6 Tdo 871/2013 — Nejvyšší soud

6 Tdo 871/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 11. 2013 Spisová značka:6 Tdo 871/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.871.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krajní nouze Svolení poškozeného Dotčené předpisy:§ 28 tr. zákoníku § 30 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 12. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 871/2013-27 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. listopadu 2013 o dovolání, které podal obviněný M. V., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 4 To 38/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 61/2012, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 3 T 61/2012, byl obviněný M. V. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť podle skutkových zjištění jmenovaného soudu „dne 9. května 2011 v době kolem 18.00 hodin v Č. B., ulici N. D. p. č. …, po vylomení uzamčených dveří do pokoje užívaného M. W., se zmocnil ze zásuvky stolku klíčů od osobního automobilu tov. zn. BMW, RZ …, z majetku společnosti Global Care, s.r.o. se sídlem v Praze 3, IČO 28454880 a bez souhlasu jeho uživatele toto vozidlo řídil z ulice N. D. p. ve směru do městské části R., v úmyslu odvézt J. W., k lékařskému ošetření z důvodu utrpěného poranění, které ho ovšem neohrožovalo bezprostředně na životě, přičemž v době kolem 18.50 hodin při jízdě po ulici M. T. ve směru k ulici O., v prostoru železničního přejezdu č. ..., se plně nevěnoval řízení vozidla a sledování situace v silničním provozu a v rozporu s ustanovením § 29 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích vjel na železniční přejezd v době, kdy byla dávána výstraha dvěma červenými střídavě přerušovanými světly signálu přejezdového zabezpečovacího zařízení a přerušovaným zvukem zvonku, v důsledku čehož narazil levou boční částí jím řízeného vozidla do přední části hnacího kolejového vozidla Škoda v. č. 5753 nákladního vlaku jedoucího po trati ve směru jízdy od obce H. D. k obci Č. B., řízeného strojvedoucím V. V., přičemž při nehodě utrpěl spolujezdec ve vozidle tov. zn. BMW, registrační značka …, J. W., rozsáhlou cípatou tržně-zhmožděnou ránu v levé spánkové krajině velikosti 10 cm s podkožním krevním výronem, otřes mozku, podvrtnutí krční páteře a podkožní krevní výrony na vnitřní ploše pravého bérce na ploše 7x7 cm, když takové zranění si obvykle vyžádá následnou dobu léčení v trvání kolem dvou až tří týdnů“. Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 62 odst. 1 tr. zákoníku a § 63 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozeným Global Care a.s. částku ve výši 420.000,- Kč, Kooperativě pojišťovně a.s., Vienna Insurance Group částku ve výši 532.336,- Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR částku ve výši 19.392,- Kč. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 4 To 38/2013, jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku soudu vytkl, že v posuzovaném případě neaplikoval okolnost vylučující protiprávnost podle § 28 odst. 1 tr. zákoníku. Prohlásil, že jednal v mezích krajní nouze, když se snažil poskytnout pomoc J. W., jenž utrpěl poranění hlavy. Upozornil, že rozhodující pro hodnocení vybočení z mezí krajní nouze je, zda bylo nebezpečí možno odvrátit jinak nebo zda způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil (srov. č. 26/1972 Sb. rozh. tr.). Přitom skutečnost, zda jde o následek zřejmě stejně závažný nebo závažnější, je třeba posoudit v každém jednotlivém případě zvlášť s přihlédnutím ke všem jeho konkrétním okolnostem a souvislostem. Za závažnější lze považovat následek tehdy, dotýká-li se stejně významného zájmu a má-li větší intenzitu než hrozící následek, nebo dotýká-li se zájmu významnějšího a v porovnání s hrozícím následkem, včetně zvážení rozdílnosti dotčených zájmů, má alespoň rovnocenný význam. Akcentoval, že ochrana života a zdraví jednotlivce požívá zcela jistě vyšší ochrany než zájem na ochraně majetku, byť si je vědom judikovaných výjimek. Vyjádřil přesvědčení, že soud nesprávně posuzoval proporcionalitu krajní nouze. Poznamenal, že svým jednáním odvracel nebezpečí pro zdraví poškozeného, které v daném okamžiku, kdy poškozený nejevil známky života, vyhodnotil jako vysoké. Právě ochrana zdraví poškozeného byla pro něho na prvním místě, před ochranou majetku, která je (i s odkazem na řazení skutkových podstat ve zvláštní části trestního zákoníku) „až“ na místě druhém. Odmítl, že by poškozenému způsobil minimálně stejný následek na zdraví, než jaký hrozil. K tomu uvedl, že v trestním řízení nebylo prokázáno, zda zranění poškozeného vzniklo v důsledku srážky s projíždějícím vlakem či v důsledku předchozího pádu hlavou na podlahu garáže v domě poškozeného. Nebyla-li tato skutečnost v řízení prokázána, nelze ji klást k jeho tíži. Podle něho tak soudy porušily jednu ze základních zásad trestního řízení - zásadu in dubio pro reo. Doplnil, že způsobený následek nemohl předvídat. Rovněž namítl, že by bylo pouhou polemikou zabývat se tím, zda bylo možné odvrátit hrozbu újmy na zdraví poškozeného méně závažnými prostředky, zejména pokud se jedná o soudy zmíněné možnosti kontaktovat sousedy v okolí, zastavovat případně projíždějící vozidla apod., resp. časovou výhodností těchto eventualit. Zhodnotil, že polemika soudu o tom, zda mohl zabezpečit ošetření poškozeného jiným způsobem, zda jeho rozhodnutí bylo správné či nikoliv, nejenom s přihlédnutím k porušení dalších zájmů či časové výhodnosti, je pouze v rovině úvah. Zdůraznil, že jednal ve vypjaté, stresové situaci, v níž se ocitl poprvé v životě, resp. že dokazování nebylo doplněno prověrkou na místě či rekonstrukcí, a pokud tedy soud neměl jak věrohodně přezkoumat jisté skutečnosti (přítomnost mobilních telefonů, sousedů v okolí, projíždějících vozidel apod.) nebo je nepřezkoumal, nemůže mu tyto skutečnosti vytýkat. V neposlední řadě poznamenal, že je pravdou, že porušil domovní svobodu rodiny W., když v předmětném domě bydlí J. W. st., M. W. a J. W. ml. Skutková podstata podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku totiž zcela jistě chrání všechny tyto osoby. Podle svých slov však prioritně a v daném případě zcela správně chránil zájem na ochraně zdraví poškozeného před ochranou domovní svobody a ochranou majetku (užití osobního automobilu). Podotkl, že všichni zmínění, jakožto poškození, za daných okolností souhlasí s narušením jejich domovní svobody za situace, při které k tomuto narušení došlo, tj. v zájmu ochrany zdraví svého syna, resp. bratra. On v dané situaci, místě a čase jakožto jejich známý a kamarád tento souhlas důvodně předpokládal. Uzavřel, že jestliže soudy nepovažovaly jeho jednání za jednání v mezích krajní nouze, zcela jistě šlo o jinou okolnost vylučující protiprávnost činu, a to svolení poškozeného podle § 30 odst. 2 tr. zákoníku. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, příp. sám ve smyslu § 265m tr. ř. rozsudkem rozhodl tak, že ho podle § 226 písm. b) tr. ř. v plném rozsahu obžaloby zprostí. K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v § 265b