6 Tdo 857/2021 — Nejvyšší soud

6 Tdo 857/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 9. 2021 Spisová značka:6 Tdo 857/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.857.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Postoupení věci jinému orgánu Subsidiarita trestní represe Vydírání Dotčené předpisy:§ 175 odst. 1,2 písm. c) tr. zák. § 222 odst. 2 tr. ř. § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 1. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 857/2021-137USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 9. 2021 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného B. J., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 8 To 84/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 19 T 160/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 19 T 160/2020, byla věc obviněného B. J. pro skutek popsaný v daném rozhodnutí postoupena podle § 222 odst. 2 tr. ř. Městskému úřadu v Kyjově k projednání jako přestupek. 2. O stížnosti, kterou proti tomuto usnesení podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hodoníně, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 8 To 84/2021. Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo napadené usnesení zrušeno a podle § 222 odst. 2 tr. ř. byla věc obviněného B. J. pro skutek spočívající v tom, že „dne 4. 7. 2020 v přesně nezjištěnou dobu od 12:40 hodin do 12:50 hodin v XY, okres Hodonín, před rodinným domem č.p. XY, obviněný B. J. nejdříve vystoupil z vozidla značky ALFA ROMEO 159, registrační značky XY, ze kterého ihned nato vyndal svoji plynovou pistoli značky CARL WALTHER P22, výrobního čísla XY cal. 9mm P.A.K., na níž, jakmile ji vytáhl z pouzdra, demonstrativně, tak aby to bylo na okolí vidět, natáhl její závěr směrem dozadu, načež tuto pistoli zasunul za pas v zadní části svých kalhot a s takto u sebe drženou pistolí následně přistoupil k v blízkosti stojícímu vozidlu značky Renault Megane Scenic, registrační značky XY, ve kterém v danou dobu na místě řidiče seděl V. V., narozený XY, bytem XY č. p. XY, XY, jenž celé toto počínání obviněného sledoval a kterému obviněný řekl: „aby z místa odešel“, postoupena Městskému úřadu v Kyjově k projednání jako přestupek. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného B. J. (dále též jen „dovolatel“) dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. 4. Namítl, že odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu je poněkud rozporné. Jmenovaný soud totiž poukázal na absenci subjektivní stránky trestného činu, současně však bez bližšího odůvodnění tvrdil absenci společenské škodlivosti. Otázku společenské škodlivosti a tím možnost aplikace zásady subsidiarity trestní represe je však namístě zvažovat až poté, pokud je postaveno najisto, že formální znaky trestného činu byly naplněny. Stížnostní soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Zopakoval závěr, že nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, podle které měl zbraň u sebe proto, aby se ochránil před agresivním poškozeným. Za nelogické tento soud označil jednání poškozeného, který na místo toho, aby odjel nebo se ukryl před možným atakem, vysedl z vozidla a přibližoval se k obviněnému. Nedovodil naplnění formálních znaků trestného činu vydírání, neboť nebylo prokázáno, že by obviněný poškozeného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal. 5. Dovolatel s názory soudů obou stupňů o absenci formálních znaků zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nesouhlasil. Nastínil, že pohrůžka násilí je zpravidla spáchána výslovně, ale může být spáchána i konkludentním jednáním, např. výhrůžnými gesty, posunky, okázalou manipulací s nebezpečným předmětem v přítomnosti poškozeného apod. Za pohrůžku násilí je možno považovat i jednání pachatele, který ve snaze donutit poškozeného, aby se podrobil jeho vůli, manipuluje se střelnou (i jinou) zbraní, kterou sice nepoužije přímo proti poškozenému a ani výslovně nesděluje, že ji dříve či později užije, ale pouze manipuluje s touto zbraní tak, aby bylo zřejmé, že by ji mohl ke střelbě (či jiným způsobem, k němuž slouží) užít. 6. Ze skutkových zjištění podle nejvyššího státního zástupce vyplývá, že obviněný v průběhu inkriminované události vytáhl z pouzdra plynovou pistoli tak, aby to poškozený nacházející se ve vozidle vnímal, natáhl její závěr a zasunul ji za pas v zadní části svých kalhot, a poté šel k vozidlu poškozeného, kterého vyzval k opuštění místa. Takovou demonstrativní manipulaci se zbraní je podle dovolatele nutno považovat za hrozbu násilím. Výzvu poškozenému k opuštění místa pronesl obviněný v bezprostřední časové souvislosti s popsanou konkludentně učiněnou pohrůžkou. Ta byla nepochybně prostředkem nátlaku na vůli poškozeného v tom směru, aby z místa odešel, tj. aby něco konal. 7. Nejvyšší státní zástupce uvedené shrnul tak, že obviněný konkludentně učiněnou pohrůžkou použití plynové pistole nutil poškozeného k opuštění místa. Takovéto jednání vykazuje všechny znaky zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Ke znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spočívajícímu ve spáchání činu se zbraní odkázal na rozhodnutí publikované pod č. 25/1983 Sb. rozh. tr., podle kterého je čin spáchán se zbraní ve smyslu § 235 odst. 2 písm. a) tr. zákona [§ 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku] nejen tehdy, jestliže pachatel užije zbraň k přímému fyzickému násilí vůči osobě, aby dosáhl svého cíle, ale i tehdy, jestliže užije zbraň k zastrašování pohrůžkou, že užije zbraň k fyzickému útoku vůči napadenému, nesplní-li to, k čemu ho nutí. Závěr, že i plynová pistole je zbraní ve smyslu § 118 tr. zákoníku, přitom žádný ze soudů nezpochybnil. 8. K závěru nalézacího soudu zpochybňujícímu existenci subjektivní stránky trestného činu dovolatel uvedl, že i kdyby obviněný demonstrativní manipulací se zbraní sledoval odstrašení údajně agresivního poškozeného, což soudy akcentovaly, musel být přinejmenším srozuměn [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] s tím, že tímto jednáním současně zdůrazňuje svoji výzvu poškozenému k opuštění předmětného místa a nutí ho, aby tuto výzvu respektoval. Jde ovšem o úvahu do značné míry hypotetickou, neboť ze skutkových zjištění nevyplývá, že by obviněnému reálně hrozil nějaký fyzický útok ze strany poškozeného. Objektivně zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že obviněný pohrůžky zbraní použil výlučně ke zdůraznění své výzvy poškozenému k odchodu a že tedy jednal v úmyslu přímém [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. 9. Jednání obviněného tedy vykazovalo všechny subjektivní i objektivní znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a nepřichází v úvahu, aby bylo posouzeno jen jako přestupek. 10. Dovolatel dále poznamenal, že stížnostní soud konstatoval nenaplnění formálních znaků trestného činu a k závěru nalézacího soudu o absenci společenské škodlivosti se již nevracel. Pro úplnost tak dodal, že v předmětné věci nebyly zjištěny žádné okolnosti, pro které by skutek neměl být trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu podle zásady subsidiarity trestní represe. Okolnost, že spáchání trestného činu bylo ovlivněno konfliktními rodinnými vztahy a nepřátelstvím mezi obviněným a poškozeným, nelze podle dovolatele považovat za důvod pro aplikaci zásady subsidiarity trestní represe. Uzavřel pak, že rozhodnutí stížnostního soudu bylo zatíženo vadami ve smyslu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. 11. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle § 265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 8 To 84/2021, jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 19 T 160/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hodoníně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 12. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že