6 Tdo 844/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 844/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 10. 2025 Spisová značka:6 Tdo 844/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.844.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Analogie Důvod dovolání, že bylo vedeno trestní stíhání, ač bylo nepřípustné Evropský zatýkací rozkaz Interpol Mezinárodní právní pomoc Právní styk s cizinou Zásada speciality Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 85 z. m. j. s. § 190 z. m. j. s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 12. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 402/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 844/2025-1112 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný D. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 6. 2025, č. j. 55 To 125/2025-1053, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 7 T 88/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „okresní soud“) ze dne 29. 11. 2024, č. j. 7 T 88/2016, byl obviněný D. S., roz. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“), uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem popsaným v bodech 1. až 3. výroku rozsudku. 2. Obviněný byl za tento přečin a sbíhající se · přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 4. 2022, č. j. 3 T 66/2020-453, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 11. 2022, č. j. 31 To 316/2022-529, · přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 11. 2016, č. j. 1 T 258/2014-291, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 4. 2017, č. j. 55 To 15/2017-305, · přečin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 2. 2015, č. j. 69 T 13/2013-668, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 11. 2015, č. j. 55 To 185/2015-744, a · přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 25. 2. 2013, č. j. 1 T 82/2011-726, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2013, č. j. 9 To 111/2013-829, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně byly podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušeny · výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 4. 2022, č. j. 3 T 66/2020-453, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 11. 2022, č. j. 31 To 316/2022-529, v právní moci dne 9. 11. 2022, · výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 11. 2016, č. j. 1 T 258/2014–291, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 4. 2017, č. j. 55 To 15/2017-305, v právní moci dne 6. 4. 2017, · výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 2. 2015, č. j. 69 T 13/2013-668, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 11. 2015, č. j. 55 To 185/2015-744, v právní moci dne 3. 11. 2015, a · výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 25. 2. 2013, č. j. 1 T 82/2011-726, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2013, č. j. 9 To 111/2013–829, v právní moci dne 10. 4. 2013, · jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán nahradit poškozeným manželům K. a V. H. škodu ve výši 655 572 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli tito poškození odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství Liberec sp. zn. 1 ZT 408/2013 ze dne 8. 12. 2016 pro skutky pod body 1) a 2) obžaloby, čímž měl spáchat přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť v řízení nebylo prokázáno, že skutek, pro nějž byl obžalovaný stíhán, je trestným činem. Poškozená společnost BYT SERVICE-L s.r.o. byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. O odvolání obviněného proti odsuzující část rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 6. 2025, č. j. 55 To 125/2025-1053 (dále též „dovoláním napadené rozhodnutí“), tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek okresního soudu částečně zrušil ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených manželů H. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázal nahradit K. a V. H. škodu ve výši 532 452 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. tyto poškozené se zbytkem jejich nároku na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Vargy dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť namítl, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Namítanou nepřípustnost trestního stíhání podle něj zakládá porušení zásady speciality. 6. Argumentace dovolatele je založena na tvrzení, že „byl vydán z Panamy pro výkon rozsudku Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 3 T 66/2020, a to na základě zatykače Interpolu, Red Notice, Control No.: A-2639/3-2024, z 8. 3. 2024“ a že „byl zadržen v Panamě (resp. původně v Kostarice) a z této byl vydán se svým souhlasem, tedy by jinak vydán nebyl, nicméně se souhlasem uděleným pouze pro toto jediné řízení. Zásady speciality se tak nevzdal, naopak na ní výslovně trval“. Dovolatel dále zmiňuje okolnosti svého transportu na území České republiky (mezipřistání v Nizozemí a zadržení v Amsterodamu), poukazuje na usnesení o zápočtu vazby (od 26. 3. 2024 do 3. 7. 2024) ve věci Okresního soudu v Liberci sp. zn. 3 T 66/2020 a dovozuje, že se v jeho případě nejednalo o žádnou správní deportaci. 7. Na tomto podkladě obviněný namítá, že jeho trestnímu stíhání v posuzované věci bránila zásada speciality podle § 85 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMJS“). Tento právní názor zakládá na již zmíněných skutečnostech, tedy na argumentu, že původně byl vyžádán z Panamské republiky v rámci extradičního řízení na podkladě evropského zatýkacího rozkazu (toliko při mezipřistání v Nizozemském království byl zadržen nizozemskými orgány), a protože se nevzdal zásady speciality podle § 85 odst. 1 ZMJS, tato se vůči němu uplatňuje i nadále. 8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 6. 2025, č. j. 55 To 125/2025-1053, tak rozsudek Okresního sodu v Liberci ze dne 29. 11. 2024, č. j. 7 T 88/2016-974, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby sám rozhodl o zastavení trestního řízení proti němu vedenému, vzhledem k tomu, že je nepřípustné. 9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatel svou argumentaci zakládá na smyšleném procesním vývoji. Jak již pregnantně vysvětlil odvolací soud (viz bod 4. napadeného rozsudku), obviněný nebyl z Panamské republiky vydáván do České republiky v rámci extradičního řízení, a už vůbec ne na podkladě evropského zatýkacího rozkazu. Ve skutečnosti mu byl odepřen vstup na území Panamské republiky kvůli tomu, že na něj byla zavedena žádost o spolupátrání a zatčení (tzv. červený oběžník) do databáze Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol) a z panamského území byl deportován do Nizozemského království. Tato deportace tedy nepředstavovala úkon mezinárodní justiční spoluprác