6 Tz 60/2023 — Nejvyšší soud

6 Tz 60/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 7. 2023 Spisová značka:6 Tz 60/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:6.TZ.60.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zproštění obžaloby Dotčené předpisy:§ 270 odst. 1 předpisu č. 86/1950 Sb. § 226 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 10. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 60/2023-38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivo Kouřila a soudců Mgr. Pavla Götha a JUDr. Vladimíra Veselého projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2023 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch zemřelého obviněného A. N., nar. XY, Slovenská republika, naposledy bytem XY, XY, Slovenská republika, proti pravomocnému rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 27. 11. 1953, sp. zn. T 82/53, rozhodl takto: I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 27. 11. 1953, sp. zn. T 82/53, byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, v neprospěch obviněného A. N. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 27. 11. 1953, sp. zn. T 82/53, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 271 odst. l tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že obviněný A. N., nar. XY, Slovenská republika, naposledy bytem XY, XY, Slovenská republika, se zprošťuje podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 30. 10. 1953 u svého útvaru ve XY po nástupu vojenské základní služby odmítl obléci si vojenský stejnokroj a konati vojenskou základní službu a odvolával se při tom na to, že mu to nedovoluje jeho náboženské vyznání – je Svědek Jehovův, ve kterém byl rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně PSP – 47 ze dne 27. 11. 1953, sp. zn. T 82/53, shledán trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, neboť označený skutek není trestným činem. Odůvodnění: I. Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona 1. Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 27. 11. 1953, sp. zn. T 82/53, který nabyl právní moci dnem 27. 11. 1953, byl zemřelý A. N. (dále též jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950, trestní zákon (dále jen „tr. zákon“), kterého se podle výroku tohoto rozsudku dopustil tím, že dne 30. 10. 1953 u svého útvaru ve XY po nástupu vojenské základní služby odmítl obléci si vojenský stejnokroj a konati vojenskou základní službu a odvolával se při tom na to, že mu to nedovoluje jeho náboženské vyznání – je Svědek Jehovův. 2. Za tento trestný čin byl obviněnému podle § 270 odst. 1 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku a podle § 43 tr. zákona byla vyslovena ztráta čestných práv občanských a ztráta práv uvedených v § 44 odst. 2 tr. zákona na dobu tří let. Amnestií prezidenta republiky ze dne 9. 5. 1955 byl obviněnému prominut zbytek neodpykaného trestu odnětí svobody. Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 18. 12. 1968, sp. zn. 1 Nt 39/68, byl obviněnému trest odnětí svobody zahlazen s účinky, že se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 3. Proti označenému rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“) podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. 4. Ve svém mimořádném opravném prostředku [s odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 87/1950 Sb., trestního řádu – § 1 odst. 1, § 2 odst. 3 a § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona] zaujal názor, že čin obviněného, tedy vyhýbání se služební povinnosti v souvislosti s výkonem vojenské služby z důvodu náboženského vyznání, směřoval k uplatnění základního práva občana zaručeného ustanovením § 15 odst. 1 Ústavy ČSR z r. 1948 a dále čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv ze dne 10. 12. 1948. Upozornil proto na výklad k dané otázce učiněný Ústavním soudem v obdobné věci v nálezu ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. II. ÚS 285/97, a dovodil, že jednání obviněného nemohlo být trestným činem pro absenci prvku protiprávnosti. K tomu však bývalý Nižší vojenský soud v Brně – PSP 47 v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími z § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 trestního řádu z r. 1950 nepřihlédl a obviněného uznal vinným nedůvodně. Vzniklá nezákonnost nebyla napravena ani po vydání zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, neboť nebyl podán návrh na zrušení rozhodnutí v přezkumném řízení. 5. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud: · podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 27. 11. 1953, sp. zn. T 82/53, a v řízení mu předcházejícím, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v § 2 odst. 3 trestního řádu z roku 1950 ve vztahu k § 270 odst. 1 tr. zákona z r. 1950, · s odkazem na § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, · a dále postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání. 6. Obviněný se vyjádřil ke stížnosti pro porušení zákona písemně prostřednictvím obhájce JUDr. Lubomíra Müllera, který upozornil na právní názor, který vyslovil Ústavní soud a Nejvyšší soud v obdobných kauzách, v nichž šlo o jediné odepření vojenské služby z důvodu svědomí a náboženského přesvědčení před rokem 1990. Dodal, že stížnost odpovídá také judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Vyjádřil souhlas s návrhy ministra spravedlnosti. Podotkl, že v dané věci neproběhlo přezkumné řízení podle zákona č. 119/1990 Sb., a tak není třeba ho znovu opakovat u prvoinstančního soudu. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zprostil zemř. A. N. obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Souhlasil též s projednáním věci v neveřejném zasedání. 7. Intervenující státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství projevila souhlas s argumentací podané stížnosti a uvedla, že neshledává jakékoliv pochybnosti o její důvodnosti. Navrhla pouze změny navrhovaného petitu, a to ad 1) upřesnit o porušení zákona především v § 3 odst. 1 tr. zákona č. 86/1950 Sb., pod bodem 2) za rozhodnutí obsahově navazující označit rozhodnutí o zahlazení odsouzení, pod bodem 3) postup podle § 271 odst. 1 tr. ř. doplnit ve spojení s vydáním zprošťujícího výroku podle § 226 písm. b) tr. ř. Ve smyslu těchto úprav závěrečného návrhu podané stížnosti pro porušení zákona pak navrhla, aby jí Nejvyšší soud vyhověl. Závěrem vyjádřila souhlas s projednáním stížnosti v neveřejném zasedání. III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona 8. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným rozhodnutím soudu ve vytýkaném směru porušen v neprospěch obviněného. 9. Nejvyšší soud při formulaci tohoto závěru vyšel z právní úpravy, kterou bylo třeba aplikovat v době rozhodování soudu o podané obžalobě. Ta garantovala, a to na úrovni ústavního zákona, svobodu svědomí, neboť § 15 odst. 1 Ústavy Československé republiky z roku 1948 stanovil, že se svoboda svědomí zaručuje. 10. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, bylo úkolem soudu v trestním řízení zejména spravedlivě rozhodovat o trestných činech. 11. Podle čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo bohoslužbou a zachováním obřadů. 12. Podle čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv a svobod svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání. 13. Ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona, podle něhož bylo kvalifikováno jednání obviněného, stanovilo, že trestného činu vyhýbání se služební povinnosti se dopustí ten, kdo se ú