanovení k ukládání trestů bez jakéhokoliv odůvodnění. Přiměřenost trestní sankce vychází ze základních práv, a proto nezohlednění dosud uvedeného i skutečnosti, že obviněný nebyl dosud odsouzen za násilnou trestnou činnost, bylo závažným pochybením. Za této situace tak nešlo uvažovat o nepodmíněném trestu odnětí svobody, byť při dolní hranici trestní sazby. Soudy obou stupňů se tedy dostatečně nezaobíraly kritérii ve smyslu § 38 a § 39 tr. zákoníku. 5. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i tomu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu uložil o věci v potřebném rozsahu znovu jednat a rozhodnout. 6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření konstatoval, že obviněným namítaná nevěrohodnost poškozené neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z obsahu dovolání je totiž toliko patrný nesouhlas obviněného, což nezakládá zjevný rozpor konkrétního skutkového zjištění s některým z provedených důkazů. Jestliže soudy po konfrontaci s dalšími provedenými důkazy uvěřily výpovědi poškozené, nešlo o svévolný závěr. Na tomto ničeho nezmění ani sdělení svědka P. M., že neslyšel přímo volání o pomoc. V případě útoku napadená osoba nemusí nutně artikulovat konkrétní slovo „pomoc“ a nejedná se tedy o rozpor. Soudy se též přiléhavě vypořádaly s námitkami, že na těle poškozené nebyla zjištěna poranění genitálií, a že dotyčná se obávala policie, proto jejího příjezdu nevyčkala. Za podřaditelnou pod třetí alternativu zmíněného dovolacího důvodu lze považovat výhradu, že soudy nevyhověly důkaznímu návrhu na znalecké psychiatrické zkoumání poškozené. Nicméně v projednávaném případě nešlo o opomenutý důkaz, neboť tímto konkrétním návrhem na doplnění dokazování se obecné soudy dostatečně zabývaly a relevantně dovodily, že jde o důkaz nadbytečný. Pokud jde o výhrady proti výroku o trestu, rovněž s nimi se státní zástupce neztotožnil. Jednak jsou poněkud nejasné, neboť se dovolávají aplikace zásad subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku a in dubio pro reo, ačkoliv ty se vztahují k posouzení trestní odpovědnosti, jednak námitka pouhé nepřiměřenosti trestu neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Obviněný ostatně ani neargumentoval konkrétními okolnostmi, které by odůvodňovaly ještě mírnější trest, jenž byl jinak obviněnému uložen blíže dolní hranici zákonné trestní sazby. Rozhodně se tak nejednalo o trestní sankci, kterou by bylo možno podřadit pod kategorii zjevného vybočení z proporcionality trestní represe, což by ve zcela výjimečném případě odůvodňovalo zásah do výroku o trestu mimo rámec dovolacích důvodů. Závěrem státní zástupce uvedl, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídala žádná ze vznesených námitek. 7. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a v případě odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil s postupem ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí. 9. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 7 To 351/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 10. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b t