6 Tz 54/2024 — Nejvyšší soud

6 Tz 54/2024 citace  Právní věta:Nejvyšší soud zruší pravomocné rozhodnutí soudu nebo státního zástupce na podkladě stížnosti pro porušení zákona, je-li zjištěná vada tohoto rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího takové závažnosti a intenzity, že nelze trvat na jeho právní moci (závaznosti a nezměnitelnosti). Tak tomu není v případě usnesení státního zástupce, jímž sice nesprávně podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl včasnou stížnost obviněného proti usnesení, kterým policejní orgán podle § 160 odst. 1 tr. ř. rozhodl o zahájení jeho trestního stíhání, avšak současně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí podle § 174 tr. ř. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2024 Spisová značka:6 Tz 54/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TZ.54.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dozor státního zástupce Stížnost pro porušení zákona Dotčené předpisy:§ 266 odst. 1 tr. ř. § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. § 174 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:7. 1. 2025 Publikováno ve sbírce pod číslem:29 / 2025 Anotace:Usnesením podle § 160 odst. 1 tr. ř. bylo policejním orgánem zahájeno trestní stíhání obviněného L. V. pro pokračující zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, zvlášť závažného zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, pokračujícího zvlášť závažného zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, pokračujícího zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. c), písm. d) tr. zákoníku, přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle § 349 tr. zákoníku. Stížnost obviněného proti citovanému usnesení policejního orgánu byla usnesením státní zástupkyně příslušného městského státního zastupitelství podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podaná opožděně zamítnuta. Proti tomuto usnesení státní zástupkyně podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Podle stěžovatele státní zástupkyně pochybila, pokud stížnost obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání zamítla jako opožděnou. Z odůvodnění napadeného usnesení ovšem vyplývá, že stížnost obviněného sice chybně zamítla jako opožděnou, současně však usnesení o zahájení trestního stíhání jí napadené, v rámci výkonu dozoru podrobně přezkoumala a dospěla k závěru o jeho zákonnosti a důvodnosti. Nejvyšší soud se v právě anotovaném rozhodnutí zabýval otázkou, zda v případě usnesení státního zástupce, jímž sice nesprávně podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl včas podanou stížnost obviněného proti usnesení, kterým policejní orgán podle § 160 odst. 1 tr. ř. rozhodl o zahájení jeho trestního stíhání, avšak současně tento státní zástupce přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí podle § 174 tr. ř., je namístě postup, kdy Nejvyšší soud zruší pravomocné rozhodnutí soudu nebo státního zástupce na podkladě stížnosti pro porušení zákona, je-li zjištěná vada tohoto rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího takové závažnosti a intenzity, že nelze trvat na jeho právní moci (závaznosti a nezměnitelnosti). Zde dospěl k závěru, že takový postup za výše popsaných okolností namístě není. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 54/2024- USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2024 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného L. V. proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. 7. 2024, č. j. 1 KZV 201/2023-126, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá. Odůvodnění: I. Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona 1. Usnesením ze dne 7. 5. 2024, č. j. KRPA-188451-264/TČ-2022-000072, bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného L. V. (dále jen „obviněný“) pro spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, zvlášť závažného zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, pokračujícího zvlášť závažného zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, pokračujícího zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. c), písm. d) tr. zákoníku, přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle § 349 tr. zákoníku. 2. Stížnost obviněného vypracovaná jeho obhájcem proti citovanému usnesení policejního orgánu byla usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. 7. 2024, č. j. 1 KZV 201/2023-126, zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděné podaná. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 3. Proti označenému usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. 7. 2024, č. j. 1 KZV 201/2023-126, podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“ nebo „stěžovatel“) podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Podle stěžovatele státní zástupkyně pochybila, pokud stížnost obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání zamítla jako opožděnou. Je tomu tak proto, že zmíněná stížnost byla obhájcem obviněného podána dne 13. 5. 2024, tedy v rámci lhůty pro její podání, která počala běžet dnem 10. 5. 2024, poté, kdy bylo stížností napadené usnesení doručeno obhájci i obviněnému. Státní zástupkyně v odůvodnění svého zamítavého rozhodnutí chybně uvedla, že stížností napadené usnesení bylo obhájci i obviněnému doručeno dne 7. 5. 2024, neboť nezkontrolovala doručenku k datové zprávě č. 135675593, podle které bylo usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného obhájci doručeno právě až dne 10. 5. 2024. 4. S ohledem na výše uvedené proto ministr spravedlnosti navrhl Nejvyššímu soudu, aby · podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. 7. 2024, č. j. 1 KZV 201/2023-126, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., · s odkazem na § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil, včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu, · v souladu s § 270 odst. 1 tr. ř. státní zástupkyni Městského státního zastupitelství v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla. 5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) zrekapituloval argumentaci ministra spravedlnosti a uvedl, že se s ní neztotožňuje. Není sporu o tom, že v přípravném řízení se dozorová státní zástupkyně dopustila pochybení v rámci počítání běhu lhůty k podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť vycházela z nesprávných dokladů o doručení a chybně určila počátek a konec lhůty k jejímu podání. Pokud by k uvedenému pochybení z její strany nedošlo, nemohla by rozhodnout o zamítnutí stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Z odůvodnění napadeného usnesení ovšem vyplývá, že stížnost obviněného podanou sice chybně zamítla jako opožděnou, současně však usnesení o zahájení trestního stíhání jí napadené, v rámci výkonu dozoru podrobně přezkoumala a dospěla k závěru o jeho zákonnosti a důvodnosti. Nedošlo tak k odepření přístupu obviněného k přezkumu usnesení o zahájení trestního stíhání skrze uplatnění opravného prostředku. Nesprávný postup státní zástupkyně tak spočíval pouze v uplatnění nesprávného důvodu pro zamítnutí stížnosti. Po materiální stránce však nedosáhl ústavního rozměru a nedochází tak k nutnosti kasačního zásahu, když byl proveden faktický přezkum zákonnosti a důvodnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Zjevně by totiž po zrušení napadeného usnesení byla obviněným podaná stížnost opět zamítnuta s tím rozdílem, že by tak bylo učiněno na podkladě odkazu na správné ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. 6. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podanou stížnost pro porušení zákona zamítl podle § 26