7 Tdo 1216/2021 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1216/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 11. 2021 Spisová značka:7 Tdo 1216/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1216.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 172 odst. 2 písm. b) tr. ř. § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:28. 2. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 186/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1216/2021-1351 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal dne 24. 11. 2021 v neveřejném zasedání dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného P. Š., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 44 To 192/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 24/2020 a rozhodl takto: Podle § 265k odst.1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 44 To 192/2021. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 46 T 24/2020, byl obviněný P. Š. uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm měsíců s tím, že výkon trestu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na patnáct měsíců. V dalším bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že Odborová organizace Unie bezpečnostních složek se s nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Skutek posouzený jako přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku spočíval podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4 v podstatě v tom, že obviněný jako příslušník Policie České republiky a zároveň předseda Základní organizace Unie bezpečnostních složek, která byla zřízena při Speciální pořádkové jednotce Praha, v Praze XY, XY, v době od 1. 1. 2013 do 10. 6. 2018 jednak vybíral členské příspěvky od členů Unie bezpečnostních složek zařazených ve Speciální pořádkové jednotce Praha, jednak převzal od pokladníka a místopředsedy základní organizace jím vybrané členské příspěvky, přičemž tyto prostředky nepředal do pokladny ani je nepřevedl na bankovní účet Unie bezpečnostních složek, úmyslně je bezdůvodně zadržoval ve své dispozici, tím je odňal z dispozice Unie bezpečnostních složek a způsobil tak na jejím majetku škodu ve výši nejméně 66 000 Kč. 3. Z podnětu odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 44 To 192/2021, podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 a podle § 223 odst. 2 tr. ř. z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 písm. b), c) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného. Toto rozhodnutí odůvodnil Městský soud v Praze tím, že v souvislosti s jednáním, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, byl obviněný propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky, že to lze považovat za kárný postih, který je dostatečný, a že účelu trestního řízení tak bylo dosaženo, zvláště když obviněný již v průběhu přípravného řízení nahradil způsobenou škodu. 4. Nejvyšší státní zástupce podal v neprospěch obviněného dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Toto usnesení napadl v celém rozsahu s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Namítl, že v posuzované věci nebyl k zastavení trestního stíhání dán žádný ze zákonných důvodů, o které bylo napadené rozhodnutí opřeno. Poukázal na to, že pokud je podle § 172 odst. 2 písm. b) tr. ř. podmínkou zastavení trestního stíhání kázeňské rozhodnutí o skutku obviněného, pak takovým rozhodnutím není rozhodnutí o propuštění obviněného ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky. Vytkl, že podmínky zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. nebyly splněny, neboť obviněný měl zcela odmítavý vztah k tomu, že skutek byl kvalifikován jako trestný čin, a náhrada škody nebyla projevem sebekritického postoje obviněného k protiprávnímu jednání, popř. projevem lítosti nad ním. Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 5. Obviněný ve vyjádření setrval na své obhajobě, podle které posuzované jednání postrádalo protiprávnost a nebylo proto trestným činem, takže měl být zproštěn obžaloby. Uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze, jímž bylo trestní stíhání zastaveno, pokládal za přijatelné. Navrhl, aby dovolání nejvyššího státního zástupce bylo zamítnuto. 6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. ř., bylo podáno nejvyšším státním zástupcem jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř. a že není důvod ho odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř. Poté Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení i předcházející řízení a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto mimo jiné o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. 8. Napadeným usnesením bylo po zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 zastaveno trestní stíhání obviněného z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 písm. b), c) tr. ř. Z hlediska vztahu napadeného usnesení a podaného dovolání je spornou otázkou, zda byly splněny podmínky uvedené v těchto ustanoveních. Městský soud v Praze vzal za podklad aplikace zmíněných ustanovení skutečnost, že obviněný byl pravomocně propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky a nahradil způsobenou škodu. 9. Podle § 172 odst. 2 písm. b) tr. ř. může být zastaveno trestní stíhání, bylo-li o skutku obviněného již rozhodnuto kromě dalšího jiným orgánem, kázeňsky nebo kárně a toto rozhodnutí lze považovat za postačující. 10. Obviněný byl ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky propuštěn rozhodnutím Policie České republiky – ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 28. 5. 2019, č. j. 478/2019, ve spojení s rozhodnutím policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 24. 10. 2019, č. j. PPR-21946-31/ČJ-2019-990131 (rozhodnutím policejního prezidenta bylo zamítnuto odvolání obviněného). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že k propuštění obviněného došlo podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, tedy proto, že obviněný porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru. Skutkově se tento důvod propuštění obviněného zakládal na tom, že bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro zpronevěru prostředků vybraných jako členské příspěvky členů Unie bezpečnostních složek. 11. Rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru není rozhodnutím o skutku obviněného a zejména nemá povahu rozhodnutí kázeňského či kárného ve smyslu § 172 odst. 2 písm. b) tr. ř., nýbrž jde jen o personální opatření ukončující služební poměr. Jasně to vyplývá již ze samotné systematiky zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon v části druhé upravuje „vznik, změny a skončení služebního poměru“. V hlavě III části druhé zákon upravuje „skončení služebního poměru“, přičemž jedním ze způsobů skončení služebního poměru je propuštění podle § 41 písm. c) zákona. Důvody propuštění jsou stanoveny v § 42 odst. 1, 2, 3 zákona s tím, že je-li tu takový důvod, příslušník bezpečnostního sboru musí být propuštěn. Tak je tomu i v případě důvodu uvedeného v § 42 odst. 1 písm. d) zákona. Naproti tomu zákon v části třetí upravuje „základní povinnosti příslušníka a omezení jeho některých práv“, přičemž v tomto rámci v § 45 odst. 1 písm. a) stanoví, že příslušník je povinen dodržovat služební kázeň, a v § 46 odst. 1 stanoví, že služební kázeň spočívá v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů. V části čtvrté