6 Tz 54/2024 – Nejvyšší soud

6 Tz 54/2024- USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2024 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného L. V. proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. 7. 2024, č. j. 1 KZV 201/2023-126, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá. Odůvodnění: I. Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona 1. Usnesením ze dne 7. 5. 2024, č. j. KRPA-188451-264/TČ-2022-000072, bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného L. V. (dále jen „obviněný“) pro spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, zvlášť závažného zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, pokračujícího zvlášť závažného zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, pokračujícího zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. c), písm. d) tr. zákoníku, přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle § 349 tr. zákoníku. 2. Stížnost obviněného vypracovaná jeho obhájcem proti citovanému usnesení policejního orgánu byla usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. 7. 2024, č. j. 1 KZV 201/2023-126, zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděné podaná. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 3. Proti označenému usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. 7. 2024, č. j. 1 KZV 201/2023-126, podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“ nebo „stěžovatel“) podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Podle stěžovatele státní zástupkyně pochybila, pokud stížnost obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání zamítla jako opožděnou. Je tomu tak proto, že zmíněná stížnost byla obhájcem obviněného podána dne 13. 5. 2024, tedy v rámci lhůty pro její podání, která počala běžet dnem 10. 5. 2024, poté, kdy bylo stížností napadené usnesení doručeno obhájci i obviněnému. Státní zástupkyně v odůvodnění svého zamítavého rozhodnutí chybně uvedla, že stížností napadené usnesení bylo obhájci i obviněnému doručeno dne 7. 5. 2024, neboť nezkontrolovala doručenku k datové zprávě č. 135675593, podle které bylo usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného obhájci doručeno právě až dne 10. 5. 2024. 4. S ohledem na výše uvedené proto ministr spravedlnosti navrhl Nejvyššímu soudu, aby · podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. 7. 2024, č. j. 1 KZV 201/2023-126, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., · s odkazem na § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil, včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu, · v souladu s § 270 odst. 1 tr. ř. státní zástupkyni Městského státního zastupitelství v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla. 5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) zrekapituloval argumentaci ministra spravedlnosti a uvedl, že se s ní neztotožňuje. Není sporu o tom, že v přípravném řízení se dozorová státní zástupkyně dopustila pochybení v rámci počítání běhu lhůty k podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť vycházela z nesprávných dokladů o doručení a chybně určila počátek a konec lhůty k jejímu podání. Pokud by k uvedenému pochybení z její strany nedošlo, nemohla by rozhodnout o zamítnutí stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Z odůvodnění napadeného usnesení ovšem vyplývá, že stížnost obviněného podanou sice chybně zamítla jako opožděnou, současně však usnesení o zahájení trestního stíhání jí napadené, v rámci výkonu dozoru podrobně přezkoumala a dospěla k závěru o jeho zákonnosti a důvodnosti. Nedošlo tak k odepření přístupu obviněného k přezkumu usnesení o zahájení trestního stíhání skrze uplatnění opravného prostředku. Nesprávný postup státní zástupkyně tak spočíval pouze v uplatnění nesprávného důvodu pro zamítnutí stížnosti. Po materiální stránce však nedosáhl ústavního rozměru a nedochází tak k nutnosti kasačního zásahu, když byl proveden faktický přezkum zákonnosti a důvodnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Zjevně by totiž po zrušení napadeného usnesení byla obviněným podaná stížnost opět zamítnuta s tím rozdílem, že by tak bylo učiněno na podkladě odkazu na správné ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. 6. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podanou stížnost pro porušení zákona zamítl podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou. Současně doplnil, že pokud by Nejvyšší soud hodlal o stížnosti rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v § 274 odst. 2 a 3 tr. ř., pak rovněž pro tento případ souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§ 274 odst. 4 tr. ř.). 7. Obviněný, který prostřednictvím svého obhájce podání stížnosti pro porušení zákona inicioval, se k ní (a ani k vyjádření státního zástupce) nevyjádřil. III. Přípustnost stížnosti pro porušení zákona 8. Nejvyšší soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je stížnost pro porušení zákona přípustná. Dospěl přitom k pozitivnímu závěru, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí státního zástupce (viz § 266 odst. 1 tr. ř.), přičemž byla podána i osobou oprávněnou, tedy ministrem spravedlnosti.IV. Relevantní právní úprava týkající se tvrzeného porušení zákona 9. Podle § 137 odst. 1 tr. ř. platí, že [u]snesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. Opis usnesení, kterým byla uložena majetková trestní sankce, se doručí též poškozenému, jde-li o jinou osobu než stát a je-li znám. 10. Podle § 143 odst. 1 tr. ř. [s]tížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho opatrovníku nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději. 11. Podle § 160 odst. 7 tr. ř. [p]roti usnesení o zahájení trestního stíhání může obviněný podat stížnost. IV. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona 12. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení tomuto rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním. 13. Skutková zjištění, z nichž vychází stížnost pro porušení zákona [ohledně skutečností zakládajících běh zákonné lhůty k podání řádného opravného prostředku proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání obviněného a o vadnosti postupu státní zástupkyně, který nalezl svého odrazu v nesprávnosti aplikace § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. z důvodu vyložených ministrem spravedlnosti v jeho mimořádném opravném prostředku], nejsou zpochybněna. Výkladem ustanovení § 137 odst. 1, § 143 odst. 1 a § 160 odst. 7 tr. ř. – s přihlédnutím ke zjištění o datu doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného jeho obhájci – je nezbytné dospět k závěru, že výrok stížností pro porušení zákona napadeného usnesení státní zástupkyně je vadný, resp. nezákonný. Byla-li stížnost obviněného podána v rámci třídenní lhůty stanovené § 143 odst. 1 tr. ř., k čemuž došlo, nemohla být, při správném posouzení skutečností rozhodných pro posouzení této dílčí procesní otázky, zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. (jak se však stalo). Pokud takto státní zástupkyně (v důsledku nesprávného zjištění stran běhu této lhůty) vadně rozhodla, porušila zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného. 14. Zdánlivě je tudíž věc – z tohoto hlediska (a potažmo i ve vztahu ke způsobu rozhodnutí Nejvyššího soudu o podané stížnosti pro porušení zákona) – jasná. Nelze pochybovat o tom, že napadené usnesení státní zástupkyně, resp. výrok v něm obsažený, jsou formálně vadné. Toto zjištění by tedy (na první pohled, avšak bez uvážení dále uvedeného) odůvodňovalo akceptování návrhu ministra spravedlnosti na to, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením státní zástupkyně byl zákon porušen v neprospěch obviněného v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Nelze však odhlížet od toho, že vyslovením již tohoto výroku by Nejvyšší soud dal najevo, že „míra