Nejvyšší soud 6 Tz 32/2025 – Přečin krádeže

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, byl obviněný D. S. (dále „obviněný“), uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle zjištění tohoto soudu dopustil způsobem specifikovaným ve výroku trestního příkazu.

Obviněný byl odsouzen za tento přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 62 odst. 1, 3 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. ř. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému M. S. částku ve výši 4 500 Kč.

Citovaný trestní příkaz napadla ministryně spravedlnosti stížností pro porušení zákona, o níž rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 12. 2025, sp. zn. 6 Tz 32/2025, tak, že - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku a v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř., a to v neprospěch obviněného D. S., - podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, jakož i další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 7. 2025, č. j. 3 T 16/2025-141, a to v celé části týkající se obviněného D. S., - podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mostě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 7. 2025, č. j. 3 T 16/2025-141, který byl v celé části týkající se obviněného D. S. Nejvyšším soudem zrušen jako rozhodnutí obsahově navazující na výše uvedený trestní příkaz, byl obviněný odsouzen mimo jiné za zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku. Kvalifikační znak v podobě recidivy podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku byl přitom založen právě trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, což Okresní soud v Mostě vyjádřil i ve skutkové větě svého rozsudku sp. zn. 3 T 16/2025 (to ostatně bylo i důvodem, proč Nejvyšší soud posoudil rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 7. 2025, č. j. 3 T 16/2025-141, jako rozhodnutí obsahově navazující).

Jak dále Nejvyšší soud zjistil, obviněný D. S. v současné době vykonává trest odnětí svobody uložený mu výše zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 7. 2025, č. j. 3 T 16/2025-141.

Nejvyššímu soudu tak vyvstala povinnost aplikovat § 275 odst. 3 tr. ř. per analogiam, podle něhož [v]ykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne současně o vazbě. Nezbytnost analogického užití citovaného zákonného ustanovení vyvstala proto, že zrušeno bylo nikoliv pouze rozhodnutí přímo napadené stížností pro porušení zákona, nýbrž i rozsudek přímo na zmíněné rozhodnutí obsahově navazující, na jehož podkladě vykonává v současnosti obviněný mu uložený trest odnětí svobody.

Vazba je významným zásahem do osobní svobody, zaručené čl. 8 odst. 1 Listiny. Proto podle čl. 8 odst. 5 Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Zákonné důvody vazby je třeba vždy vykládat restriktivně a zkoumat, zda vazba je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak.

Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že obviněný D. S. nebyl v průběhu trestního stíhání ve věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 3 T 16/2025 vzat do vazby. Nejvyšší soud přitom rovněž (stejně jako meritorně rozhodující soud) neshledal naplnění žádného ze zákonných důvodů vazby podle § 67 tr. ř.

Nejvyšší soud tudíž rozhodl podle § 275 odst. 3 tr. ř. per analogiam tak, že se obviněný D. S. nebere do vazby. Toto konstatování ovšem neznamená, že by obviněný, pokud by svým jednáním zavdal některý z důvodů vazby, nemohl být tímto procesním instrumentem pro potřeby dalšího řízení, zajištěn.