7 Tdo 1184/2019 – Nejvyšší soud

7 Tdo 1184/2019-9592 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2019 o dovoláních, která podali obvinění P. M., nar. XY, trvale bytem XY, P. H., nar. XY, trvale bytem XY, a P. R., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2019, sp. zn. 3 To 31/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 1/2010, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných P. M. a P. R. odmítají. Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2017, č. j. 48 T 1/2010-9179, byl obviněný P. H. pod bodem I výroku o vině uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb. účinný do 31. 12. 2009), jehož se dopustil ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona s obviněným V. A. Obvinění P. M. a P. R. byli pod bodem II výroku o vině uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2016), jehož se dopustili jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku s obviněnými L. J., P. K. a V. A. 2. Obviněnému P. M. byl za uvedený zločin (a za sbíhající se pokus zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2015, sp. zn. 3 T 147/2013 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 4 To 40/2016) uložen podle § 240 odst. 3 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti roků a deseti měsíců, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s dozorem. Obviněnému P. H. byl podle § 148 odst. 3 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu patnácti měsíců. Obviněnému P. R. byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání se specifikovaným předmětem činnosti a dále v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, jeho člena či prokuristy v obchodních korporacích na dobu dvou let. Rovněž mu bylo podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku uloženo propadnutí náhradní hodnoty (blíže specifikované ve výroku o trestu tohoto rozsudku). 3. Z podnětu odvolání všech šesti obviněných směřovaných jak proti výroku o vině, tak i proti uloženým trestům, Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 4. 3. 2019, č. j. 3 To 31/2018-9374, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil (pouze ve výrocích o trestech) rozsudek soudu prvního stupně a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl znovu o trestech tak, že obviněného P. M. za výše uvedený zločin a za sbíhající se zločin uvedený shora odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti roků za současného vyslovení dohledu, obviněného P. H. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněný odkladem na zkušební dobu jednoho roku a obviněného P. R. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř roků za současného vyslovení dohledu a shodně jako krajský soud uložil tomuto obviněnému tresty zákazu činnosti a propadnutí náhradní hodnoty. 4. Podle skutkové věty pod bodem I výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný P. H. – ve spolupachatelství s obviněným V. A. – dopustil uvedeného trestného činu v podstatě tím, že dovezli z Polska topný olej zn. TIXOTROPIC do České republiky, kde byl olej přečerpán a posléze jako motorová nafta rozprodán na čerpacích stanicích G., a takto dovezli dne 12. 11. 2004 a dne 17. 11. 2004 vždy 30 000 litrů tohoto topného oleje, přičemž další náklad o objemu 30 000 litrů byl dne 22. 11. 2004 zajištěn pracovníky Celního úřadu. Obviněný P. H. jako jednatel obchodní společnosti G., coby skutečného příjemce topného oleje registrovaného jako plátce daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), k zakrytí původu topného oleje zahrnul do účetnictví obchodní společnosti G., faktury dodavatele obchodní společnosti A. C. (celkem se jednalo o 7 faktur datovaných od 22. 10. 2004 do 12. 11. 2004), s předmětem plnění motorová nafta v celkovém množství 209 472 litrů a na celkovou fakturovanou částku 5 098 666,90 Kč včetně DPH, které začlenil do přiznání k DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2004, ačkoli obchodní společnost A. C., nebyla dodavatelem topného oleje, čímž porušením § 9 odst. 1, § 18 odst. 1, § 29 odst. 1, 2, § 46 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a § 72, § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zkrátili ke škodě České republiky spotřební daň nejméně o 895 500 Kč a DPH nejméně o 339 390 Kč. 5. Obvinění P. M. a P. R. se uvedeného zločinu podle skutkové věty pod bodem II výroku o vině dopustili v podstatě tím, že (společně s obviněnými L. J., P. K., V. A. a A. S., který byl stíhán samostatně) se záměrem získat ke škodě státu majetkový prospěch spočívající v nepřiznání a nezaplacení spotřební daně a DPH při dovozu motorové nafty z Polska a jejího následného prodeje v České republice dovezli do skladových prostor KARIMPEX, a. s. (užívaných společností REAGENT CZ, s. r. o.), a AIRY, spol. s r. o. (užívaných společností A. F.) motorovou naftu, kterou posléze prodali tuzemským odběratelům s vědomím, že z takto opatřené motorové nafty nebyla přiznána a zaplacena spotřební daň a DPH, přičemž na prodejních fakturách tuzemským odběratelům uvedli, že cena rovněž zahrnuje spotřební daň, a k zakrytí původu zahrnuli do účetnictví obchodních společností REAGENT CZ, s. r. o., a A. F., coby skutečných příjemců motorové nafty z Polska, fiktivní nabývací tituly, a na této činnosti se podíleli tak, že obviněný P. M. vystavoval faktury na prodej motorové nafty v České republice a zajišťoval platby od odběratelů, obviněný P. R. jako jednatel obchodní společnosti A. F., za tuto společnost podepsal smlouvu o skladování pohonných hmot se skladovatelem AIRY spol. s r. o., vyhotovil za společnost A. F., pro odběratele REAGENT CZ, s. r. o., faktury na fiktivní prodeje motorové nafty a dále zanesl do účetnictví obchodní společnosti A. F., faktury na fiktivní nákupy motorové nafty, přičemž ve vztahu k motorové naftě dovezené z Polska a označené v bodech II 63-91 skutkové věty výroku o vině se jednalo o faktury o nákupu motorové nafty od tuzemských dodavatelů TOMA-OIL, s. r. o. (jednalo se o faktury s předmětem plnění motorová nafta v celkovém objemu 716 550 litrů, celkovou fakturovanou částkou 14 945 837,50 Kč včetně DPH a datem zdanitelného plnění od 20. 1. 2005 do 7. 2. 2005) a RAPS TRADING, s. r. o. (jednalo se o faktury s předmětem plnění motorová nafta v celkovém objemu 1 137 114 litrů, celkovou fakturovanou částkou 24 153 444 Kč včetně DPH a datem zdanitelného plnění od 14. 2. 2005 do 10. 3. 2005), které zohlednil v přiznání k DPH za zdaňovací období leden 2005 a únor 2005, ačkoli obchodní společnosti TOMA-OIL, s. r. o., a RAPS TRADING, s. r. o., nebyly dodavateli motorové nafty, a dále ve vztahu k motorové naftě dovezené z Polska a označené v bodech II 92-111 skutkové věty výroku o vině se jednalo o faktury o nákupu motorové nafty od tuzemského dodavatele LYKA spol. s r. o. (jednalo se o faktury s předmětem plnění motorová nafta v celkovém objemu 456 509 litrů, celkovou fakturovanou částkou 10 484 643 Kč včetně DPH a datem zdanitelného plnění od 9. 4. 2005 do 27. 4. 2005), které zohlednil v přiznání k DPH za zdaňovací období duben 2005, ačkoli obchodní společnost LYKA spol. s r. o., nebyla dodavatelem motorové nafty, čímž porušením § 9 odst. 1, § 18 odst. 1, § 29 odst. 1, 2, § 46 zákona o spotřebních daních a § 72, § 73 zákona o DPH zkrátili ke škodě České republiky obviněný P. M. (společně s obviněnými L. J., P. K. a V. A.) spotřební daň nejméně ve výši 32 211 135 Kč a DPH nejméně ve výši 11 041 791 Kč, a obviněný P. R. spotřební daň nejméně ve výši 14 044 025 Kč a DPH nejméně ve výši 4 879 558 Kč. 6. Obvinění P. H., P. M. a P. R. podali proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci dovolání, která všichni shodně opřeli o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněný P. M. zmínil rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. 7. Obviněný P. H. spatřoval v rozsudku Krajského soudu v Ostravě pochybení ve vyhodnocení důkazní situace, jelikož byl k prokázání jeho viny proveden důkaz pouze k jedinému skutku, a to k dodávce ze dne 12. 11. 2004, kdy byla na čerpací stanice G., dovezena podle jeho názoru poslední cisterna pohonných hmot. Dne 17. 11. 2004 nikdy žádnou dodávku pohonných hmot neobdržel. Dne 22. 11. 2004 byla na hraničním přechodu v XY zadržena cisterna s pohonnými hmotami, přičemž při absenci jakéhokoli důkazu byla tato dodávka přisouzena