6 Tdo 787/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 787/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 9. 2022 Spisová značka:6 Tdo 787/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.787.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 787/2022-334 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2022 o dovolání, které podal obviněný Š. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 13 To 57/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 4 T 71/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Š. K. odmítá. Odůvodnění:I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. 4 T 71/2021, byl obviněný Š. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „ačkoli věděl, že trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 6. 2020, sp. zn. 1 T 84/2020, který nabyl právní moci téhož dne, mu byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 15 měsíců, tak v níže uvedených případech v okrese Pardubice řídil bez vážného důvodu své motorové vozidlo VW Passat, rz: XY, a to 1. dne 31. 1. 2021 okolo 15:15 hodin řídil v Pardubicích po ulici XY, XY, XY, XY a XY, kde po pronásledování policejní hlídkou u domu čp. XY zastavil a rychle přelezl na místo spolujezdce, 2. dne 7. 5. 2021 ve 22:00 hodin a následně řídil v obci XY na silnici I/2 v ul. XY (ve směru na Pardubice) v blízkosti hřbitova, kde byl policejní hlídkou z důvodu dopravní kontroly téměř zastaven, avšak před jejím provedením se s vozidlem prudce rozjel a počal policejní hlídce po jmenované silnici směrem na Pardubice ujíždět, na konci obce XY na křižovatce (77,454 km silnice I/2) prudce odbočil vpravo do boční ulice, kde vyjel vlevo mimo komunikaci a levou částí vozidla zachytil o svislou dopravní značku „Dej přednost v jízdě“, poté se s vozidlem vrátil na komunikaci, nezvládal však projet pravotočivou zatáčku, vyjel z ní vpravo a přední částí vozidla najel do pletivového oplocení parcely č. 232/30, kde zastavil a zůstal ve vozidle, přičemž si přesedl na místo spolujezdce, po několika vteřinách k němu dojela pronásledující policejní hlídka, která jej následně zajistila.“ 2. Za to byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na jeden rok. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložen trest propadnutí věci, a to osobního motorového vozidla VW Passat, rz: XY, VIN XY. 3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 13 To 57/2022, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř. 5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že jsou učiněná rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaku trestného činu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Skutková zjištění, jak je učinily soudy obou stupňů, neodpovídají obsahu dosud provedených důkazů. Soudy odmítly provést jím navržené důkazy, přičemž se jednalo o důkazy podstatné, mající zjevný vliv na výsledná skutková zjištění. Šlo o návrh na výslech svědkyně Z. a návrh na provedení rekonstrukce, a to ve vztahu k oběma skutkům. Neprovedení těchto navržených důkazů považoval obviněný za zásadní pochybení zejména u skutku prvého. Zde soudy vycházely pouze z výpovědi jediného svědka, a to svědka S. a z obsahu kamerových záznamů. Postup, kdy se soud omezil na uvedené dva důkazy a rezignoval na provedení dalších dvou důkazů, měl za neakceptovatelný. Namísto toho soud neopodstatněně akcentoval význam kamerových záznamů, a to přes skutečnost, že obviněný připomínal, že jsou pořízeny z velké dálky, kdy ani nebylo možno přečíst registrační značku konkrétního vozidla. Na jejich základě nelze činit přesvědčivé a dostatečně podložené závěry, že v kontrolovaném vozidle se nacházel pouze obviněný, jak mylně tvrdí odvolací soud. 6. Nikoli bez významu je podle dovolatele námitka, že vyjma vcelku bezvýznamných výpovědí svědků V. a V., byla všechna ostatní svědectví učiněna výlučně policisty, kteří v obou případech na místě zasahovali. Obviněný byl přesvědčen, že soudy nerespektovaly judikaturu Nejvyššího soudu ani Ústavního soudu vztahující se k této problematice. Připomněl, že takovéto výslechy zasahujících policistů vyvolávají vždy otázku, zda je takový výslech vůbec přípustný jako důkazní prostředek a případně v jakém rozsahu. Argumenty odvolacího soudu, že v době provádění policejní kontroly ani sám obviněný neuváděl, že by ve vozidle měl být někdo jiný, jsou neakceptovatelné, neboť vycházejí z případného tvrzení obviněného v situaci, kdy ještě nebyl řádně poučen, včetně poučení o právu nevypovídat. Zcela excesivní je tento postup u skutku z 31. 1. 2021, kdy obviněný hned začal říkat, že neřídil, že řídil někdo jiný. Pochybení identického druhu bylo podle něj i v případě skutku ze dne 7. 5. 2022, a to u výpovědí všech tří zasahujících policistů. Obviněný proto považoval za nepřípustná svědectví zasahujících policistů o jeho výrocích a jejich spekulace ohledně jeho chování. Spekulací se přitom dopustili všichni policisté vypovídající ke skutku ze 7. 5. 2021. To je v rozporu s konstantním názorem Nejvyššího soudu prezentovaném např. v usnesení sp. zn. 8 Tdo 238/2011. Soudy měly dbát, aby tyto výpovědi byly provedeny procesně konformním způsobem, aby nedocházelo ke směšování subjektivních a objektivních vjemů vypovídajících policistů. Soudy na to však rezignovaly. Uzavřel, že důkazy o jeho vině jsou zatíženy zásadními procesními pochybeními a že při aplikaci zásady in dubio pro reo měl být obžaloby zproštěn. 7. Obviněný vyjádřil výhrady i vůči uloženým trestům. U trestu odnětí svobody podle něj nebyly respektovány podmínky stanovené v § 39 odst. 4 tr. zákoníku. Měl za to, že byl uložen trest vedoucí k nepřiměřenému postihu. Dále namítl, že nebyly splněny podmínky pro vyslovení trestu propadnutí věci - osobního motorového vozidla. Okresní soud se s uložením tohoto trestu vypořádal stručně, přičemž v podstatě rezignoval na jakékoli zdůvodnění toho, co jej k uložení tohoto trestu vedlo. Došlo k porušení § 70 odst. 3 tr. zákoníku, podle kterého trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli. V daném případě však předmětné vozidlo vlastnictvím obviněného není, neboť vlastníkem je jeho nezletilý syn. Soudy sice tvrdily, že převod považují za účelový, to však k postupu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nemůže stačit. Soudy tak nepřípustně zasáhly do vlastnického práva jeho syna. Úvahy soudů k předmětnému vozidlu jsou nepodložené obsahem spisu a nejsou relevantní z hlediska § 70 odst. 2 písm. a) a odst. 3 tr. zákoníku. I kdyby vozidlo sloužilo jako nástroj k trestné činnosti, nepřichází propadnutí věci v úvahu, neboť jeho vlastníkem není obviněný. 8. Dovolatel uzavřel, že soudy rezignovaly na zdůvodnění a zejména na prokázání naplnění zákonných podmínek pro uložení trestu propadnutí věci, přičemž jejich postup vykazuje znaky v právním státě nepřípustné svévole veřejné moci. V případě výroku o tomto trestu došlo podle něj ve smyslu § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. k uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští. 9. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 10. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněný v dovolání neidentifikoval žádné vady hmotněprávního charakteru, které by bylo možno podřadit pod dovolací