6 Tdo 881/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 881/2025-1146 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2025 o dovolání, které podala obviněná M. B. (roz. S.), t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2025, č. j. 8 To 13/2025-1053, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 6/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2024, č. j. 1 T 6/2024-946 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byla obviněná M. B. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že: „dne 18. 11. 2023 okolo 00:20 hodin, v domě v ul. XY XY, Praha XY-XY, z blíže nezjištěného důvodu, za použití dlouhého kuchyňského nože, v úmyslu poškozeného O. P. usmrtit, jej bodla velkou silou do místa, kde se nachází životně důležitý orgán, konkrétně do pravé části krku, a způsobila mu bodnořeznou ránu krku s příčným vbodem délky 2,1 cm na pravé straně krku a bodným kanálem probíhajícím příčně zprava doleva jen lehce šikmo nahoru, v jehož průběhu došlo k natětí svalových snopců přední strany pravého kývače, průbodu hrtanu, natětí stěny v oblasti rozdvojení levé společné krkavice a stěny levé vnitřní hrdelní žíly, což u poškozeného vedlo ke vzniku vzduchové embolie srdce, vdechnutí žaludečního obsahu a krve do plic, nedokrevnosti orgánů, otoku plic, mozku a následné smrti, kterou nebylo možné ani včasnou, velice kvalifikovanou lékařskou pomocí, odvrátit“. 2. Za to byla obviněná podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 let. 3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozená Záchranná služba hl. m. Prahy se svým nárokem na náhradu majetkové škody a poškozená N. P. se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, o němž Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 19. 3. 2025, č. j. 8 To 13/2025-1053, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2025, č. j. 8 To 13/2025-1053 (dále také „napadený rozsudek“), napadla obviněná dovoláním, jež opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. S ohledem na slovní vymezení uplatněného dovolacího důvodu v kontextu vymezení dovolacích důvodů ve znění § 265b odst. 1 tr. ř. účinném od 1. 1. 2022 měla patrně na mysli dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 6. Poté, co zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, připomněla, že soud prvního stupně zúžil okruh možných pachatelů na ni a na svědka Ch., přičemž nakonec uzavřel, že závěr o její vině je jediným možným. 7. Podle soudu prvního stupně byl svědek A. přivolán do kuchyně svědkem Ch. – tato výpověď je však vyvrácena výslechem tohoto svědka, který uvedl, že „slyšel křik paní“, což je podle obviněné v souladu s jejím tvrzením. Pokud pak soud odkazuje na výpověď svědka Ch., že odešel spát a ji zanechal s poškozeným s tím, že tato výpověď je potvrzována minimálně svědkem A., k tomu obviněná uvedla, že svědek A. sice dne 12. 9. 2024 při hlavním líčení vypovídal, uvedenou skutečnost však z jeho výpovědi nelze dovodit. Jedná se tak pouze o tvrzení soudu, který ani neuvádí, z jaké části výpovědi by tato skutečnost měla vyplývat. 8. Obviněná dále uvedla, že ohledáním místa činu byl pod digestoří v kuchyni nalezen balíček peněz (který byl od krve). Jednalo se celkem o 1 000 Kč, kdy nahoře byla bankovka 200 Kč, a pod ní bankovky 500 Kč, 200 Kč a 100 Kč. O těchto penězích již dříve vypověděla, že „v souladu se skladbou peněz, nahoře uvedených, která je dostala v kuchyni od svědka Ch., dala je v 1. patře bytu poškozenému, peníze našel svědek A. …, na penězích byly stopy krve, ale žádné daktyloskopické, či jiné stopy i přesto, že nahoře uvedené osoby peníze v rukou měly před nálezem peněz Policií“. Svědek Ch. ve své svědecké výpovědi ze dne 20. 9. 2024 navíc tvrdil, že odsouzené dal jednu bankovku v hodnotě 1 000 Kč, tedy vědomě neuvedl pravdu, aniž soud tuto skutečnost jakýmkoliv způsobem hodnotil. Na místo toho soud prvního stupně tvrdí, že na peníze sahala ona sama, aniž tvrzení dokládá jakýmkoliv relevantním důkazem. Pokud navíc soud prvního stupně uvedl, že jako pravděpodobnější se jeví výpověď svědka Ch., že peníze položil na stůl, kde pravděpodobně zůstaly v době spáchání činu a někdo je poté schoval mezi sporák a digestoř, jde rovněž jen o spekulace. 9. Pokud by navíc byla pravda to, že svědek Ch. odešel spát a obviněnou zanechal s poškozeným (viz bod 7. odůvodnění tohoto rozhodnutí), nemohl by být značně potřísněn krví, jak tvrdí odborné vyjádření, a neměl by obě ruce od krve poškozeného, jak je zachyceno na fotodokumentaci založené ve spisovém materiálu. Jak vyplývá i ze závěru prvosledové hlídky PČR, svědek byl zachycen před svým bytem v 1. patře a nebyl schopen odpovědět na dotazy, proč má krev na rukou. To i přes to, že svědek A. v hlavním líčení vypověděl, že ho vzbudil křik Ch., když „toto tvrzení vyvrátil, jak svědek Ch. (…), který uvedl, že to byl křik paní, který ho vzbudil, navíc kdyby svědek spal a byl by kýmkoliv vzbuzen, měla by zůstat krev z jeho obleku a rukou v posteli v bytě, kde spal, …, což nebylo zjištěno“. Proto i tvrzení soudu, že výpověď svědka A. jednoznačně vyvrací její výpověď téměř ve všem, je jen tvrzením soudu, které nevychází ze zjištěného stavu. Svědek A. navíc uvedl, že to pro něho byl šok, a to, aniž by byl schopen uvést jakékoliv podrobnosti, co viděl po svém příchodu do kuchyně. 10. Podle soudu prvního stupně lze uzavřít, že obviněná, která seběhla na zavolání poškozeného do kuchyně, „nemohla vidět, že svědek Ch. měl držet poškozeného za ruce“, když poškozený stál vůči ní zády. Soud nevzal v úvahu fotodokumentaci kuchyně, ze které jasně vyplývá, že poškozený měl sedět zády na židli (která byla nejvíce od krve), ale vlevo od svědka Ch., který seděl na lavici vpravo, tudíž vpravo mohla vidět svědka Ch. Pokud měl soud pochybnosti, měl využít možností poskytovaných trestním řádem, a provést vyšetřovací pokus, rekonstrukci nebo prověrku na místě, čímž by byla tato okolnost (jakož i další okolnosti) objasněna. 11. Soud prvního stupně taktéž vyloučil, že by poškozený na obviněnou křičel slova „M., M.!“, neboť ani ostatní svědci nic neslyšeli a znalkyně schopnost křiku poškozeného vyloučila. Znalkyně nicméně vypověděla, že „teoreticky sice ano, ale člověk se dusí“. To podle obviněné odpovídá i její výpovědi, podle které poškozený zakřičel jako když se dusí. Znalkyně tedy nevyloučila možnost křiku poškozeného a obviněná „nemohla vědět, proč poškozený takto přidušeně křičí“. Navíc, pokud soud prvního stupně uvedl, že lze vyloučit dramatický obraz o vzájemném objímání a to, že poškozený držel svědka Ch. za ruce, zároveň k tomuto nepopsal, ani neodkázal na žádné relevantní důkazy. Naopak možnost „držení“ připustila i znalkyně, a to včetně možnosti pohybu poškozeného po zranění, když sám ještě došel 6 m z kuchyně na verandu domu, kde byl nalezen mrtev. 12. Obviněná vyjádřila nesouhlas také s tím, že soud prvního stupně označil za nepravdivou její výpověď ohledně „krvácení poškozeného na svědka Ch.“. To je však potvrzováno odborným vyjádřením a dalšími důkazy založenými ve spisu. K tomu dále uvedla, že „tvrzení soudu, nalézací soud tvrdí bez odkazu a jakýkoliv důkaz, že jde o sekundární oděr, třeba o stěnu, množstvím nálezu z krevních stop u tohoto svědka je toto vyloučeno, ev. soud neuvádí místo, kde by k nějakému oděru mohlo dojít, toto neplyne ani z ohledání místa činu“. 13. Pokud jde o soudem prvního stupně nastíněný motiv jednání obviněné (bod 26. odůvodnění jeho rozhodnutí), soud jej nemá podložen žádnými tvrzeními, ani důkazy. Naopak podle ní uvedené všichni svědci vyloučili. Její vztah s poškozeným byl bezproblémový. Na obličeji ani neměla žádné stopy po úderu, když šlo o malé ohraničené zranění vzniklé pádem, což nevyloučila ani znalkyně. 14. Za spekulace obviněná označila také tvrzení soudu, že důvodem k umytí nože je to, aby nebyl od krve. Přestože navíc soud tvrdí, že ona jediná popisuje manipulaci s nožem po skutku s tím, že jedině pachatel by chtěl odstranit stopy, ohradila se, že ve své výpovědi mluvila o noži, který se nacházel v kuchyni pod lavicí, kde seděl svědek Ch., přičemž nůž byl pošk