6 Tdo 79/2014 — Nejvyšší soud

6 Tdo 79/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 2. 2014 Spisová značka:6 Tdo 79/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.79.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vyhoštění Dotčené předpisy:§ 284 odst. 3 tr. zákoníku § 80 odst. 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 4. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 79/2014-28 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. února 2014 o dovolání obviněného S. M.,proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2013, č. j. 7 To 25/2013-257, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 66/2012, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2013, č. j. 7 To 25/2013-257, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 10. 2012, č. j. 1 T 66/2012-204. Tímto rozsudkem byl obviněný S. M. uznán vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, 3 tr. zákoníku a podle § 284 odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, přičemž podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění na dobu pěti let. Dále mu byl podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to 28.379 g krystalické látky obsahující heroin, t. č. v depozitním režimovém skladu Policie ČR po provedené expertize. Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že dovolání podané prostřednictvím obhájců Mgr. Zdeňka Honzíka a Mgr. Marka Čechovského, zaměřil do trestu vyhoštění. Má za to, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. V dovolání podaném obhájcem Mgr. Zdeňkem Honzíkem tvrdí, že podle jeho názoru trest vyhoštění mu nemohl být uložen, a to s ohledem na ustanovení § 80 odst. 3 tr. zákoníku. Dodal, že je ženatý s občankou Evropské unie a přestože odvolací soud konstatoval, že nesplňuje předpoklad trvalého pobytu, obviněný tuto argumentaci považuje za nedůvodnou, protože trvalý pobyt má na území České republiky povolen do 9. 6. 2015 a nikdy neobdržel žádné rozhodnutí cizinecké policie o jeho zrušení nebo o zahájení řízení o zrušení trvalého pobytu. Vedle toho obviněný uvedl, že na území České republiky podniká, když mu byl vystaven živnostenský list Městskou částí Praha 4 pod č. j. P4/OŽ/14187/11/PAR/1080254/3 ze dne 29. 7. 2011. Podniká v provozovně v Kolíně, Rubešova ul., s datem uzavření nájemní smlouvy dne 10. 8. 2011. S ohledem na tyto skutečnosti má obviněný za to, že splňuje veškeré předpoklady, aby mu trest vyhoštění nebyl uložen a v tomto dovolání podaném prostřednictvím obhájce Mgr. Zdeňka Honzíka navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. 7 To 25/2013, zrušil a věc mu vrátil k novému řízení a rozhodnutí. V dovolání, které obviněný podal prostřednictvím Mgr. Marka Čechovského, argumentuje obviněný tím, že o zrušení trvalého pobytu bylo sice rozhodnuto MV ČR, avšak nikoliv pravomocně, protože obviněný proti tomuto rozhodnutí podal řádné odvolání. Má za to, že splnil podmínky podle § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, protože zde má pracovní a sociální zázemí (dlouhodobě v České republice podniká a provozuje několik restaurací) a také ve smyslu § 80 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku zázemí rodinné, neboť je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, přičemž jeho trestnou činnost nelze v žádném případě považovat za trestnou činnost ohrožující bezpečnost státu či veřejný pořádek. V tomto dovolání rovněž požádal, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 265o odst. 1 tr. ř. a odložil mu výkon tohoto trestu do meritorního projednání dovolání. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze z dne 11. 6. 2013, č. j. 7 To 25/2013-257, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 10. 2012, sp. zn. 1 T 66/2012, zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. V tomto svém vyjádření konstatuje, že rozhodnutím odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR ze dne 28. 3. 2012, č. j. OAM-1198-17/ZR-2011, bylo podle příslušných ustanovení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“), obviněnému M. zrušeno povolení k trvalému pobytu a současně mu byl udělen výjezdní příkaz s platností 30 dní od právní moci rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí bylo přípustné odvolání ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (§ 170b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.). Vytýká soudům, že žádný ze soudů nezjišťoval, zda odvolání bylo podáno a jakým způsobem o něm bylo rozhodnuto a má za to, že ze skutkových zjištění v podobě učiněné soudy nevyplývá, zda rozhodnutí o zrušení povolení trvalého pobytu na území ČR bylo v době rozhodování o uložení trestu vyhoštění v právní moci. Dodal, že podle ustanovení § 80 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku nelze uložit trest vyhoštění (ve spojení s podmínkou trvalého pobytu) rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie. Za rodinného příslušníka se přitom podle § 15a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. považuje mj. manžel. I když uzavření sňatku obviněným M. krátce po nepravomocném uložení trestu vyhoštění vzbuzuje pochybnosti o důvodech takového jednání, konkrétní zjištění o účelovosti tohoto sňatku soudy neučinily. S ohledem na tuto skutečnost má státní zástupce za to, že z hlediska ustanovení § 80 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku se soudy věcí prakticky nezabývaly, a proto se nezabývaly ani otázkou, zda jsou pro uložení trestu vyhoštění dány důvody vážného ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku, při jejichž naplnění by bylo možno trest vyhoštění uložit i při existenci negativních podmínek v ustanovení § 80 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku uvedených. Státní zástupce uzavřel, že v dosavadním řízení nebyla náležitě vyřešena otázka, zda uložení trestu vyhoštění nebránila negativní podmínka uvedená v ustanovení § 80 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku, proto by bylo předčasné se zabývat otázkou, zda uložení trestu vyhoštění nebránilo též ustanovení § 80 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, tj. zda údajná podnikatelská činnost a rodinná vazba obviněného na území republiky má takový charakter, aby bylo možno hovořit o pracovním a sociálním zázemí a o zájmu na spojování rodin. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. 7 To 25/2013, a dále aby ve výroku o trestu vyhoštění na dobu určitou zrušil též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 10. 2012, sp. zn. 1 T 66/2012, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř., uložení nepřiměřeně přísného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Naproti tomu je tento důvod dovolání naplněn nejen uložením takového druhu trestu, který trestní zákon v konkrétním případě nepřipouští, ale i tehdy, jestliže byl uložen trest,