6 Tdo 780/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 780/2025-564 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 3 To 181/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 55/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. F. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 10. 2024, sp. zn. 1 T 55/2024, byl obviněný V. F. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: „dne 21. 10. 2023 kolem 02:00 hod., v XY, na ulici XY XY, vešel do neuzamčeného pokoje č. XY ve druhém patře Penzionu XY, kde přistoupil k V. H., nar. XY, sedícím na své posteli, a nejprve jmenovaného beze slov udeřil pěstí pravé ruky do obličeje, až se svalil na záda, poté vzal do rukou polštář a na několik sekund mu ho přiložil na obličej, jakmile polštář odložil, tak ho udeřil pěstí do nosu, stáhl z postele na podlahu, kde ho kopl do hrudníku, ze zadní kapsy kalhot mu vzal finanční hotovost ve výši nejméně 26.000 Kč a z pokoje odešel, čímž V. H., narozenému XY, způsobil drobné oděrky na nose a v levé části obličeje, které si nevyžádaly lékařského ošetření, a škodu ve výši nejméně 26.000 Kč odcizením finanční hotovosti“. 2. Za to byl podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 4 let. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu bylo uloženo, aby zaplatil na náhradě škody poškozenému V. H. částku 26 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl jmenovaný poškozený odkázán se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 3 To 181/2024, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu II./1. Dovolání obviněného5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. 6. Vyjádřil přesvědčení, že výsledek dokazování je nespravedlivý a neudržitelný. Skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Soud prvního stupně hodnotil důkazy selektivně a nevypořádal se s jeho argumenty. Odvolací soud pak reagoval tak, že hodnocení důkazů je výsadním právem soudu prvního stupně a nepřísluší mu do toho zasahovat, pokud není v rozporu se zásadami formální logiky. Podle dovolatele však hodnocení důkazů v rozporu s uvedenými zásadami je a tento rozpor nebyl soudem druhého stupně odstraněn. Závěr o vině opřely soudy především o výpověď poškozeného. Ta však nekoresponduje v mnohých směrech s jinými důkazy. Soudy pak rezignovaly na to, aby se s těmito zásadními rozpory vypořádaly. 7. Pokračoval, že poškozený má silné sklony k požívání alkoholických nápojů. Silné ovlivnění poškozeného alkoholem je vidět i z kamerových záznamů. Poškozený mohl v silném ovlivnění alkoholem vnímat průběh večera odlišně. V okamžiku, kdy upadl a způsobil si zranění, mohl být v šoku, mohl zkresleně vnímat přítomnost obviněného v pokoji, mohl peníze ztratit, mohl mu je odcizit někdo jiný, nebo mohl využít situace a obrátit ji proti obviněnému. Ve věci měl být přibrán znalec z oboru psychiatrie a psychologie, aby byl posouzen duševní stav poškozeného a jeho kognitivní schopnosti. Ačkoliv obviněný tento návrh vznesl, znalec přibrán nebyl. Nebyl tak nedůvodně proveden podstatný důkaz. 8. Následně uvedl, že soudy se nevypořádaly s dalšími rozpory mezi výpovědí poškozeného a jinými provedenými důkazy: - poškozený popsal brutální útok, mj. jiné kopnutí do žeber a v přípravném řízení uvedl i kopnutí do stehna. Z protokolu o prohlídce těla však taková zranění nevyplývají. Podle soudu se hematomy mohly vytvořit až později, pro to však chybí relevantní podklad. Poškozený nevyhledal lékařské ošetření, nenechal si vystavit pracovní neschopnost, oproti tomu tvrdil, že nemohl chodit do práce a přišel o ni. - rozpor je i mezi popisem průběhu napadení podle poškozeného a kamerovými záznamy. Podle poškozeného měl útok trvat 5–6 minut a následně měl obviněný pokoj hned opustit. Podle kamerových záznamů musel obviněný v pokoji poškozeného strávit téměř 1 hodinu a 15 minut. - poškozený musel vypít podstatně větší množství alkoholu, než uvedl. Společně s obviněným vypili 3 lahve tvrdého alkoholu. Poškozený konzumoval alkohol ještě předtím, než se odebral na pokoj obviněného společně s ostatními. - poškozený popsal, že od zaměstnavatele obdržel částku 17 000 Kč. Jeho výpověď se rozchází s výpovědí zaměstnavatele. Pokud se jedná o částku 10 000 Kč (úspory poškozeného), jedná se pouze o jeho tvrzení, nadto G. P. tvrdila, že mělo jít o částku 15 000 Kč. - poškozený popsal, že z jeho pokoje odcházela první svědkyně G. P. a on šel za ní. Neuvedl, že si šli účastníci večírku ještě před odchodem na pokoje společně zakouřit, a ačkoliv je to zjevné z kamerových záznamů. I to nasvědčuje tomu, že množství alkoholu mohlo mít vliv na kognitivní schopnosti poškozeného. 9. Zásadní rozpory obviněný spatřoval i ve výpovědi svědkyně G. P. Nesouhlasil s tím, že výpověď této svědkyně je spontánní a věrohodná. V průběhu hlavního líčení tato svědkyně dávala najevo svůj negativní postoj vůči němu a současně stranila poškozenému. Do celé věci je osobně zainteresovaná. 10. Podle něho existují tyto rozpory: - svědkyně uvedla, že viděla obviněného, jak sledoval poškozeného, když přebíral peníze od zaměstnavatele, ačkoli poškozený uvedl, že svědkyně u předání peněz nebyla a nezaznamenal ji tam ani zaměstnavatel. Uvedla dále, že si poškozený dal peníze do peněženky. Ten však nikdy o žádné peněžence nehovořil a vypověděl, že si dal peníze do kapsy. Také uvedla, že když přišla na dvůr, byli již ostatní ovlivněni alkoholem. To znamená, že musela na dvůr dorazit až po předání peněz, neboť z ostatních výpovědí plyne, že konzumace alkoholu byla započata až po předání výplaty. - svědkyně popsala, že se jí měl obviněný dvořit. Současně z její výpovědi vyplývá, že mu moc nerozuměla a že většinu hovoru tlumočil poškozený. Ten naopak uvedl, že si ničeho takového nevšiml. - vypověděla, že když obviněný s poškozeným komunikovali, vypadalo to, že se hádají. Poškozený však uvedl, že vše probíhalo v klidu. - když svědkyně přišla do pokoje, šla se osprchovat a potom si lehla a slyšela rány. Pokud by však obviněný na poškozeného zaútočil ihned poté, co vstoupil do jeho pokoje, nemohla by svědkyně tento útok slyšet, neboť byla v tu dobu ve sprše. Také není jasné, proč by obviněný na pokoji poškozeného setrval delší čas a proč by pokoj hned po útoku neopustil, když z kamerových záznamů lze dovodit, jak dlouho se tam zdržel. - svědkyně se neshodovala s výpovědí poškozeného, v tom, jaká částka mu měla být odcizena, tvrdila částku 15 000 Kč. 11. Obviněný rovněž namítl, že soudy se nezabývaly tím, že měl příjmy a neměl vysoké výdaje a že musel mít finanční úspory. Právě úspory představovaly finanční hotovost, která byla nalezena ve vozidle v rámci prohlídky. Pokud by peníze, které měl u sebe a vydal policii, pocházely od zaměstnavatele a pokud by peníze, které byly nalezeny ve vozidle, byly peníze poškozeného, kde by se potom nacházely jeho (obviněného) úspory. 12. Soud prvního stupně se zabýval nalezenými bankovkami a expertízou DNA se závěrem, že na bankovkách ani DNA poškozeného být nemusela, protože měl u sebe peníze krátce a mohl se dotknout pouze svrchní části bankovek. Analýze však byly podrobeny i další bankovky (cca 14 500 Kč), jež byly nalezeny u obviněného a ani na nich nebyla nalezena DNA poškozeného. Přitom se mělo podle tvrzení poškozeného jednat o jeho úspory, které odhadoval částkou 10 000 Kč. Závěr soudu o tom, že by byl poškozený v kontaktu s bankovkami pouze krátce, by nemohl obstát, protože sám poškozený vypověděl, že je nosil u sebe, aby mu je nikdo neodcizil. Soudům připadalo zvláštní, že v okamžiku, kdy obviněný opustil pokoj poškozeného, schovával za zády plechovku piva. Spíše by se však měly zabývat tím, jak je možné, že má v ruce plechovku piva, když poškozený popřel, že by spolu s obviněným na pokoji pivo popíjel. 13. Obviněný shrnul, že soudy záměrně interpretovaly jeho výpověď zkresleně, nevypořádaly se se zásadními rozpory v dokazování a hodnotily jeho jednání selektivně tak, aby podpořily závěr o jeho vině. 14. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí soudu druhého stupně i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, a soudu prvního stupně p