6 Tdo 848/2015 — Nejvyšší soud

6 Tdo 848/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 8. 2015 Spisová značka:6 Tdo 848/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.848.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 257a odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 11. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 848/2015-54 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. srpna 2015 o dovolání, které podal obviněný Mgr. M. D., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 55 To 203/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 85/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný por. Mgr. M. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 2 T 85/2013 uznán vinným trestným činem zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. a) tr. zák. (bod 1), trestným činem zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve znění zákona č. 330/2011 Sb. a trestného činu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (bod 2), pokračujícím trestným činem zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve znění zákona č. 330/2011 Sb. a pokračujícím trestným činem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (bod 3 a 4), kterých se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tyto trestné činy byl podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku ve znění zákona č. 330/2011 Sb., za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu působení ve státní správě a bezpečnostních sborech na dva roky. Týmž rozsudkem byl dále zproštěn obžaloby pro skutek, který byl obžalobou kvalifikován jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem [§ 226 písm. b) tr. ř.]. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Liberci podal obviněný odvolání, o kterém Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 55 To 203/2014, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1 zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. v rozsahu zrušení věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V bodech 2, 3 a 4 zůstal výrok o vině nezměněn. Podle § 258 odst. 2 tr. ř. dále napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že za trestné činy, které zůstaly v napadeném rozsudku nedotčeny, byl obviněnému uložen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku ve znění zákona č. 330/2011 Sb. a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Obviněný por. Mgr. M. D. podal prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci, konkrétně proti výroku o vině pod body 2, 3 a 4 a proti té části výroku o trestu, jímž byl uložen trest podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jakož i proti výroku o trestu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů obou stupňů „což se týká zejména jednání popsaných pod body 2. a 4. rozsudku okresního soudu. (…) Co se jednání popsaného pod bodem 3. rozsudku okresního soudu týče, pak (…) uplatňuje týž dovolací důvod, nicméně především z důvodů, které budou rozvedeny níže“. Obviněný do svého dovolání kompletně převzal odůvodnění rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně, jakož i doslovný text obviněným v této věci dříve podaného odvolání. Lze tedy shrnout, že ve vztahu k bodu 2 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (dále jen „výrok o vině“) obviněný zpochybňuje předání předmětných informací svědku M. S., lustraci osoby se jménem V. O., jakož i protiprávnost svého jednání spočívající v lustraci osoby se jménem V. W. Obviněný má za to, že byl soudy obou stupňů odsouzen „zcela v rozporu s provedenými důkazy, kdy jejich skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, a jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna.“ Dalšími námitkami vztahujícími se k tomuto bodu výroku o vině jsou odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů v rozporu s § 125 odst. 1 tr. ř., ignorace obviněným vznesených argumentů soudy obou stupňů, skutečnost, že jednání obviněného nebylo v rozporu s § 13 odst. 1 a § 15 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“) a ustanovení § 45 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů“). Ve vztahu k bodu 3 výroku o vině obviněný opět argumentuje zákonností provedené lustrace osoby D. V., vyplývající z náplně práce obviněného, a přestože připouští poskytnutí určitých informací získaných lustrací výše zmíněné osoby svědku M. S., domnívá se, že vzhledem k absenci úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch a neexistenci systému ETŘ v příloze k závaznému pokynu policejního prezidenta č. 168/2009, že takovéto jeho jednání není možno posuzovat jako trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve znění zákona č. 330/2011 Sb. Rovněž jeho jednání soudy posouzené jako trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nelze s ohledem na § 12 odst. 2 tr. zákoníku považovat za trestné. K bodu 4 výroku o vině obviněný uvádí, s ohledem na konkréta předmětného jednání, námitky téměř totožné s námitkami uvedenými k bodu 2 výroku o vině. Argumentaci o absenci svého úmyslu podporuje také zjištěním nabytým až po vyhlášení rozsudku soudu druhého stupně, a sice že svědek J. D. lustroval osobu pod jménem J. V., a to v nejrůznějších systémech Policie České republiky, a nikoliv pouze v systému KSU, jak učinil obviněný, což mimo jiné odůvodňuje také položku ve vyúčtování svědka M. S. pojmenovanou jako „Lustrace V. 1.500,- Kč“. Opětovně také namítá, že systém KSU navíc není v příloze závazného pokynu policejního prezidenta č. 168/2009 uveden. Obecně pak obviněný upozorňuje, že argumentací soudů obou stupňů došlo k popření platnosti a závaznosti vybraných ustanovení zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Policii České republiky“). Závěrem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud s ohledem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve výroku o trestu, jakož i rozsudek Okresního soudu v Liberci v bodech 2, 3 a 4 výroku o vině a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Nejprve upozorňuje na úmysl obviněného patrně uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Následně shrnuje obsah obviněným podaného dovolání, kdy poukazuje především na totožnost převážné části argumentace s argumentací obsaženou v odvolání obviněného. Státní zástupce dále uvádí podmínky, za jakých je Nejvyšší soud oprávněn vyhovět námitce extrémního rozporu, a to včetně relevantní judikatury, přičemž vyjadřuje své přesvědčení o tom, že takovéto podmínky v konkrétním případě nenastaly. Navíc vyjadřuje přesvědčení, že obviněný neuvedl konkrétní argumenty odůvodňující v dovolání tvrzené závěry. Na závěr vyslovuje státní zástupce souhlas s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů, jakož i