7 Tdo 1013/2024 – Nejvyšší soud

7 Tdo 1013/2024-1675 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovoláních obviněných 1. R. K. a 2. O. R. podaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2024, sp. zn. 8 To 123/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 41/2023, takto: I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá. II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. R. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2024, č. j. 9 T 41/2023-1445, byli obvinění R. K. a O. R. shodně uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Obviněný R. K. byl za tento zločin a za sbíhající se zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterým již byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2023, č. j. 43 T 1/2022-4250, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 4 To 26/2023, a ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2023, č. j. 43 T 1/2022-4761, a rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 1. 2024, sp. zn. 4 To 61/2023, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devět let a čtyři měsíce, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 45 denních sazeb, kdy výše denní sazby činila 1 000 Kč, tedy celkem 45 000 Kč. Podle § 70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. Současně byly podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku ve výroku o trestu stran obviněného R. K. zrušeny rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2023, č. j. 43 T 1/2022-4250, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 4 To 26/2023, a ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2023, č. j. 43 T 1/2022-4761, a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 1. 2024, sp. zn. 4 To 61/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný O. R. byl za tento zločin odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněných K. P. a O. K., jakož i rozhodnuto podle § 101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku o zabrání věci. 2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně obvinění dopustili v podstatě tím, že po vzájemné dohodě a společným jednáním nechali dopravit ze zahraničí na území České republiky do haly bez čísla popisného/evidenčního postavené na pozemku parc. č. XY v ulici XY v obci XY: - přesně nezjištěného dne od 14. 5. 2020 do 18. 5. 2020 celkem 26 000 litrů minerálního oleje (26 kusů IBC kontejnerů o objemu 1 000 l), - 18. 6. 2020 celkem 26 000 litrů minerálního oleje (26 kusů IBC kontejnerů o objemu 1 000 l), - 6. 8. 2020 celkem 26 000 litrů minerálního oleje (26 kusů IBC kontejnerů o objemu 1 000 l), - 28. 8. 2020 celkem 26 000 litrů minerálního oleje (26 kusů IBC kontejnerů o objemu 1 000 l), kdy R. K., K. P. a O. R. společně minerální oleje nakoupili, financovali a nechali přivézt a O. K. zajišťoval obsluhu a manipulaci s uskladněnými minerálními oleji a jejich následný prodej, kdy minerální oleje byly používány k pohonu motorů vlastních vozidel nebo vozidel používaných v rámci podnikatelské aktivity obviněnými, a také byly dále prodávány jako motorová nafta dalším odběratelům, aniž by přiznali a správci daně uhradili spotřební daň dle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve výši 1 138 800 Kč (104 000 litrů x sazba daně 10 950 Kč/1 000 l), a dále jako identifikované osoby, které nejsou plátci daně z přidané hodnoty, avšak jsou povinné k této dani podle § 6g zákona č. 235/2004, o dani z přidané hodnoty, úmyslně nepřiznali a nezaplatili správci daně související daň z přidané hodnoty z uskutečněných zdanitelných plnění s místem plnění v tuzemsku ve výši 561 288 Kč, čímž způsobili České republice zastoupené Celním úřadem pro Jihomoravský kraj a Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj škodu v celkové výši 1 700 088 Kč. 3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2024, č. j. 8 To 123/2024-1578, byla odvolání obviněných R. K., K. P., O. R. a O. K. směřující proti napadenému rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. II. Dovolání a vyjádření k nim 4. Proti usnesení odvolacího soudu nejprve podali dovolání prostřednictvím obhájců obvinění R. K., O. R. a O. K., přičemž však podáním ze dne 5. 12. 2024 vzal podané dovolání obviněný O. K. zpět, což vzal v souladu s § 265g odst. 2 tr. ř. usnesením předseda senátu na vědomí. Nejvyšší soud tedy rozhodoval toliko o dovolání obviněných R. K. a O. R. Dovolání obviněného R. K. 5. Obviněný R. K. své dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť v odvolacím řízení byl dán důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Podle jeho přesvědčení nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že se skutek uvedený ve výroku odsuzujícího rozsudku stal tak, jak je popsán, neboť skutkový děj neodpovídá provedeným důkazům a je částečně podložen pouze úvahami soudu. K výtce odvolacího soudu, že obvinění nepředložili žádné nové důkazy k potvrzení jimi tvrzených skutečností, podotkl, že není jeho povinností prokazovat svou nevinu a v souladu se zásadou kontradiktornosti řízení leží důkazní břemeno na státním zástupci. V případě jeho neunesení je pak nutno postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. Dovolatel částečně vinu přiznal, nicméně nesouhlasil s rozsahem páchání trestné činnosti. Byl pak shledán vinným tím, že nakoupil čtyřikrát 26 kusů IBC kontejnerů obsahujících 26 000 litrů minerálního oleje, z nichž řádně neodvedl spotřební daň a daň z přidané hodnoty. Avšak podle jeho názoru byla tato skutečnost prokázána toliko na základě videozáznamu, z něhož je zřejmá vykládka těchto kontejnerů z kamionu. Obsah kontejnerů zachycených na videozáznamu nebyl nikdy zkoumán a neexistuje důkaz, že veškeré IBC kontejnery byly naplněny minerálními oleji. Obviněný opakovaně uváděl, že v rozhodném období nakoupil pouze 25 000 litrů nafty na čerpacích stanicích Tank ONO za cenu cca 17,3 Kč bez DPH, kdy škoda na dani mohla činit maximálně 197 500 Kč. S odkazy na judikaturu Ústavního soudu akcentoval nutnost dodržování zásady presumpce neviny, jakož i fakt, že zásada volného hodnocení důkazů nesmí být projevem libovůle. V případě dovolatele se soudy neměly vypořádat se všemi známými skutečnostmi a své skutkové závěry dostatečně neodůvodnily. 6. Dále poukazoval na podle jeho názoru nepřiměřeně přísný trest, neboť soud prvního stupně měl při ukládání souhrnného trestu upustit od uložení souhrnného trestu podle § 44 tr. zákoníku, jelikož trest v délce trvání 8 let a 4 měsíce uložený dřívějším rozsudkem byl již dostatečný. Jeho výše byla nad horní hranicí trestní sazby později projednávaného trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku. Bylo rovněž potřeba zohlednit skutečnost, že obviněný strávil tři roky ve vazbě a v současné době je zařazen do výkonu trestu, kde svým dosavadním chováním prokázal velmi dobrou možnost nápravy a ukládání vyššího trestu odnětí svobody by bylo zjevně neúčelné. K výši souhrnného trestu připomněl též pochybení Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 43 T 1/2002, kdy byl shledán vinný z pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Krajský soud v tomto případě závažně opomenul provedení navrhovaného důkazu výslechem svědka jménem A. B., jenž mohl prokázat, že se nejednalo o nakládání s prekurzorem efedrinem pro výrobu metamfetaminu, nýbrž o doplňky stravy obsahující kofein. Uvedené pochybení mělo mít za následek nesprávnou kvalifikaci skutku podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a při absenci pochybení by mu byl uložen trest v nižší zákonné sazbě. Tím pádem by při ukládání souhrnného trestu v tomto případě nemohl být uložen trest odnětí svobody v délce trvání 9 let a 4 měsíce. I z tohoto důvodu považoval jemu uložený souhrnný trest za nepřiměřeně přísný. 7. Závěrem proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolání obviněného O. R. 8. Obviněný O. R. své dovolání opřel o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) a m) tr. ř., v jejichž rámci namítal, že členové senátu Městského soudu v Brně, kteří ve věc