6 Tz 60/2024 — Nejvyšší soud

6 Tz 60/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2024 Spisová značka:6 Tz 60/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TZ.60.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Trestný čin Vyhýbání se výkonu vojenské služby Zproštění obžaloby Dotčené předpisy:§ 283 předpisu č. 64/1956 Sb. § 2 předpisu č. 86/1950 Sb. § 270 odst. 1 písm. b) předpisu č. 86/1950 Sb. § 226 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 60/2024-47 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Götha a soudců JUDr. Vladimíra Veselého a Mgr. Ondřeje Vítů projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2024 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch zemřelého obviněného F. Ř. proti rozsudku Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 1959, sp. zn. 2 T 87/59, a rozsudku Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 8. 10. 1959, sp. zn. To 55/59, rozhodl takto: I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že rozsudkem bývalého Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 8. 10. 1959, sp. zn. To 55/59, byl porušen zákon v ustanovení § 283 zákona č. 64/1956 Sb., trestního řádu, a v řízení jemu předcházejícím rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 1959, sp. zn. 2 T 87/59, byl porušen zákon v ustanovení § 2 a v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, v neprospěch obviněného F. Ř. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 1959, sp. zn. 2 T 87/59, rozsudek Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 8. 10. 1959, sp. zn. To 55/59, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 271 odst. l tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že obviněnýF. Ř., nar. XY, naposledy bytem XY XY, XY XY, zemřelý XY,se podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 19. 8. 1959 odmítl u vojenského útvaru v XY vykonat pravidelné vojenské cvičení s odůvodněním, že výcvik se zbraní je v rozporu s jeho náboženským přesvědčením pravého křesťana a na tomto svém stanovisku setrvává i nadále, ve kterém byl rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 1959, sp. zn. 2 T 87/59, shledán trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, neboť označený skutek není trestným činem. Odůvodnění: I. Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona 1. Rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 1959, sp. zn. 2 T 87/59 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl zemřelý F. Ř. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950, ve znění zákona č. 63/1956 Sb., trestní zákon (dále jen „tr. zákon“), kterého se podle výroku tohoto rozsudku dopustil tím, že dne 19. 8. 1959 odmítl u vojenského útvaru v XY vykonat pravidelné vojenské cvičení s odůvodněním, že výcvik se zbraní je v rozporu s jeho náboženským přesvědčením pravého křesťana a na tomto svém stanovisku setrvává i nadále. 2. Za tento trestný čin byl obviněnému podle § 270 odst. 1 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku nepodmíněně, podle § 46 odst. 2 tr. zákona byla vyslovena ztráta vojenské hodnosti a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona bylo vysloveno propadnutí Bible. 3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal ve prospěch obviněného vojenský obvodový prokurátor odvolání. Vyšší vojenský soud v Táboře rozhodl rozsudkem ze dne 8. 10. 1959, sp. zn. To 55/59, jímž podle § 282 odst. 1 a § 285 zákona č. 64/1956 Sb. (dál jen „trestní řád z roku 1956“) zrušil napadený rozsudek ve výroku o propadnutí Bible s tím, že ostatní výroky rozsudku soudu prvního stupně zůstaly nedotčeny. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 4. Proti označeným rozsudkům podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona podle § 266 odst. 1 tr. ř. 5. Konkrétně stěžovatel vytkl, že čin obviněného, tedy vyhýbání se služební povinnosti v souvislosti s výkonem vojenské služby z důvodu náboženského vyznání, směřoval k uplatnění základního práva občana zaručeného ustanovením § 16 odst. 1 zákona č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky (dále jen „Ústava 9. května“), dále čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv ze dne 10. 12. 1948 a čl. 9 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 4. 11. 1950 (dále jen „Úmluva“). S odkazem na § 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci a § 2 odst. 3 „tehdejšího tr. řádu“ upozornil, že napadenými rozhodnutími nebyly dodrženy principy demokratické společnosti, nýbrž šlo o potlačení garantované svobody náboženského vyznání z ideologických důvodů ochránit tehdejší režim a jeho společenskopolitické zřízení. Nad rámec uvedeného rozsudkem soudu odvolacího také došlo k porušení ustanovení § 194 a § 197c) [zjevně bylo myšleno ustanovení § 197 písm. c)] „tehdejšího trestního řádu“, jímž podle obsahu textu evidentně stěžovatel mínil zákon č. 87/1950 Sb., (dále jen „trestní řád z roku 1950“). Obviněný tak byl uznán vinným nedůvodně. Ve věci řízení o soudní rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb. neproběhlo. Zároveň stěžovatel vyjádřil souhlas s rozhodnutím Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání. 6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 1959, sp. zn. 2 T 87/59, a rozsudkem Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 8. 10. 1959, sp. zn. To 55/59, byl v neprospěch obviněného F. Ř. porušen zákon v ustanovení § 16 odst. 1 Ústavy 9. května, a v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona, v ustanovení článku 18 Všeobecné deklarace lidských práv ze dne 10. 12. 1948, jakož i v ustanovení článku 9 Úmluvy, jakož i v ustanovení § 2 odst. 3 tehdejšího trestního řádu a rozsudkem Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 8. 10. 1959, sp. zn. To 55/59, byl dále porušen zákon v ustanovení § 194 a § 197c) tehdejšího trestního řádu, - podle § 269 odst. 2 věty druhé tr. ř. napadený rozsudek Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 1959, sp. zn. 2 T 87/59 a rozsudek Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 8. 10. 1959, sp. zn. To 55/59, zrušil v celém rozsahu, a aby současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, - a dále, aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. 7. Intervenující státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ke stížnosti pro porušení zákona uvedl, že neshledává jakékoliv pochybnosti o její důvodnosti. Podotkl však, že není zřejmé, jaký právní předpis stěžovatel mínil „tehdejším trestním řádem“. Mělo-li se jednat o trestní řád z roku 1950 (zákon č. 87/1950 Sb.), tak ten pozbyl platnosti dnem 1. 1. 1957, přičemž napadené trestní řízení proběhlo až v roce 1959. Nelze proto vytýkat porušení § 2 odst. 3, § 194 a ani § 197 písm. c) trestního řádu z roku 1950. Pokud má být vytknuto porušení procesního ustanovení, přicházel by v úvahu § 283 trestního řádu z roku 1956. V tomto ohledu státní zástupce taktéž konstatoval, že judikaturní praxe vyslovení porušení i procesních norem se v obdobných případech různí. Pro úplnost dále dodal, že vzhledem k probíhajícímu posunu v otázce vojenské služby by bylo vhodné zvážit i vyslovení porušení § 2 tr. zákona, který, obdobně jako současný § 12 odst. 2 tr. zákoníku, integruje do rozhodování i hodnotové soudy. Tím by bylo zřejmé, že odmítnutí sloužit armádě popírající hodnoty liberálního demokratického právního státu nelze vnímat jako společensky nebezpečné, byť třeba by došlo k naplnění formálních znaků trestného činu. Jednalo by se tak o projev diskontinuity hodnot při zachování kontinuity právní ve smyslu judikatury Ústavního soudu. S ohledem na výše uvedené navrhl úpravy petitu podané stížnosti pro porušení zákona [v ustanovení § 283 zákona č. 64/1956 Sb., trestního řádu, a v § 2 a v § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., tr. zákona] s tím, aby jí Nejvyšší soud vyhověl a podle § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl zprošťujícím výrokem podle § 226 písm. b) tr. ř. Závěrem vyjádřil souhlas s projednáním stížnosti v neveřejném zasedání. 8. Obviněný se vyjádřil ke stížnosti pro porušení zákona písemně prostřednictvím obhájce JUDr. Lubomíra Mü