6 Tdo 9/2021 — Nejvyšší soud

6 Tdo 9/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 1. 2021 Spisová značka:6 Tdo 9/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.9.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Pohlavní zneužití (zneužívání) Dotčené předpisy:§ 242 odst. 1, 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 4. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 9/2021-1637 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 1. 2021 o dovolání obviněného L. P., nar. XY, trvale bytem XY, XY (ohlašovna pobytu Městského úřadu XY), proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. 10 To 60/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 5/2019, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í: 1. Obviněný L. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 5 T 5/2019, uznán vinným pokračujícím trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zákona (zákona č. 140/1961 Sb., dále jen „tr. zák.“) pod bodem 1. a 3. dokonaným a pod bodem 2. ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod body 1) až 3) výroku o vině citovaného rozsudku. Podle § 242 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 11. 2004, sp. zn. 3 T 98/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 2. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. 10 To 60/2020, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně (dále jen „obhájce“) proti shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z obsahu dovolání obviněného vyplývá, že tento soudům nižších stupňů vytýká vadné hodnocení důkazů, když „v řízení před soudy nižších stupňů nebyly provedeny takové důkazy a takovým způsobem, že společně a ve vzájemné souvislosti osvědčují ve skutečnosti takový skutkový stav, který je zásadní v rozporu se závěry soudu nižších stupňů“. Obviněný je přesvědčen, že mu provedenými důkazy vina prokázána nebyla a ani nemohla být prokázána, neboť se trestného činu nedopustil. Toto svoje shora uvedené tvrzení opírá zejména o argumentaci o podstatných rozporech a nevěrohodností výpovědí poškozených, zejména pak poškozené AAAAA (pseudonym), kdy je podle něj zarážející, když poškozené po době minimálně dvanácti let jsou schopny popisovat detailně místo, kde mělo k trestné činnosti dojít apod., což podle jeho mínění svědčí o tom, že se na usvědčení obviněného domlouvaly. Rovněž podle něj nebyla soudy brána v úvahu skutečnost plynoucí ze závěrů znaleckého posudku k hodnověrnosti poškozených, když znalkyně uvedla, že jedna z poškozených má sklony v případě, že si na věc nepamatuje k fabulaci. Závěrem svého dovolání obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadené usnesení, ale také jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a následně, aby Krajskému soudu v Plzni věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí nebo sám obviněného zprostil obžaloby. 4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že soud prvního stupně provedl všechny v úvahu přicházející důkazy, řádným způsobem je vyhodnotil, přičemž dospěl ke správným skutkovým závěrům. Takto učiněné skutkové i právní závěry soud prvního stupně rovněž přesvědčivě rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Státní zástupce dále uvedl, že obdobný závěr lze vyjádřit i ve vztahu k usnesení soudu druhého stupně. Státní zástupce tak má za to, že obviněným vytýkané vady spočívající v rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů z rozhodnutích soudů obou stupňů dovodit nelze. S ohledem na shora uvedené uzavřel, že obviněný ve svém dovolání v podstatě pouze zpochybnil skutková zjištění soudů obou stupňů, přičemž takto koncipované námitky nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř., přičemž současně vyslovil souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a vyhovuje obligatorním náležitostem ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda konkrétní námitky, o které se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v případě, že bylo odvolání obviněných podle § 256 tr. ř. zamítnuto, pak je nutno dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podat prostřednictvím dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek. 8. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. o