6 Tdo 82/2016 – Nejvyšší soud

6 Tdo 82/2016-37 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. dubna 2016 o dovolání, které podal obviněný T. J., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 6 To 243/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 269/2014, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 6 To 243/2015, z r u š u j e . Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Městskému soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. 9 T 269/2014, uznal obviněného T. J. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným jednáním, které právně kvalifikoval jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Uložil mu za to podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 12 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jej zavázal k povinnosti zaplatit Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR škodu ve výši 85 346 Kč. 2. Pro úplnost se dodává, že výše uvedený rozsudek prvostupňového soudu ze dne 2. 6. 2015 byl jeho druhým rozhodnutím ve věci, když poprvé daný soud rozhodl dne 10. 2. 2015, tak že obviněného uznal vinným stejným trestným činem a uložil mu stejný trest a povinnost k náhradě škody jako v následném rozsudku ze dne 2. 6. 2015. K odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku ze dne 10. 2. 2015 rozhodl poté v druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 6 To 101/2015 tak, že podle § 258 odst. 1, písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 3. O odvoláních, která proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. 9 T 269/2014, podali obviněný a poškozená S. P., rozhodl v druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 6 To 243/2015. Podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že „ dne 25. 3. 2014 kolem 10:48 hod. jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Felicia, (vlastník M. A.) v P., ulici N. P. ve směru od ulice B. k ulici H. v pravém jízdním pruhu u domu ... při projíždění přes přechod pro chodce na „signál se zeleným světlem Volno“, v době, kdy vozidla v levém jízdním pruhu se ještě nerozjížděla a nebyl tak vyloučen pohyb chodců v tomto prostoru, nedbal potřebné opatrnosti, nepřizpůsobil své chování situaci v provozu na pozemních komunikacích a nepřizpůsobil jí rychlost jízdy, čímž porušil ustanovení § 4 písm. a) a § 18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, a vozidlem porazil chodkyni S. P., přecházející po přechodu pro chodce ve směru jízdy vozidla zleva doprava na „Signál s červeným světlem Stůj“ , a způsobil jí tak zlomeniny obou kostí pravého bérce s následnou dobou léčení 5 - 9 měsíců.“ Takto popsané jednání obviněného právně kvalifikoval jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Uložil mu za to podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR škodu ve výši 34 138,40 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. Zdravotní pojišťovnu Ministerstva vnitra ČR se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. odvolání poškozené S. P. zamítl. II. 4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. K uplatněnému dovolacímu důvodu dovolatel uvedl, že soudy nižších stupňů aplikované právní předpisy (zákon č. 140/1961 Sb., zákon č. 141/1961 Sb. a zákon č. 361/2000 Sb.) nesprávně vyložily a to zejména v otázce stanovení jeho viny. Namítl porušení zásady volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6. tr. ř.), zásady zákonnosti (§ 2 odst. 1 tr. ř.), zásady legality (§ 2 odst. 4 tr. ř.) a zásady materiální pravdy (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Byl přesvědčen, že v jeho věci existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Poukázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1494/2011. V procesu dokazování došlo k extrémně vadnému hodnocení důkazů stran jeho způsobu jízdy ve vazbě na chování poškozené a průběh světelné signalizace. Soudy nedostály požadavkům plynoucím z nezbytnosti uplatňovat zásadu in dubio pro reo vyplývající z principu presumpce neviny. Extrémní porušení této zásady vedlo též k dotčení práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Namítal vadu svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. 6. Uvedené vady a extrémní nesoulad spatřoval v následujících skutečnostech. Provedeným dokazováním bylo podle něj prokázáno, že - poškozená vstupovala do vozovky 3 sekundy (plus minus 1 sekunda) po rozsvícení červeného signálu, čímž porušila hrubým způsobem ustanovení § 74 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu (dále také jen „zákon o silničním provozu“), - z odborného vyjádření a výslechu Ing. Tyla vyplynulo, že vozidla pohybující se v levém jízdním pruhu, v době, kdy se dovolatel v čase 10:48:43 přibližoval k přechodu pro chodce, zastavovala, a to v čase 10:48:44, avšak nikoli z toho důvodu, že by umožňovala přejít chodcům, ale výhradně z toho důvodu, že jim to neumožňoval světelný signál „Stůj“, který se až v čase 10:48:46 změnil v signál se současně svítícím červeným a žlutým světlem „Pozor“, který znamená pro řidiče povinnost připravit se k jízdě, - ze znaleckého posudku Ing. Winklera je jednoznačně prokázáno, že dovolatel na chodkyni správně reagoval brzděním, - k nárazu došlo v čase 10:48:49 a tudíž cca až 1 sekundu po změně světelného signálu na zelený, - výchozí rychlost dovolatele 42 km/hod. byla téměř o 20 % nižší, nežli je nejvyšší povolená rychlost v obci a s přihlédnutím ke všem okolnostem to byla rychlost přiměřená. 7. Soud ve výroku rozsudku uvedl, že dovolatel „v pravém jízdním pruhu u domu ... při projíždění přes přechod pro chodce na „signál se zeleným světlem Volno“, v době, kdy vozidla v levém jízdním pruhu se ještě nerozjížděla a nebyl tak vyloučen pohyb chodců v tomto prostoru, nedbal potřebné opatrnosti, nepřizpůsobil své chování situaci v provozu na pozemních komunikacích a nepřizpůsobil jí rychlost jízdy, čímž porušil ustanovení § 4 písm. a) a § 18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a vozidlem porazil chodkyni S. P., přecházející po přechodu pro chodce ve směru jízdy vozidla zleva doprava na „Signál s červeným světlem Stůj“. V odůvodnění rozsudku je pak uvedeno, že obviněný „vjížděl do prostoru pro chodce v pravém jízdním pruhu za situace, kdy se krátce před dosažením tohoto místa signalizace od znamení „Stůj“, přes signál „Pozor“ změnila na signál se zeleným světlem „Volno“ a v době, kdy vozidla v levém jízdním pruhu, navzdory rozsvícenému signálu „Volno“, se ještě nerozjížděla“. Zde dovolatel spatřoval i extrémní rozpor mezi tvrzením ve výroku a v odůvodnění. Soudy podle něj měly důkaz, že vozidla v levém jízdním pruhu stála a nerozjížděla se právě z toho důvodu, že jim to neumožňovala světelná signalizace (tedy svítil signál s červeným světlem „Stůj“ nebo s červeným a žlutým světlem „Pozor“). V příkrém rozporu s tím je v odůvodnění obou rozsudků uvedeno, že vozidla v levém jízdním pruhu se nerozjížděla, ačkoli měla rozsvícený signál „Volno“. Z provedených důkazů je zcela zřejmé, že signál „Volno“ se pro něj (obviněného) rozsvítil v okamžiku, kdy poškozená vstoupila ze zakrytého výhledu do jeho jízdní dráhy a on reagoval brzděním na její protiprávní jednání. Soudy přes provedené důkazy konstatovaly, že vozidla v levém jízdním pruhu měla rozsvícený zelený signál a přesto se nerozjížděla. Tato nepravdivá skutečnost měla údajně dovolateli signalizovat problém na vozovce před vozidly v levém jízdním pruhu. Argumenty, které vznesl obviněný v průběhu trestního řízení na svou obhajobu, se soud zabýval zcela jednostranně a účelově a jeho závěry neměly oporu v provedeném dokazování. Dovol