7 Tdo 1035/2024 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1035/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 3. 2025 Spisová značka:7 Tdo 1035/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.1035.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Promlčení trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 tr. zákoníku § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:23. 4. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.06.2025III.ÚS 1727/25 Milan Hulmák Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1035/2024-5217 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 o dovolání obviněného T. M., podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 5 To 63/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 115/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. M. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 12. 2023, č. j. 39 T 115/2022-5119, byl obviněný T. M. uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 400 Kč, tj. celkem 40 000 Kč s tím, že podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku může být peněžitý trest zaplacen v deseti měsíčních splátkách po 4 000 Kč, přičemž výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže dílčí splátka nebude zaplacena včas. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný T. M. v podstatě tím, že jako jediný jednatel a společník společnosti E., s. r. o., jakožto osoba odpovědná za řádné vedení předepsané evidence a účetnictví ve smyslu § 196 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, prostřednictvím externího účetního T. M. akceptoval dne 26. 8. 2016 podání přiznání k dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za měsíc červenec 2016 u místně příslušného správce daně Finančního úřadu pro hl. m. Praha, územní pracoviště Praha 6, v němž společnost E., s. r. o., uplatnila mimo jiné za rekonstrukci apartmánů XY a XY nárok na odpočet DPH na vstupu ve výši 1 151 175 Kč, když do odpočtu této daně na vstupu a do evidence DPH byly zahrnuty faktury – daňové doklady od společnosti DISOM, a. s. (specifikované ve výroku tohoto rozsudku), která byla ke dni 19. 9. 2022 vymazána z obchodního rejstříku, za reálně neuskutečněná zdanitelná plnění s celkovou výší základu daně 2 909 998 Kč a DPH ve výši 611 100 Kč, a přestože věděl, že společnost E., s. r. o., rekonstrukci apartmánů XY a XY neprováděla, nárokoval v rozporu s § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v tehdy platném znění, jménem společnosti E., s. r. o., odpočet DPH, čímž v neprospěch České republiky, jednající Finančním úřadem pro hl. m. Praha, územní pracoviště pro Prahu 6, snížil daňovou povinnost o částku ve výši 611 100 Kč. 3. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, č. j. 5 To 63/2024-5162, bylo odvolání obviněného směřující proti výroku o vině i trestu napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 4. Lze doplnit, že Obvodní soud pro Prahu 7 již dříve ve věci obviněného rozhodl rozsudkem ze dne 15. 5. 2023, č. j. 39 T 115/2022-2451, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. Z podnětu odvolání obviněného Městský soud v Praze jako soud odvolací zrušil usnesením ze dne 2. 8. 2023, č. j. 5 To 157/2023-2485, podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně. Následně rozhodl soud prvního stupně shora uvedeným způsobem. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný T. M. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože v řízení před soudem prvního stupně byly dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítal pak, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, čímž byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně i za skutkového stavu zjištěného v rozsudku soudu prvního stupně byl skutek nesprávně právně posouzen, čímž byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 6. Dovolatel nejprve procesně shrnul jednotlivé fáze trestního řízení. Dále deklaroval existenci zjevného rozporu ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) ve spojení s písm. g) tr. ř. Byť měl být rozsudek soudu prvního stupně založen na závěru, že obviněný uplatnil nárok na odpočet DPH za reálně neuskutečněná zdanitelná plnění, činil poznámky, že ze závěrů tohoto soudu plyne, že V. S. fakticky společnost DOCKLAND Consulting, s. r. o., minimálně v rozsahu podnájemního vztahu vůči společnosti E., s. r. o., ovládal, a pokud tedy předmětné jednotky fakticky užíval, dělo se tak na základě podnájemní smlouvy, a tedy v rámci ekonomické činnosti společnosti E., s. r. o., spočívající v podnájmu předmětných jednotek. Dále opakoval svou obhajobu spočívající v tom, že plnění z předmětných daňových dokladů od společnosti DISOM, a. s., jen přeúčtoval společnosti Seisin, a. s., na základě smlouvy o technické správě, a proto byla jeho daňová povinnost neutrální a nemohl zkrátit DPH. Obecnou možnost přeúčtování a nezkrácení daně potvrdili svědek M. T. a znalecký posudek předložený obhajobou. 7. Za zásadní obviněný označil, že nalézací soud ohledně neuskutečnění předmětného zdanitelného plnění od společnosti DISOM, a. s., vycházel pouze z nepřímých důkazů a ignoroval důkazy přímé. Za stěžejní považoval nesporný skutkový závěr, že materiál, který byl předmětem daných faktur vystavených společností DISOM, a. s., byl do předmětných jednotek dodán. Závěry soudu prvního stupně interpretoval tak, že do jednotek materiál dodán byl, ale nikoli společností DISOM, a. s. Za nepochybnou označil existenci příslušných faktur včetně dodacích listů, přičemž by bylo nelogické, aby společnost E., s. r. o., přijala faktury s dodacími listy, společnosti DISOM, a. s., tyto uhradila, a přitom měla ještě jiného dodavatele zboží, který zboží fakticky dodal a tomuto rovněž zaplatila. Vedle toho je dodání zboží ze strany DISOM, a. s., potvrzeno zejména řadou přímých důkazů. Ze závěrů kontrolního zjištění vyplývá, že finanční úřad měl přijetí tohoto plnění daňovým subjektem za prokázané. Dále bylo poskytnutí plnění prokázáno i rámcovou smlouvou mezi společnostmi E., s. r. o., a DISOM, a. s., i výslechy svědků. Dodání zboží potvrdili svědci V. S., M. Š., M. T., T. M., jakož i sám obviněný. 8. Podle přesvědčení dovolatele jsou závěry platné i při úvaze soudu o tom, že rekonstrukci do jisté míry organizoval svědek V. S. Společnost E. s. r. o., objednala a přefakturovala materiál k rekonstrukci vlastníkovi objektu, společnosti Seisin, a. s., tj. rekonstrukci neprovedla ani ji nikomu neúčtovala. Zda bytoví designéři konzultovali vzhled apartmánů s vlastníkem společnosti Seisin, a. s., či s jinými osobami, nebylo starostí společnosti E., s. r. o., ani obviněného. Nemělo to také vliv na uplatnění DPH na vstupu za odebrané zboží a jeho odvedení na výstupu při přefakturaci společnosti Seisin, a. s. Soud prvního stupně vůbec nerozlišoval mezi dodáním stavebního materiálu od společnosti E., s. r. o., vlastníkovi a rekonstrukcí apartmánů XY a XY. Ve vztahu k uskutečnění plnění mezi společnostmi E., s. r. o., a DISOM, a. s., dodal, že nebylo ze strany soudu prvního stupně zkoumáno, zda plnění neproběhlo vůbec či nebyla dodána jen část, zda vším nebo částí materiálu společnost DISOM, a. s., disponovala či nikoli. 9. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) ve spojení s písm. h) tr. ř. spatřoval ve třech samostatných aspektech. Prvním z nich bylo nesprávné právní posouzení ve vztahu k naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. Z odůvodnění soudu prvního stupně podle jeho přesvědčení neplyne, z jakých skutečností a důkazů dospěl soud k závěru, že obviněný o fiktivnosti plnění věděl. Obviněnému je kladeno za vinu, že přijal materiál dodaný do jednotek, dodací listy a faktury odpovídající tomuto materiálu, avšak věděl, že tento materiál není do