6 Tdo 971/2024 — Nejvyšší soud

6 Tdo 971/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 12. 2024 Spisová značka:6 Tdo 971/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.971.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Násilí proti úřední osobě Výtržnictví Dotčené předpisy:§ 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 358 odst. 1 tr. zákoníku § 6 odst. 2 předpisu č. 553/1991 Sb. § 7 odst. 1, 4, 5 předpisu č. 553/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 971/2024-837 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 12. 2024 o dovolání, které podal obviněný V. K. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024, č. j. 9 To 92/2024-766, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 131/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku (dále též „soud prvního stupně“ nebo „okresní soud“) ze dne 22. 1. 2024, č. j. 1 T 131/2022-726, byl obviněný V. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku [body 1) – 3)], a přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [bod 1)], jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že 1) dne 16. 11. 2021 v době od 18:30 hodin do 18:40 hodin na adrese XY č. p. XY v XY, soudní obvod XY, v areálu plaveckého bazénu a sportovní haly provozovaném společností K. s., spol. s r.o., poté, co byl obžalovaný opakovaně zaměstnanci a hlídkou zasahujících strážníků Městské policie XY z místa vykazován a upozorňován na skutečnost, že mu byl ze strany K. s., spol. s r.o., udělen zákaz vstupu z důvodu opakovaného porušování návštěvního řádu, při opakovaném provádění služebního zákroku hlídky městské policie v hledišti sportovní haly spočívajícím v jeho slovním vykázání z areálu za použití zákonných výzev, obžalovaný fyzicky napadl strážníka M. K., narozeného XY, a to tak, že jej levou rukou udeřil v oblasti hrudníku v místě, kde měl zavěšené služební záznamové zařízení, které poté uchopil a hodil na zem, při následném zákroku spočívajícím v použití donucovacích prostředků ze strany strážníků městské policie se tomuto bránil a nadával jim, přičemž poškozený M. K. utrpěl úderem zranění v levé horní polovině hrudníku a to hematom o velikosti 5 x 5 cm s následným omezením hybnosti pro bolestivost ramene, a jednání se obžalovaný dopustil v přítomnosti nejméně tří dospělých osob a nejméně pěti dětí z basketbalového družstva, 2) dne 17. 11. 2021 okolo 13:00 hodin na téže adrese ve vestibulu plaveckého bazénu, po upozornění pracovníkem ostrahy, že nesmí do předmětných prostor vstupovat, s čímž byl obžalovaný opakovaně seznámen ze strany zaměstnanců areálu i strážníků Městské policie XY, úmyslně narušoval osobní intimní zónu pracovníka ostrahy poškozeného P. M., narozeného XY, následně poškozeného udeřil do břicha, uchopil jej za ruku a přehodil jej přes sebe na zem, 3) dne 31. 1. 2022 v době od 15:30 hodin do 16:15 hodin na téže adrese u vstupu do budovy areálu plaveckého bazénu a sportovní haly provozovaného společností K. s., spol. s r.o., poté co byl obžalovaný poškozeným pracovníkem ostrahy P. M., narozeným XY, upozorněn, že nesmí do předmětných prostor vstupovat, strčil a chytal poškozeného, který se mu snažil ve vstupu zabránit, aby si vynutil vstup do vestibulu a při tomto ruku poškozeného přivřel do dveří, čímž mu způsobil oděrku na pravém předloktí v délce 3 cm. 2. Obviněný byl za tyto přečiny odsouzen podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení zdržel vstupu do sportovního areálu provozovaného společností K. s., spol. s r.o. Dále mu byl podle § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb, když výše jedné denní sazby byla určena na 400 Kč, tedy celkem 20 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že peněžitý trest může být zaplacen v měsíčních splátkách. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené K. s. spol. s r.o. a Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR odkázány se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání obviněného a poškozené K. s., spol. s r.o. proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 10. 4. 2024, č. j. 9 To 92/2024-766, jímž obě odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Davida Černého dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., tedy že skutková zjištění jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů, některé důkazy nebyly řádně provedeny a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení, přičemž důvody dovolání byly dány již v řízení před soudem prvého stupně a odvolací soud opravný prostředek obviněného zamítl. 5. Obviněný namítl, že soudy se nevypořádaly s jeho námitkami. Dále nastala situace, kdy provedený důkaz vyzníval v jeho prospěch, obsah této pro něj pozitivní informace však byl nahrazen neutrálním vyjádřením. Za příklad označil skutek pod bodem 1), k němuž soud učinil závěr o reakci na fyzické napadení obviněným, přestože je to v rozporu s obsahem zvukové stopy na kamerovém záznamu. Soudy dále nezohlednily, že obviněný trpí vrozenou a neléčitelnou poruchou autistického spektra. Osoby trpící touto poruchou mají vrozený smysl pro spravedlnost, a lze tudíž naprosto pochopit rozhořčení obviněného v situaci, kdy jej strážník městské policie dehonestoval slovy, že ve sportovní hale mají cvičenci odložené věci, a proto tam nemůže, neboť by se tam mohlo něco ztratit, čímž jej fakticky obvinil z možné krádeže. 6. Vznesl dále výtky vůči hodnocení důkazů. Uvedl, že jeho výpovědi byly od počátku konzistentní. Nebylo prokázáno, že se události nestaly tak, jak tvrdil. Soudy obou stupňů také pochybily, když důsledně nehodnotily obsah provedených svědeckých výpovědí ve vztahu k objektivním důkazním prostředkům. Podrobně dále rozebral výpovědi svědků P. M., strážníka M. K., strážníka T. B. a H. B., které označil za nevěrohodné. Soudy podle jeho mínění opomenuly podstatné okolnosti. Především, že se snažil vyhýbat fyzickým kontaktům a konflikty řešit pouze verbálně. Ze strany ostrahy také došlo ke změně přístupu, a když byl jejich přístup pozitivní, ke konfliktům nedocházelo. 7. Ke skutku ze dne 16. 11. 2021 namítl, že aby mohl být zákonným způsobem z místa strážníky vykázán, musela by být splněna podmínka, že se na místě dopouští jednání vykazujícího znaky přestupku či trestného činu. Výzva by musela být zároveň strážníky učiněna zákonným způsobem, tedy v souladu s ustanovením § 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále jen „zákon o obecní policii“). Z provedeného dokazování však vyplývá, že absentovalo poučení o jeho právech. Ani jeden ze strážníků nepopsal ve své výpovědi takové okolnosti, které by mohly svědčit o podezření ze spáchání, byť jen přestupku obviněným. V takové situaci pak nebyla výzva k opuštění prostor učiněná strážníky vůbec důvodná. Fyzický zákrok strážníků vůči němu byl zahájen nedůvodně a toliko kvůli obavě, nikoli kvůli napadení. Nebyla objasněna subjektivní stránka trestného činu a bylo opomenuto, že když se skutek stal, byl silně rozrušen. 8. Ke skutku ze dne 17. 11. 2021 uvedl, že z audiozáznamu je zřejmé, že se nedopouštěl žádných neslušností či hrubého jednání. Pan M. vstoupil do jeho osobního prostoru a uchopil ho, čehož se obviněný lekl. Ke skutku ze dne 31. 1. 2022 uvedl, že průběh celého incidentu nebyl dostatečně objasněn a neexistuje žádný přímý důkaz vyjma rozdílných výpovědí obviněného a svědka M. 9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024, č. j. 9 To 92/2024-766, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí. 10. Obviněný v samostatném podání sdělil, že souhlasí s rozhodnutím o jeho dovolání Nejvyšším soudem v neveřejném zasedání. 11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). 12. K dovolacímu důvodu podle §