6 Tdo 960/2011 — Nejvyšší soud

6 Tdo 960/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:18. 8. 2011 Spisová značka:6 Tdo 960/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.960.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zanedbání povinné výživy Dotčené předpisy:§ 196 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 12. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. srpna 2011 dovolání, které podal obviněný M. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 7 To 115/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 115/2010, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 15 T 115/2010, byl obviněný M. S. uznán vinným, že v době od června 2010 do listopadu 2010 v P. ani jinde nepřispíval na výživu svého syna, jak mu vyplývalo ze zákona o rodině a jak mu bylo stanoveno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 10 P 131/98, ze dne 21. 11. 2002, v právní moci dnem 30. 4. 2003, ve výši 2.400,- Kč, do každého 5-tého dne v měsíci předem matce nezl., J. Š., čímž dluží za uvedené období na výživném 14.400,- Kč. Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku a obviněného odsoudil podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Proti tomuto rozsudku obviněný podal odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 7 To 115/2011, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu obviněný M. S. napadl prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný konstatoval, že soudy obou stupňů nepřihlédly k jeho argumentu, že neplnil svou vyživovací povinnost v důsledku hmotné nouze, do níž se dostal, a pro kterou nebyl schopen svou vyživovací povinnost vůbec plnit. Uvedl, že pracuje jako truhlář, přičemž v důsledku úbytku zakázek se v předmětném období dostal do situace, kdy byl prakticky bez příjmu. Vzhledem k tomu, že je v tomto oboru vyučen a předpokládal, že dojde ke zlepšení jeho příjmové situace, když zůstane zaměstnán v oboru a nebude shánět jiné zaměstnání navíc mimo svůj obor, zůstal zaměstnán jako truhlář a snažil se vydělat více peněz. Podotkl, že tato úvaha se ukázala jako správná, když na začátku letošního roku dostal zaplaceno za několik zakázek, které realizoval v průběhu roku 2010. Vytrval tak ve svém původním zaměstnání, v němž si je v současné době schopen vydělat dostatek finančních prostředků na to, aby uspokojoval své základní životní potřeby a zároveň splnil svou vyživovací povinnost. Jak obviněný zdůraznil, nebyl v posuzovaném období (od června 2010 do listopadu 2010) schopen svou vyživovací povinnost plnit, a to z objektivního důvodu, když téměř neměl žádné finanční prostředky. V návaznosti na to vytkl, že soudy při posuzování subjektivní stránky trestného činu nesprávně dovodily zavinění ve formě nepřímého úmyslu. Odvolací soud dokonce nesprávně posoudil zavinění jako stav, kdy o své povinnosti (resp. o následku jejího porušení) věděl. Podle závěru soudu, a to jako osoba za tento trestný čin již odsouzená, naplnil subjektivní stránku již pouhým vědomím této povinnosti. Obviněný namítl, že se soudy obou stupňů nezabývaly jeho majetkovými a příjmovými poměry, neboť v předmětné době neměl prostředky, z nichž by mohl svou vyživovací povinnost plnit, a to ani v situaci, kdy tuto skutečnost na svou obhajobu uváděl. Jelikož neměl finanční prostředky k tomu, aby mohl svou vyživovací povinnost plnit a o svou schopnost obstarat tyto prostředky se zaviněně nepřipravil, ani tuto svou schopnost neohrozil vedením nevhodného životního stylu, nemohl naplnit subjektivní stránku přečinu zanedbání povinné výživy. Dodal, že si je vědom své vyživovací povinnosti a tuto ke dni podání dovolání řádně plní. Rovněž uhradil dluh, který na výživném vznikl v předmětném období od června 2010 do listopadu 2010. Dále obviněný uvedl, že mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který bude muset nastoupit, a proto požádal, aby Nejvyšší soud odložil výkon tohoto trestu až do doby, než bude o dovolání rozhodnuto. Konstatoval, že se v současnosti řádně stará o plnění své vyživovací povinnosti a nástupem výkonu trestu by došlo ke zmaření jeho schopnosti ji plnit. Poznamenal, že pokud zákonné ustanovení skutkové podstaty přečinu zanedbání povinné výživy chrání především zájmy nezletilých dětí, bude jím navrhovaný postup v nejlepším zájmu jeho dětí. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a Obvodnímu soudu pro Prahu 3 přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Předně připomněl, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů. Státní zástupce konstatoval, že dovolání obviněného je po obsahové stránce naprosto totožné s jeho obhajobou z celého trestního řízení a bezezbytku kopíruje jeho námitky, které vyjádřil v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Z toho důvodu ve vyjádření odkázal zejména na str. 4 odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 a zejména na str. 2 - 3 usnesení Městského soudu v Praze, který se podrobně a naprosto přiléhavě s námitkami obviněného vypořádal. Ve shodě se soudy obou stupňů vyslovil přesvědčení, že obviněný, který je naprosto zdráv a práce schopen, měl možnost dosáhnout přiměřených výdělků, jak pro svoje potřeby, tak i potřeby svého syna R. S. Uvedl, že obviněný v rozhodném období na výživném nezaplatil sebemenší částku, přičemž na trestnost jeho jednání nemá žádný vliv okolnost, že v souvislosti s nařízeným veřejným zasedáním odvolacího soudu o jeho odvolání dlužné výživné několik dnů před jeho konáním uhradil. Poznamenal, že obviněný byl v minulosti opakovaně soudně trestán pro neplnění povinné výživy, nyní je ve zkušební době podmíněného odsouzení pro takový delikt, a je proto mimo jakoukoli diskuzi, že si musel být vědom trestních následků svého jednání a jeho společenské škodlivosti. Pokud obviněný jako živnostník nevydělával, jak tvrdí, ani minimální mzdu, jež je stanovena částkou 8.000,- Kč měsíčně, měl možnost (a vzhledem k vyživovací povinnosti i povinnost) podnikatelskou činnost jako zcela nerentabilní opustit a nastoupit jako truhlář do pracovního poměru, který by mu nepochybně umožnil dosahovat takého výdělku, z něhož by mohl bez problémů hradit výživné za každý kalendářní měsíc v plné výši. S poukazem na zmíněné skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil souhlas [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] s projednáním věci v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. S. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.). Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v