6 Tdo 870/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 870/2025-653 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2025, č. j. 9 To 27/2025-620, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 13/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 13. 11. 2024, č. j. 19 T 13/2024-592, byl obviněný J. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že v období od 7. 2. 2022 do 21. 2. 2022 v úmyslu se obohatit, vědom si své nepříznivé finanční situace, vylákal od poškozené L. Š. (rozené P.), narozené XY, zápůjčku peněz, s tím, že jí zapůjčené peníze včetně odměny ve výši 20 000 Kč za jejich zapůjčení vrátí do dvou dnů od zapůjčení, což však neměl v úmyslu, přičemž mu poškozená ze svého bankovního účtu číslo XY postupně poukázala na jím požadovaný bankovní účet číslo XY, jehož majitelem je jeho syn J. H., k němuž však měl obžalovaný dispoziční oprávnění, částku v celkové výši 219 000 Kč, kdy dne 7. 2. 2022 bylo obžalovanému z účtu poškozené na tento účet připsáno ve dvou platbách 50 000 Kč a 10 000 Kč, dne 8. 2. 2022 mu bylo připsáno ve dvou platbách 50 000 Kč a 5 000 Kč, dne 9. 2. 2022 mu bylo připsáno 50 000 Kč, a dne 21. 2. 2022 mu bylo ve dvou platbách připsáno 50 000 Kč a 4 000 Kč, a tyto peníze jí ve sjednaném termínu nevrátil, a ani toho nebyl s ohledem na svou finanční situaci schopen, neboť neměl stálý příjem a bylo proti němu vedeno 34 exekučních řízení k vymožení minimálně 9 000 000 Kč, což však poškozené předem nesdělil, a naopak se prezentoval jako spolumajitel společnosti Auta-Import s.r.o., IČ 078 84 842, kterou však zcela vlastnil jeho syn, a způsobil tak poškozené škodu v celkové výši 219 000 Kč, na kterou jí poté postupně uhradil 59 000 Kč, a to platbami z účtu číslo XY, kdy jí dne 27. 4. 2022 poukázal částku ve výši 10 000 Kč, dne 25. 7. 2022 částku ve výši 6 000 Kč, dne 27. 7. 2022 částku ve výši 6 000 Kč, dne 5. 1. 2023 částku ve výši 17 000 Kč a dne 6. 3. 2023 částku ve výši 20 000 Kč. 2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost nahradit ve zkušební době podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené L. Š. škodu ve výši 160 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 6. 3. 2025, č. j. 9 To 27/2025-620, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení městského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu podvodu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Sám obviněný připouští, že jeho dovolací argumentace do značné míry představuje polemiku se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Tuto skutečnost však odůvodňuje povahou sporu, neboť podle jeho názoru skutková zjištění neodpovídají důkaznímu stavu. V této souvislosti zdůrazňuje, že uzavření zápůjční smlouvy osobou, která má závazky, nelze automaticky interpretovat jako úmysl zápůjčku nesplatit. Poškozená si podle něj měla možnost ověřit jeho majetkové poměry prostřednictvím veřejně dostupných rejstříků, a pokud tak neučinila, jednala neopatrně. Obviněný dále uvádí, že vynaložil maximální úsilí k tomu, aby poškozené finanční prostředky vrátil, přičemž dluh nerozporoval a částečně jej uhradil. Poškozené měl sdělit, že se nachází ve finančně tíživé situaci. Vzhledem k námitkám, které uváděl v průběhu celého trestního řízení, bylo namístě vyslechnout poškozenou, což se však nestalo. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný připouští, že jeho argumentace do značné míry představuje polemiku se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Ačkoliv je takový přístup formálně možný, jeho námitky setrvávají pouze v rovině subjektivního nesouhlasu. Z dokazování totiž vyplynulo, že poškozené zamlčel podstatné informace, když slíbil obratné vrácení zapůjčených finančních prostředků, ačkoliv jeho katastrofická finanční situace to vylučovala, když čelil více než 30 exekučním řízení s celkovou vymáhanou částkou bezmála 9 mil. Kč. Zároveň poškozenou aktivně uváděl v omyl, jelikož se prezentoval jako společník Auta-Import s.r.o., ačkoliv jím nebyl. Navíc nebyl nikde zaměstnán, a tudíž nedisponoval žádným legálním příjmem. Uvedené jednoznačně naplňuje podvodné jednání ve smyslu § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud se snaží navodit přesvědčení, že poškozená nese spoluodpovědnost za vzniklou škodu, kvůli její neopatrnosti, tak jeho argumentace je irelevantní. Poškozená totiž vystupovala jako soukromá osoba, a nikoliv jako zástupce profesionální instituce typicky bankovního či šířeji finančního sektoru, na které jsou kladeny vyšší požadavky stran jejich opatrnosti. Poškozená navíc pocházela z přátelského okruhu obviněného, což ovlivnilo míru důvěry, s níž k němu přistupovala. K tomu přistupuje, že dovolatel vystupoval jako osoba schopná závazek splatit, což poškozená zohlednila při poskytnutí zápůjčky. Pokud zmiňuje, že částečně navrátil zapůjčené finanční prostředky, tak to učinil nikoliv do dvou dnů od jejich zapůjčení, jak slíbil, ale až dva měsíce poté, a to jen ve zlomkové výši. Spíše to nasvědčuje tomu, že se snažil odvrátit podání trestního oznámení poškozenou. Uvedené přitom bylo soudem řádně zohledněno jako polehčující okolnost v rámci individualizace trestu. Z dokazování přitom nevyplynulo, že by vyvíjel nějak vysoké úsilí k vrácení finančních prostředků, když je nepoužil k žádné investiční či podnikatelské aktivitě, ale pouze na zbytné osobní potřeby spojené s vedením jeho životního stylu. Obviněný ve svém dovolání odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 3 Tdo 899/2022, které se týká počátečního podvodného úmyslu. Tento odkaz však není vhodný, protože se vztahuje na situaci, kdy dlužník nemohl splnit svůj závazek kvůli nepředvídatelným okolnostem, které nastaly až po uzavření smlouvy. Dále ve svém dovolání zdůraznil, že měla být provedena výpověď poškozené. Uplatnil však pouze námitku tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a důkazy [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Pokud chtěl namítat, že soudy opomenuly důležitý důkaz (výpověď poškozené), měl výslovně uvést jinou variantu téhož dovolacího důvodu – konkrétně, že nebyly provedeny podstatné důkazy. To ale neučinil. Navíc výpověď poškozené byla v řízení čtena formou úředního záznamu o podaném vysvětlení, a to v souladu s § 211 tr. ř. 6. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. 7. V replice na toto vyjádření obviněný uvádí, že s názorem státního zástupce nelze souhlasit. Poškozená L. Š. byla vyslechnuta pouze formou úředního záznamu podle § 158 odst. 6 tr. ř., a to ještě před zahájením trestního stíhání. Obviněnému tak nebylo umožněno uplatnit právo na obhajobu – nemohl klást otázky, konfrontovat svědkyni ani zpochybnit její tvrzení. Tím došlo k porušení zásady kontradiktornosti a spravedlivého procesu. Úřední záznam má pouze informativní charakter a nemůže být použit jako jediný důkaz pro odsouzení. Přesto byl právě tento záznam klíčovým podkladem pro rozhodnutí soudu, jak vyplývá z odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Výpověď poškozené nebyla ověřena výslechem, čímž nebyla posouzena její věrohodnost. Navíc nebylo prokázáno, že obviněný zamlčel informace o své finanční situaci nebo že finanční prostředky použil pro osobní potřebu. Odvolací soud sice konstatoval, že poškozená nepostupovala dostatečně obezřetně, přesto její neověřená tvrzení byla základem pro závěr o vině. Obviněný má za to, že řízení neproběhlo v souladu s principy právního státu. Důkazy musí být opatřován