7 Tdo 1102/2024 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1102/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:2. 4. 2025 Spisová značka:7 Tdo 1102/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.1102.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:27. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1102/2024-1273 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 4. 2025 o dovoláních obviněných 1. M. N. a 2. A. N. podaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2024, sp. zn. 4 To 88/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 98/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. N. a A. N. odmítají. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 28. 2. 2024, č. j. 10 T 98/2022-1112, byly obviněné M. N. a A. N. shodně uznány vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a to dílem dokonaného a dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento zločin byla obviněná M. N. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, a obviněná A. N. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku byly obě obviněné povinny podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobily. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody. 2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustily obviněné v podstatě tím, že ačkoliv zdravotní stav obviněné M. N. po prodělání cévní mozkové příhody v březnu roku 2014 nikdy neodpovídal možnosti přiznání žádného stupně příspěvku na péči, příspěvku na zvláštní pomůcku, průkazu osoby se zdravotním postižením označený symboly ZTP a ZTP/P (druhý a třetí stupeň), ani přiznání invalidity II. či III. stupně, ale odpovídal pouze invaliditě I. stupně z důvodu kombinace poruchy zorného pole, lehké levostranné hemiparézy a úzkostně depresivní poruchy, tak v období od prosince roku 2014 do roku 2020 v úmyslu se obohatit po předchozí domluvě ve vzájemné dohodě uváděla obviněná M. N. při následných lékařských vyšetřeních u praktických lékařů a odborných lékařů nejméně z oborů psychiatrie, neurologie, oftalmologie a rehabilitace, jejichž odborné závěry byly podkladem pro posouzení její invalidity, vědomě nepravdivé subjektivní potíže ohledně svého zdravotního stavu anebo cíleně zveličené, a to za účelem získání vyššího invalidního důchodu, v důsledku čehož jí byl od 15. 3. 2015 přiznán invalidní důchod pro invaliditu III. stupně, který jí byl Českou správou sociálního zabezpečení vyplácen až do 7. 8. 2020, čímž vznikla České správě sociálního zabezpečení škoda v celkové výši 415 057 Kč, podala obviněná A. N. jako zmocněnkyně na základě plných mocí udělených obviněnou M. N. jako zmocnitelkou dne 12. 11. 2014 na Úřadu práce ČR v Jihlavě žádost o příspěvek na péči a dále opakované žádosti o zvýšení příspěvku na péči, kdy při samotných šetřeních ve dnech 20. 11. 2014, 19. 11. 2015, 3. 3. 2017 a 14. 2. 2020 v místě trvalého bydliště obviněné M. N. a A. N. uváděly sociálním pracovníkům Úřadu práce České republiky skutečnosti ohledně zdravotního stavu obviněné M. N., o kterých věděly, že jsou nepravdivé nebo záměrně zveličené, přičemž i na základě těchto sociálních šetření byl poté obviněné M. N. poskytnut příspěvek na péči nejprve od listopadu 2014 pro III. stupeň, následně od prosince 2015 do září 2020 pro IV. stupeň, a dále přiznán a vyplácen příspěvek na mobilitu, čímž došlo k neoprávněnému vyplacení finančních prostředků ze strany Úřadu práce ČR jako příspěvku na péči v různých stupních závislosti na druhé osobě v celkové výši 974 000 Kč, a dále k neoprávněnému vyplacení finančních prostředků jako příspěvku na mobilitu v celkové výši 31 700 Kč, celkem tedy byly ke škodě Úřadu práce České republiky neoprávněně vyplaceny finanční prostředky ve výši 1 005 700 Kč, a dále podala obviněná A. N. jako zmocněnkyně na základě plné moci udělené obviněnou M. N. jako zmocnitelkou dne 27. 5. 2015 na Úřadu práce České republiky žádost o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo v hodnotě 300 000 Kč, ačkoliv ještě dne 18. 5. 2015 byla obviněná M. N. majitelkou motorového vozidla značky Roomster, které ovšem do doby podání žádosti prodala, a následně v této žádosti uváděla nereálně skutečnosti ohledně nutnosti užívání motorového vozidla s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu obviněné M. N., kdy však žádost byla zamítnuta a finanční prostředky vyplaceny nebyly, neboť v dané věci nebylo shledáno, že obviněná M. N. je osobou mající nárok na tuto pomůcku dle zákona, a v případě, že by finanční prostředky vyplaceny byly, vznikla by Úřadu práce České republiky škoda ve výši až 200 000 Kč. 3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2024, č. j. 4 To 88/2024-1181, byla odvolání obviněných proti napadenému rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. II. Dovolání a vyjádření k nim Dovolání obviněných A. a M. N. 4. Proti usnesení odvolacího soudu podaly obě obviněné – M. N. a A. N. dovolání, přičemž tak učinily jedním podáním, tudíž byla jejich argumentace shodná. Dovolání byla opřena o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť napadeným usnesením krajského soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) ve spojení s písm. g) tr. ř. spatřovaly v tom, že skutkové zjištění stran uvádění nepravdivých a zveličovaných údajů o zdravotním stavu M. N., a příčinné souvislosti tohoto jednání se stanovením invalidity III. stupně, jsou ve zjevném rozporu se závěry znalce, jakož i jednotlivými posudky o invaliditě. Předně obviněné uvedly, že skutkový závěr, že invalidní důchod III. stupně byl M. N. přiznán a vyplacen v důsledku jejího jednání, je v příkrém rozporu se zjištěním soudního znalce MUDr. Vítězslava Lorence, že posuzovaná na stanovení své invalidity neměla žádný vliv. Nalézací soud tento závěr neučinil předmětem svých úvah, odvolací soud se pak dopustil nepřípustné fabulace, neboť mu vzhledem k absenci odborných znalostí nepřísluší, aby dospěl k jiným závěrům než soudní znalec. Rovněž měly za to, že závěr znalce je s ostatními důkazy i kontextem systému zcela v souladu. Všechny posudky o invaliditě M. N. zjistily zdravotní stav M. N. vždy stejně a stejné zjištění zdravotního stavu, avšak s jiným podřazením totožného zdravotního stavu pod konkrétní položku posudkové vyhlášky potvrdil i soudní znalec při své výpovědi. Z toho je evidentní, že k ovlivnění posudkových lékařů nedošlo, přičemž žádná z dovolatelek se s posudkovým lékařem nikdy nesetkala. Nebylo jim pak zřejmé, jak by subjektivní potíže uváděné obviněnou M. N. u obvodních a odborných lékařů mohly mít za následek nesprávné podřazení jinak správně zjištěného zdravotního stavu pod konkrétní položku posudkové vyhlášky. Příčinou určení invalidity III. stupně podle nich byla posudková chyba učiněná opakovaně posudkovými lékaři. Z dokazování pak neplyne, že by obviněná M. N. uvedla v omyl vyšetřujícího lékaře. Akcentovaly též, že popisování aktivit obviněné M. N. se nemůže vztahovat k invaliditě coby neschopnosti vykonávat výdělečnou činnost, nýbrž pouze k příspěvku na péči. 6. Dále měly za naplněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) ve spojení s písm. g) tr. ř. v jeho alternativě předpokládající specifikovaný zjevný rozpor a písm. h) téhož ustanovení, neboť nebylo zřejmé, jak se na přiznání invalidního důchodu III. stupně M. N. podílela obviněná A. N. Popsaný skutek nemohl být ve vztahu k obviněné A. N. kvalifikován jako trestný čin podvodu, přičemž došlo k porušení procesních předpisů, a zejména pak práva na spravedlivý proces i zásady obžalovací. Z formulace výroku je patrné, že A. N. nevyvíjela žádnou konkrétní činnost k určení stupně invalidity a invalidního důchodu. Při tomto vymezení je