6 Tdo 793/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 793/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 11. 2022 Spisová značka:6 Tdo 793/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.793.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací Dotčené předpisy:§ 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:27. 2. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 793/2022-1172 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2022 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněných I. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, a P. M., rozeného O., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 9 To 53/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 79/2020,  takto: I. Podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. se odmítá dovolání nejvyššího státního zástupce podané vůči obviněnému I. H. II. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2022, č. j. 9 To 53/2022-1138, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 12. 2021, č. j. 2 T 79/2020-1093, v části týkající se obviněného P. M. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc obviněného P. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 12. 2021, č. j. 2 T 79/2020-1093, byl obviněný I. H. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek právně kvalifikovaný jako zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek je trestným činem. Obviněný P. M. byl podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek právně kvalifikovaný jako zločin podplacení podle § 332 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný formou návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek je trestným činem. 2. Skutek, pro který byli obvinění I. H. a P. M. zproštěni obžaloby, spočíval v tom, že v blíže nezjištěné době od 27. 11. 2017 do 12. 1. 2018, obviněný I. H., v té době v pozici ředitele Vazební věznice XY, v XY, případně v místě svého bydliště, si nechal od obviněného P. M. slíbit úplatek v podobě sponzorského daru jím řízenému fotbalovému klubu FK XY v přesně nestanovené výši v řádu desetitisíců za to, že z titulu své funkce a co možná nejdříve zařídí přemístění odsouzeného Z. H., nar. XY, vykonávajícího v té době trest odnětí svobody ve Věznici XY, do Vazební věznice XY, kde by následně bez ohledu na další okolnosti vydal kladné stanovisko k žádosti jmenovaného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, přičemž obviněný P. M. figuroval v této záležitosti jako jeden z prostředníků mezi obviněným a dalšími osobami, které usilovaly o zmíněné přemístění odsouzeného Z. H., za což převzal zálohu ve výši 20 000 Kč za účelem jejího předání obviněnému dne 12. 1. 2018 v rámci předstíraného převodu realizovaného příslušníkem Generální inspekce bezpečnostních sborů pod jménem R., v souvislosti s výše popsanou dohodou obviněný poté, co se od obviněného P. M. dozvěděl údaje o osobě, jejíž přemístění bylo požadováno, aniž by k tomu existoval služební důvod, vydal pokyn své asistentce P. D., aby provedla lustraci odsouzeného Z. H., nar. XY, ve Vězeňském informačním systému, kdy tato následně, aniž by znala skutečný důvod lustrace a byla si tak vědoma její neoprávněnosti, dne 14. 12. 2017 v 9:27 hod. v prostorách Vazební věznice XY vstoupila ze služební počítačové sestavy č. XY pod svým loginem XY a za využití jedinečného hesla do Vězeňského informačního systému, ve kterém provedla lustraci jmenovaného odsouzeného a zjištěné údaje následně předala obviněnému I. H., uvedeným jednáním měl porušit své povinnosti vyplývající z § 45 odst. 1 písm. a), b) a § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, tedy dodržovat služební kázeň spočívající v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů, a zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmu služby se zájmy osobními a ohrozit důvěru v nestranný výkon služby, zejména nezneužívat ve prospěch vlastní nebo ve prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby a v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody a současně jednal v rozporu s § 4 odst. 2 nařízení č. 20/2005 generálního ředitele Vězeňské služby České republiky o provozu výpočetní techniky ve Vězeňské službě České republiky, podle něhož uživatel využívá počítačovou síť a její služby pouze pro plnění svých služebních (pracovních) úkolů v rámci svých přístupových práv a v souladu s účelem, ke kterému je počítačová síť určena. 3. Proti citovanému rozsudku obvodního soudu podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze v neprospěch obou obviněných odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2022, č. j. 9 To 53/2022-1138, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2022, č. j. 9 To 53/2022-1138, podal nejvyšší státní zástupce (dále též jen „státní zástupce“ nebo „dovolatel“) v neprospěch obviněných I. H. a P. M. dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. a namítl, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b) tr. ř., přestože v řízení předcházejícím byla rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. 5. Nejvyšší státní zástupce se s argumentací soudů pro zproštění obžaloby neztotožnil. Podle něj provedené důkazy, potažmo skutková zjištění z nich vyplývající, odůvodňují závěr, že jednání obou obviněných znaky trestných činů naplnilo, byť v podstatně užším rozsahu, než bylo v podané obžalobě tvrzeno. Poukázal na slovní spojení opakovaně užité oběma soudy o možné policejní provokaci, takže si soudy dostatečně nevyjasnily, zda se o policejní provokaci skutečně jednalo či nikoli, a šlo o jejich pouhou blíže nekonkretizovanou domněnku. Úvahy o možné policejní provokaci našly svůj odraz pouze ve vztahu k eventualitě posouzení jednání obviněného P. M. jako přečinu podvodu, kdy soudy z tohoto důvodu vyloučily naplnění subjektivní stránky přečinu. Nejvyšší státní zástupce závěr soudů o policejní provokaci odmítl. Poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 5 Tdo 68/2014, podle něhož o policejní provokaci či nepřípustnou ingerenci policejního orgánu do skutkového děje nemůže jít za situace, pokud policie pouze reaguje na již projevený zájem pachatele uskutečnit trestné jednání a jestliže k tomu policejní orgán případně využije některé aktivity, s nimiž zákon počítá, např. právě předstíraný převod podle § 158c tr. ř. V projednávané věci přitom soudy nekonkretizovaly relevantní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit závěr o jakékoli formě policejní provokace. Nespecifikovaly, o jakou formu provokace se mělo jednat, v jakém jednání měla spočívat či vůči komu a k čemu měla směřovat. Vůbec se tedy nezabývaly podstatou vztahu mezi údajně provokativním jednáním příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen „GIBS“) a jednáním obviněného P. M., který znaky trestného činu zjevně naplnil. Obvodní soud pro Prahu 6 přitom, měl-li pochybnosti o možné policejní provokaci, ani nevyslechl navrženého svědka, příslušníka GIBS vystupujícího pod jménem „R.“. Argumentuje-li zejména odvolací soud v souvislosti s údajnou provokací GIBS prováděním sledování osoby svědka K. M. na základě povolení státní zástupkyně ze dne 31. 10. 2017, jedná se do značné míry o nepochopení samotné podstaty daného operativně pátracího prostředku. 6. Nejvyšší státní zástupce poznamenal