6 Tdo 915/2021 — Nejvyšší soud

6 Tdo 915/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 9. 2021 Spisová značka:6 Tdo 915/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.915.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Padělání a pozměnění (pozměňování) veřejné listiny Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1,5 písm. a) tr. zákoníku § 348 odst. 1,2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 1. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 915/2021-1593 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 9. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 6 To 15/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 6/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá. Odůvodnění:I. 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2020, sp. zn. 40 T 6/2019, byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2017, č. j. 90 T 37/2017-158, který nabyl právní moci dne 1. 6. 2017, a to ve výroku, kterým byla schválena dohoda o vině ze spáchání zločinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve výroku o trestu, a znovu bylo rozhodnuto tak, že obviněný M. B. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“ ) byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb., účinného od 1. 10. 2020 (jednání uvedená pod body I./1-21 a II./22) a zločinem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb., účinného od 1. 10. 2020 (jednání uvedená pod body I./2, 9, 10, 13, 14, 15, 17, 19, 21 a II./22). 2. Za tyto zločiny byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit v rozhodnutí jmenovaným poškozeným škodu v částkách v rozhodnutí uvedených. Podle § 229 odst. 1 tr. zákoníku byla v rozhodnutí určená poškozená odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody v penězích, nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 6 To 15/2021. Podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným - pod body 1-21 zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, - pod body 2,9,10,13,14,15,17,19 a 21 zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. 4. Uvedených zločinů se dopustil (stručně řečeno) tím, že jako investiční konzultant a rovněž v době, kdy již investičním konzultantem nebyl a věděl, že jím není, v úmyslu se obohatit, uzavřel s více poškozenými různé investiční smlouvy spojené s neexistujícími investičními nástroji, uvedl je v omyl, vylákal z nich finanční prostředky a způsobil jim škodu a dále se vydával za jednoho z poškozených a podal nepravdivé žádosti o změnu kontaktních údajů poškozeného či oznámení jejich změny finančním společnostem (též pojišťovnám), které nahradil vlastními kontaktními údaji a podal neoprávněné pokyny, žádosti a další listiny vedoucí k výplatě finančních prostředků poškozeného u různých finanční společností, které uvedl v omyl, a získal tak neoprávněně finanční prostředky, a způsobil tak tomuto poškozenému škodu. 5. Za tyto zločiny a za sbíhající se zločin pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2017, č. j. 90 T 37/2017-158, byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2017, č. j. 90 T 37/2017-158, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě určené škody v rozhodnutí uvedeným poškozeným. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla tam určená poškozená odkázána s jejím uplatněným nárokem na náhradu škody v penězích, nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení na řízení ve věcech občanskoprávních. II. 6. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 7. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že nesouhlasí s napadeným rozsudkem zejména z důvodu nesprávného posouzení skutků pod body 1-21 jako jednoho pokračujícího zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. 8. Podle obviněného měl odvolací soud správně kvalifikovat jeho jednání takto: „pod bodem 1 jako zločin podvodu podle § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku; pod bodem 2 jako zločin pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 (event. pak písm. c), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku; pod body 3-15 jako zločin podvodu podle § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku; pod bodem16 jako přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 (event. pak písm. c), odst. 4 tr. zákoníku; pod body 17-18 jako přečin podvodu podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku; pod body 19-20 jako přečin podvodu podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku; pod bodem 21 jako přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 (event. pak písm. c), odst. 4 tr. zákoníku.“ 9. Obviněný vyjádřil názor, že skutky pod body 2, 16, 21 a 22 měly být odvolacím soudem správně kvalifikovány jako pojistný podvod podle § 210 tr. zákoníku, stejně jako to učinil Městský soud v Brně v rozsudku ze dne 1. 7. 2017, č. j. 90 T 37/2017-158. V úvahu přichází posouzení jeho jednání podle § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tedy uvedení nepravdivých údajů v souvislosti se změnou pojistné smlouvy v části údajů poškozeného L. T. nebo podle stejného ustanovení jako snahu o změnu pojistné smlouvy spočívající ve vyplacení kapitálové hodnoty pojištění, čímž by zanikla kapitálová složka a došlo ke změně podmínek pojistné smlouvy. V úvahu ještě připadá kvalifikace jeho jednání pod uvedenými body podle § 210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku jako uvedení nepravdivých údajů (zfalšovaných kontaktních údajů L. T.) při uplatnění práva na jiné obdobné plnění. Tato investiční složka pojištění byla sjednána v pojistné smlouvě s právnickou osobou působící v pojišťovnictví, a je proto právě oním „jiným obdobným plněním“, respektive nárokem z pojistné smlouvy. 10. Obviněný rovněž nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že jeho jednání pod body 1-21 je jedním pokračujícím trestným činem podvodu. Odvolací soud se podle něj odchýlil od ustálené judikatury, která považuje časovou prodlevu delší než 3 měsíce mezi dílčími útoky za překážku institutu pokračování. Skutky pod body 2, 16, 21 a 22 považoval „spíše“ za pojistný podvod, proto byly z úvahy o pokračujícím charakteru ostatních skutků podřazených pod skutkovou podstatu podvodu vyčleněny. Mezi jeho jednáním pod bodem 1 a 3 tak uplynulo více než 15 měsíců. Od skutku pod bodem 15 do skutku pod bodem 17 pak uplynulo zhruba 13 měsíců. Mezi skutky pod body 18 a 19 činí časová prodleva více než 8 měsíců. U skutků pod body 3-15,17-18 a 19-20 se mohlo jednat o pokračování podle § 116 tr. zákoníku. Z uvedených důvodů namítá, že „soud prvního stupně“ měl jeho trestnou činnost právně kvalifikovat, jak uvedeno výše. V takovém případě by ho ohrožovala sazba ve výši od 2 do 8 let o