7 Tdo 1062/2018 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1062/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 10. 2018 Spisová značka:7 Tdo 1062/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1062.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Obžalovací zásada Totožnost skutku Zastavení trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) předpisu č. 40/2009Sb. § 172 odst. 1 písm. b) předpisu č. 141/1961Sb. § 220 odst. 1 předpisu č. 141/1961Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:22. 12. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1062/2018-18 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 10. 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného P. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 9 To 43/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 150/2017 takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 9 To 43/2018, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 52 T 150/2017. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 52 T 150/2017, bylo podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného P. H. pro skutek spočívající v tom, že přestože věděl, že na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Odboru dopravně správních činností ze dne 13. 12. 2016, které nabylo právní moci téhož dne, má uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci, řídil dne 1. 12. 2017 v P., L. ulici, osobní motorové vozidlo Škoda Superb, v čemž byl spatřován přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Stížnost státního zástupce Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 9 To 43/2018, jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Nejvyšší státní zástupce podal proti usnesení Městského soudu v Praze v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f), g), l) tr. ř. Připustil správnost závěru soudů, že obviněný nemohl popsaným jednáním porušit zákaz řízení uložený uvedeným rozhodnutím ze dne 13. 12. 2016, neboť od výkonu tohoto trestu bylo dne 30. 11. 2017 pravomocně upuštěno. Nesouhlasil však s tím, že by trestní odpovědnost obviněného neměla být dovozena z toho, že mu bylo odňato řidičské oprávnění v důsledku dosažení dvanácti bodů podle § 123 odst. 3, 5 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, o čemž mu bylo Magistrátem hlavního města Prahy zasláno oznámení dne 21. 12. 2016, které mu bylo doručeno tzv. fikcí dne 6. 1. 2017. Dovolatel se s poukazem na vybranou judikaturu Nejvyššího soudu neztotožnil s názorem stížnostního soudu, že by zde nebyla zachována totožnost skutku. Současně připustil, že by bylo nutno z tohoto hlediska doplnit dokazování k subjektivní stránce činu. Namítl dále, že soudy se nezabývaly další podmínkou rozhodnutí o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř., zda není důvod k postoupení věci. Po výkonu sankce zákazu řízení se totiž pachatel řízením motorového vozidla sice již nemůže dopustit přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, avšak jestliže mu řidičské oprávnění dosud nebylo vráceno, může se dopustit přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1. zákona o silničním provozu. Dovoláním se nejvyšší státní zástupce domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. c), h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Důvody k odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud neshledal. Přezkoumal proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení, včetně usnesení soudu prvního stupně, a shledal, že dovolání je důvodné. Pokud jde o uplatněné dovolací důvody, podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto mimo jiné o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Konečně podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání – ve smyslu uplatněné alternativy – podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Námitky dovolatele jsou pod uplatněné dovolací důvody podřaditelné, včetně té, která se týká otázky totožnosti skutku. Nejvyšší státní zástupce přiléhavě poukázal na to, že i když tato otázka spadá do práva procesního, což by ji obecně stavělo mimo taxativní výčet zákonných dovolacích důvodů, mohou námitky týkající se nesprávné aplikace zásady obžalovací (§ 220 odst. 1 tr. ř.) výjimečně naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jestliže porušení této zásady mělo přímý vliv na právní posouzení jednání obviněného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 3 Tdo 177/2017). Trestní stíhání obviněného pro projednávaný skutek bylo zastaveno z důvodu uvedeného v § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. že skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchá ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl. Soudy prvního a druhého stupně opřely svůj závěr, že popsaný skutek není trestným činem, o zjištění, že od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti bylo dne pravomocně upuštěno rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy (v rozhodnutí soudu prvního stupně blíže specifikovaném) dne 30. 11. 2017, tj. před posuzovaným jednáním, k němuž došlo dne 1. 12. 2017. Soud druhého stupně na tom setrval i přes námitku státního zástupce, že zákaz řízení mohl pro obviněného vyplývat z tzv. vybodování podle zákona o silničním provozu, o čemž bylo obviněnému zasláno oznámení dne 21. 12. 2016, které bylo doručeno tzv. fikcí dne 6. 1. 2017. Svůj závěr opřel především o blíže neodůvodněný názor, že by zde nemohla být zachována totožnost skutku. Tento závěr stížnostního soudu je zjevně nesprávný. Nejvyšší soud jen ve stručnosti připomíná, že totožnost skutku je zachována v případě zachování totožnosti buď jednání, nebo následku anebo obou těchto složek. Totožnost jednání je zcela zřejmá, ale je zachována i částečná totožnost následku spočívajícího v porušení zájmu na respektování rozhodnutí orgánů státu, které obviněnému P. H. zapovídaly řízení motorových vozidel. Jestliže by tedy v odsuzujícím rozsudku došlo oproti návrhu na potrestání ke změně označení správního rozhodnutí, jímž byla sankce zákazu činnosti uložena, neznamenalo by to porušení totožnosti skutku ve smyslu zásady obžalovací (viz obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1715/2016). Pro úplnost lze dodat, že případné dovození trestní odpovědnosti obviněného vyplývající z porušení zákazu řízení na základě oznámení a výzvy k odevzdání řidičského průkazu podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu by bylo v souladu s ustanovením § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku i s judikaturou (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, publikované pod č. 1/2011 Sb. rozh. tr.). Soud druhého stupně se tedy m