6 Tdo 961/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 961/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 11. 2025 Spisová značka:6 Tdo 961/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.961.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Loupež Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 1. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 653/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 961/2025-704 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 3. 2025, č. j. 7 To 322/2024-643, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 12/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 3. 2024, č. j. 4 T 12/2022-555 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný J. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil spolu se spoluobviněnou I. K. tím, že: „dne 21. 3. 2021 v době od 19:23 hodin do 19:39 hodin, v prostoru autobusu pro cestující tov. zn. SOR, VIN: XY, RZ: XY, jehož řidičem byl obviněný J. K., na otočném parkovišti poblíž autobusové zastávky ve XY v ulici XY XY, XY, po předchozí domluvě fyzicky napadli poškozenou M. E. H., nar. XY, způsobem, že obviněná I. K. poškozenou H. fyzicky napadla údery dlaní do hlavy a obličeje, čemuž se poškozená bránila chycením obviněné K. za vlasy a vytažením obviněné do uličky mezi sedadly, přičemž v tom k poškozené H. přistoupil obviněný K., který jí nakázal, aby obviněnou K. pustila a posadila se zpět na sedadlo, což poškozená uposlechla a obviněný K. následně poškozené H. stáhl batoh, položil jej vedle obviněné K. na protější sedadlo, zkroutil poškozené ruce za záda a zatímco ji držel, obviněná K. prohledala batoh, ze kterého poškozené H. vzala její mobilní telefon zn. Huawei P9 Lite s vloženou SIM kartou, načež obviněný K. poškozenou pustil ze sevření, vrátil jí batoh bez mobilního telefonu se slovy, že o mobilní telefon přišla, následně ji odvezl autobusem do ulice XY ve XY, kde ji bez mobilního telefonu vysadil, čímž poškozené M. E. H. způsobili škodu ve výši 1 200 Kč a drobná zranění, která si nevyžádala lékařské ošetření a poškozenou neomezily na obvyklém způsobu života“. 2. Za to byl obviněný podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Rozsudkem bylo rozhodnuto taktéž o vině a trestu spoluobviněné I. K. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným, tedy J. K. a I. K., uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě majetkové škody poškozené M. E. H. částku 1 200 Kč. Současně byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. jmenovaná poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jak oba obvinění, tak státní zástupce. O nich Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl rozsudkem ze dne 18. 3. 2025, č. j. 7 To 322/2024-643. Podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce zrušil ve výrocích o trestech ohledně obou obviněných a podle § 259 odst. 3 tr. ř. V návaznosti na to znovu rozhodl tak, že podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku obviněného J. K. odsoudil k trestu odnětí svobody ve výměře 24 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Současně rozhodl i o trestu spoluobviněné I. K. Podle § 256 tr. ř. pak odvolání obviněných J. K. a I. K. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 3. 2025, č. j. 7 To 322/2024-643 (dále také „napadený rozsudek“), napadl obviněný J. K. (dále „obviněný“ nebo „dovolatel“) dovoláním, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. Přes to, že ve svém dovolání upozornil na změnu výčtu dovolacích důvodů, která byla zakotvena novelou zákona č. 220/2021 Sb., a to s účinností od 1. 1. 2022, mezi uplatněnými dovolacími důvody označil (patrně) na místo dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. dovolací důvod podle písm. l), který spočívá v tom, že v napadeném rozhodnutí výrok chybí a nebo je neúplný, a dále také uvedl, že „nad rámec uplatněných dovolacích důvodů je v dovolání namítán i tzv. extrémní nesoulad (§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu) mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními a tedy i s jejich následným právním posouzením, který zároveň představuje výjimečný důvod umožňující i v řízení o dovolání zásah do skutkových zjištění“. V řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí podle něj nebyl důsledně respektován ústavní princip presumpce neviny garantovaný čl. 40 odst. 2 Listiny. 6. Obviněný následně zopakoval svoji obhajobu z odvolacího řízení a uzavřel, že soud prvního stupně nepřípustným hodnocením důkazů zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces, které je garantováno čl. 36 Listiny, a dále porušil čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Odvolací soud pak v podstatě bez dalšího převzal právní argumentaci soudu prvního stupně, na níž postavil závěry o jeho vině. Nedokázal přitom přesvědčivě vysvětlit existenci rozporů ve výpovědích poškozené. 7. Upozornil, že si uvědomuje, že způsob vysvětlení svého postoje k projevům citů poškozené nebyl úplně šťastný, v daný okamžik se mu nicméně jevilo jako jediné vhodné řešení říct poškozené svůj názor za přítomnosti třetí osoby. To, že průběh setkání byl odlišný od jeho představy, nemohl změnit. Situace popisovaná poškozenou v části naplnění znaků zvlášť závažného zločinu loupeže se nicméně nestala a jednání, kterého se dopustil, nenaplňuje znaky tohoto zvlášť závažného zločinu, když žádný mobilní telefon nebyl poškozené odcizen. 8. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že se jej dovolává proto, že soudy nižších stupňů, byť hodnotily dvě skupiny (v dovolání jmenovaných) protichůdných důkazů, nepostupovaly v souladu se zásadou, podle které je třeba hodnotit důkazy jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. U všech důkazů svědčících ve prospěch obhajoby odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) usilovně hledal a pátral, proč je relativizovat, dát jim jiný smysl, než měly, či se podivovat nad okolnostmi vyhledání důkazů prokazujících obhajobu a zpochybňující výpověď poškozené. Pokud měly soudy za to, že svědci i přes řádné poučení nevypovídali pravdu, měly postupovat podle § 346 tr. ř. 9. V podstatě oba soudy se dále v rámci hodnocení obhajoby soustředily na osobu spoluobviněné K. a zcela opominuly osobu obviněného. Hodnocení spoluobviněné v rozsudku soudu prvního stupně je zcela vyčerpávající, u obviněného se soud spokojil s konstatováním jeho osobních poměrů nezbytných pro ukládání trestu. K nevěrohodnosti výpovědi spoluobviněné K. pak soud prvního stupně dospěl na základě zjištění, že tato měla lhát ve dvou případech, kdy ani jeden z nich nesouvisí s danou věcí. 10. K důkazní situaci obviněný dále uvedl, že kromě svědka B. neměl nikdo ze svědků, kteří ať už přímo nebo nepřímo podporovali jeho výpověď (a výpověď spoluobviněné), negativní vztah k poškozené. Svědek K. neznal spoluobviněnou, viděl ji poprvé u soudu. Obviněného zná jako řidiče. Uvedený svědek byl přitom přítomen tomu, když měla poškozená říkat obviněnému, že pokud mu soud nestačil, nechce mít podmínku a jeho (dnes bývalá) přítelkyně nechce jít do vězení, ať za ní večer přijde a vše spolu vyřeší. Poškozená však tuto událost popřela, nicméně přesně jak uvedla, tak se stalo. Svědek P. potvrdil, že se s ním poškozená setkala a dotazovala se jej, zda obviněného již vyhodili. Z výslechu je přitom zřejmé, že dotaz poškozené na ukončení pracovního poměru dávala do souvislosti s údajným znásilněním obviněným, které popřela nakonec i sama poškozená. Ta dokonce popírala, že by o znásilnění vůbec hovořila. Je to tedy poškozená, kdo má k obviněnému ambivalentní vztah, když jej na jedné straně milovala, na druhé straně mu chtěla ublížit. Svědkyně H. dále bez přímé vazby na oba obviněné popsala, jak událost, jako její přímý účast